ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.3674.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 3674/2020-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupený JUDr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze, Veleslavínova 94/8, proti žalovaným: 1) obec Bouzov, IČO 00298719, se sídlem Bouzov, 2) obec Hvozd, IČO 00288306, se sídlem Hvozd, 3) obec Ludmírov, IČO 00288446, se sídlem Ludmírov, a 4) obec Luká, IČO 00299171, se sídlem Slavětín, všem zastoupeným JUDr. Josefem Jansou, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 397/11, o zaplacení 2 273 384 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 105/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2020, č. j. 69 Co 2/2020-201, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2019, č. j. 19 C 105/2018-146, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2 273 384 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně jím bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání. Měly za to, že se odvolací soud zpronevěřil ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, neprovedl-li jimi označený důkaz výpisem z katastru nemovitostí. Kladly dále otázku, zda předseda senátu je oprávněn vznést podnět k opravě pravomocného rozsudku ve smyslu ustanovení §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vydaného v jiném soudním řízení. Tuto otázku považovaly za dovolacím soudem dosud neřešenou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezených otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Vytýkají-li ovšem dovolatelky neprovedení jimi označeného důkazu (výpisem z katastru nemovitostí), upozorňují tím na vady řízení, které však s účinností od 1. 1. 2013 nejsou samostatným dovolacím důvodem (tím je ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. pouze nesprávné právní posouzení věci). K vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání z jiného důvodu přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tak tomu ovšem v projednávané věci není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Soudy v občanském soudním řízení sporném ostatně nejsou povinny provést veškeré účastníkem řízení navrhované důkazy; ve smyslu ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhodují o tom, které z navrhovaných důkazů provedou a které (zpravidla se zřetelem k hypotézám aplikovaných hmotněprávních norem) nikoliv.
Kladou-li dovolatelky dále otázku přípustnosti podnětu předsedy senátu k opravě pravomocného rozsudku vydaného v jiném soudním řízení, dlužno uvést, že na vyřešení této otázky rozsudek odvolacího soudu nezávisí, jestliže se v odůvodnění rozhodnutí možnostmi takovéhoto postupu nikterak nezabýval.
Dovolatelky ostatně kritizovanou opravou rozsudku vydaného v řízení, v němž byla řešena otázka vlastnictví k pozemku parc. č. 103/4 v katastrálním území Kadeřín (jehož užíváním bez právního důvodu se na úkor žalobce bezdůvodně obohatily), nebyly na svých procesních právech jakkoliv kráceny. Proti opravnému usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 4. 2014, č. j. 22 C 101/2003-931, jímž byla předmětná pozemková parcela vypuštěna z výrokové části opravovaného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2010, č. j. 22 C 101/2003-742, deklarující vlastnické právo k ní ve prospěch dovolatelek (a její označení tak bylo ponecháno toliko v té jeho výrokové části, v níž byla jejich žaloba o určení vlastnického práva k ní v řízení vedeném vůči současnému žalobci – Lesy České republiky, s.p. – zamítnuta) dovolatelky nepodaly odvolání. Jejich návrh ze dne 1. 7. 2015 na vydání nového opravného usnesení byl odmítnut usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 9. 2015, č. j. 22 C 101/2003-969, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 10. 2015, č. j. 69 Co 363/2015-983; dovolání vůči němu směřující bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1918/2016. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2017, č. j. 28 C 128/2017-48, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 10. 2017, č. j. 69 Co 564/2017-65, bylo pak řízení o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, iniciované opětovně dovolatelkami, zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté; dovolání směřující vůči rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 26 Cdo 764/2018.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání žalovaných odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly (§237 o. s. ř.).
Napadají-li dovolatelky rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci, který se k dovolání nevyjádřil, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu