ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.52.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 52/2021-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: J. J., nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Janem Příborským, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Šumavská 629/26, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 110/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2020, č. j. 8 Co 567/2020-276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 27. 1. 2020, č. j. 7 C 110/2016-249, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy, na jejímž základě měl být žalobci za příslušnou úplatu převeden pozemek parc. XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázky výkladu pojmu „zemědělský pozemek“ ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, a stanovení rozhodného okamžiku z hlediska naplnění podmínek, za nichž je Státní pozemkový úřad povinen převést sousedící zemědělský pozemek podle zákona č. 503/2012 Sb. za úplatu na žadatele. Měl za to, že tyto otázky nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny; případně, že závěr odvolacího soudu o tom, že rozhodný je stav ke dni vyhlášení rozsudku, odporuje judikatuře (odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2408/2005, ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1838/2015, či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/2020, a nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05).
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť je neshledal přípustným (§237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, jež je se zřetelem k datu uplatnění žádosti o převod sporného pozemku (24. 6. 2015) v posuzovaném případě rozhodné (čl. II bod 2 zákona č. 185/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), na základě písemné žádosti převede Státní pozemkový úřad zemědělský pozemek, s nímž je příslušný hospodařit, vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkům sousedícího zemědělského pozemku, pokud o zemědělský pozemek nepožádá osoba podle §10 . Převést však nelze zemědělský pozemek, jehož výměra přesahuje 10 % výměry sousedícího zemědělského pozemku vlastníka, popřípadě jeho spoluvlastníků.
Na písemnou žádost vlastníků, popřípadě spoluvlastníků, sousedících zemědělských pozemků tedy Státní pozemkový úřad dle §11 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, převáděl do jejich vlastnictví za naplnění zákonem stanovených podmínek za úplatu zemědělské pozemky. Stran definice pojmu „zemědělský pozemek“ přitom ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu formuluje a odůvodňuje závěr, dle kterého pro posouzení, zda pozemek tvoří součást zemědělského půdního fondu, a je tak pozemkem zemědělským, může být rozhodující i jen jeho skutečný stav (dlouhodobý faktický způsob jeho obhospodařování), odporující případně (kupř. v důsledku pochybení správních orgánů) jeho evidenčnímu stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017, nebo jeho usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3325/2018, vůči němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. 28 Cdo 4077/2018, vůči němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1178/19). Striktní trvání na důležitosti evidenčního statusu pozemků by totiž v případě zemědělsky využívaných pozemků nikterak nenapomáhalo naplňování účelu zákona o půdě, vyjádřenému v jeho preambuli, ani cíli právní úpravy zemědělského půdního fondu (jímž je efektivní ochrana půdy jako nenahraditelného výrobního prostředku, umožňujícího zemědělskou produkci, a složky životního prostředí). Způsob obhospodařování pozemku má přitom za rozhodující kritérium též judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 9 As 246/2016).
Jestliže tedy soudy nižšího stupně při posuzování podmínek, za nichž byla žalovaná ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, povinna převést předmětný pozemek na dovolatele, přiznaly náležitý význam tomu, zda tento má zemědělský, respektive nezemědělský, charakter, a vyšly přitom nejenom z jeho evidenčního statusu (pozemek je po trvalém odnětí ze zemědělského půdního fondu na základě rozhodnutí Městského úřadu v Písku, odboru životního prostředí, jež nabylo právní moci k 9. 3. 2016, nadále evidován jako ostatní plocha), nýbrž i z faktického způsobu užívání (viz zejména skutkové závěry soudu prvního stupně o tom, že pozemek není aktuálně zemědělsky využíván), nikterak se svými konkluzemi od výše citované judikatury neodchýlily.
Komentářová literatura i ustálená judikatura se pak shodují na tom, že ve věcech, v nichž rozsudkem dochází ke vzniku, změně či zániku právního vztahu mezi účastníky (konstitutivní rozhodnutí soudu) je pro právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující skutkový stav existující v době vyhlášení rozsudku (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 710, nebo např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 812/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1638/2016). Mezi konstitutivní rozhodnutí soudu přitom zjevně náleží i pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle (§161 odst. 3 o. s. ř.); rozsudek nahrazující projev vůle nahrazuje prohlášení vůle žalovaného bez dalšího – např. rozsudek ukládající žalovanému povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že smlouva se považuje dnem právní moci rozsudku za uzavřenou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3542/2014). Z dikce ustanovení zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, současně nikterak neplyne, že by snad žádost o úplatný převod sousedícího zemědělského pozemku měla být posuzována dle stavu existujícího ke dni jejího podání; takový výklad by ostatně odporoval smyslu interpretované právní úpravy, jímž je podpora vlastnického hospodaření se zemědělskými pozemky – s tímto účelem by totiž zjevně kolidovalo rozhodnutí, jež by státu ukládalo převod pozemku, jenž v době rozhodování soudu zemědělský charakter nemá.
Odvolací soud se tedy ustálené judikatuře nikterak nezprotivil ani tím, že při posuzování podmínek, za nichž lze vyhovět žalobě o nahrazení projevu vůle – uložení kontraktační povinnosti k převodu pozemku dle §11 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016 – vycházel ze skutkového stavu existujícího ke dni vyhlášení svého rozsudku, korespondujícího nadto stavu danému již ke dni zahájení soudního řízení (26. 4. 2016). Dovolatelem odkazovaná rozhodnutí pak na posuzovaný případ nedopadají, neboť řeší odlišnou právní problematiku (otázky převodu nebytového prostoru členovi družstva, vypořádání nároků více oprávněných osob na převod náhradních pozemků, restituce církevního majetku či vypořádání majetkového nároku dle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech) a k rozhodnému okamžiku z hlediska naplnění zákonných podmínek převodu pozemku dle §11 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, se nevyjadřují.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání v projednávaném případě naplněny nebyly (§237 o. s. ř.). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu