ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.553.2021.2
sp. zn. 28 Cdo 553/2021-1347
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) P. R. , narozeného dne XY, bytem XY, a b) Z. B. , narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 132/2018, o dovoláních žalobců i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1294, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1305, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1294, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1305, se ruší v části výroku I. písm. b), v níž byl potvrzen výrok III. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. února 2020, č. j. 12 C 132/2018-1063, pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu týkajícím se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY; současně se v části výroku III. týkající se tohoto pozemku ruší i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. února 2020, č. j. 12 C 132/2018-1063, a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Řízení o dovolání žalované se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen – „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. února 2020, č. j. 12 C 132/2018-1063, nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy s žalobci o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY a XY v k. ú. XY (výrok I.), stanovil výši uvedeným způsobem uspokojeného restitučního nároku žalobců (výrok II.), zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.).
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen – „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1294, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co 92/2020-1305, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a XY v k. ú. XY (výrok I. písm. a/), a v zamítavém výroku III. (výrok I. písm. b/), změnil jej ve výroku I. tak, že nově vymezil vydávanou část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II. písm. a/), a ve výroku II., vymezuje nově rozsah, v němž je uspokojován restituční nárok žalobců (výrok II. písm. b/), současně rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok III.) a zrušil jej dále ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, jakož i v nákladovém výroku IV., a věc v uvedeném rozsahu vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení (výrok IV.).
Ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY přitom soudy nižšího stupně shodně uzavřely, že jeho vydání žalobcům, coby náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen – „zákon o půdě“), brání nařízení předběžného opatření usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 3. 2018, č. j. 5 C 51/2018-75, jímž bylo žalované k návrhu další oprávněné osoby v jiném soudním řízení zakázáno s ním nakládat. Z uvedeného důvodu žalobě o bezúplatný převod tohoto pozemku za účelem uspokojení restitučních nároků žalobců nevyhověly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci i žalovaná.
Žalobci brojili proti části výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Za odporující jimi citované judikatuře považovali závěr soudů nižšího stupně, že vydání náhradního zemědělského pozemku v režimu zákona o půdě brání okolnost, že v jiném soudním řízení bylo k návrhu další oprávněné osoby nařízeno předběžné opatření zakazující České republice - Státnímu pozemkovému úřadu s daným pozemkem nakládat. Poukazovali přitom na okolnost, že usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 3. 2018, č. j. 5 C 51/2018-75, o nařízení předběžného opatření nabylo právní moci teprve dnem 29. 8. 2018, tedy až po zahájení řízení v projednávané věci (7. 5. 2018). Vytýkali rovněž nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve znění výše uvedeného opravného usnesení v jimi napadené části změnil a žalobě o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú XY vyhověl, popřípadě jej v daném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná napadla výrok I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu. Podáním ze dne 16. 12. 2020 (č. l. 1331) vzala následně své dovolání zpět.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Vzhledem k procesnímu úkonu žalované Nejvyšší soud řízení o jejím dovolání zastavil (§243c odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Po zjištění, že dovolání žalobců bylo podáno oprávněnými osobami zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal Nejvyšší soud jejich dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky převoditelnosti náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu v režimu zákona o půdě v situaci, kdy byla České republice – Státnímu pozemkovému úřadu v jiném soudním řízení k návrhu další oprávněné osoby vykonatelným předběžným opatřením zakázána dispozice s ním; při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním žalobců vymezené hmotněprávní otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ustálená rozhodovací praxe (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, včetně v jeho odůvodnění citované judikatury) přijala a odůvodnila závěr, dle něhož zákaz dispozice s požadovaným náhradním zemědělským pozemkem vyslovený k návrhu další oprávněné osoby vykonatelným předběžným opatřením v jiném soudním řízení nejen, že nevylučuje nahrazení projevu vůle žalované České republiky – Státního pozemkového úřadu k bezúplatnému převodu tohoto pozemku na oprávněnou osobu v řízení, jehož se navrhovatel předběžného opatření neúčastní, nýbrž sám o sobě takový pozemek k převodu na jinou (konkurující) oprávněnou osobu nečiní ani nevhodným. Z hlediska konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního zemědělského pozemku se tedy nejeví být rozhodující izolovaně okolnost, že k návrhu jedné nebo několika z nich byl předběžným opatřením České republice – Státnímu pozemkovému úřadu uložen zákaz dispozic s ním, nýbrž jest vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního zemědělského pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního zemědělského pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž tyto nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty.
Dovodil-li tedy odvolací soud, že vykonatelné předběžné opatření nařízené usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 3. 2018, č. j. 5 C 51/2018-75, zakazující žalované k návrhu další oprávněné osoby nakládání s pozemkovou parcelou č. XY v k. ú. XY, brání jejímu vydání (coby náhradního zemědělského pozemku) v jiném soudním řízení žalobcům, aniž se zabýval výše naznačenými kritérii, jejichž prostřednictvím jest řešit otázku konkurence práv více oprávněných osob na převod téhož jimi zvoleného náhradního pozemku, jsou jeho závěry zjevně předčasné (neúplné), a proto nesprávné.
Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci, bylo tedy dovolání podáno důvodně, pročež Nejvyšší soud dle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v části výroku I. písm. b), v níž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu týkajícím se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu v příslušném rozsahu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Soudy nižšího stupně budou ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu