ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2979.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 2979/2021-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) P. H. , nar. XY, bytem XY, b) D. R. , nar. XY, bytem XY, c) P. Z. , nar. XY, bytem XY d) E. Z , nar. XY, bytem XY, a e) J. Z. , nar. XY, bytem XY, zastoupeni JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti žalovanému: Česká republika - Státní pozemkový úřad , IČO: 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00, Praha 3 – Žižkov, zastoupený prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, o finanční náhradu dle §16 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 233/2020, o dovoláních žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, č. j. 91 Co 382/2020-52, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 91 Co 382/2020-52, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 C 233/2020-25, jímž byly zamítnuty žaloby žalobce a) o zaplacení 15 118,12 Kč s příslušenstvím, žalobkyně b) o zaplacení 15 118,12 Kč s příslušenstvím, žalobce c) o zaplacení 10 078,75 Kč s příslušenstvím, žalobkyně d) o zaplacení 10 078,75 Kč s příslušenstvím a žalobkyně e) o zaplacení 10 078,75 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř. Ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ovšem dovolání, jehož přípustnost je hodnocena dle §237 o. s. ř., není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
V dané věci žalobci svými dovoláními napadají rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byly zamítnuty žaloby, jimiž se v samostatném procesním postavení domáhali žalobci a) a b) každý zaplacení částky 15 118,12 Kč a žalobci c) až e) každý zaplacení částky 10 078,75 Kč. Dovoláními dotčeným rozsudkem tedy bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobců, jejichž jednotlivá výše nepřesahuje 50 000 Kč. Dovolání žalobců proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu vydanému v projednávané věci o finanční náhradu dle ustanovení §16 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku – nemající charakter sporu ze spotřebitelských smluv či sporu pracovněprávního – tudíž ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou přípustná; srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, nebo ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 850/2019.
Napadají-li snad dovolatelé rozsudek odvolacího soudu též v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňují; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání žalobců jako nepřípustná odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaného (vzniklé mu podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem) nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. Žalovaný stát totiž disponuje dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu jeho zájmů před soudy, a to případně i za využití služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4693/2017, či ze dne 27. 11. 2018. sp. zn. 28 Cdo 2600/2018, a v něm odkazovaná rozhodnutí, včetně nálezové judikatury Ústavního soudu - viz jeho nálezy ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1145/11, publikovaný pod č. 176/2011 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, publikovaný pod č. 167/2008 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu