ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.825.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 825/2021-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce V. S., narozeného XY, bytem XY, proti žalované R. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Kotrchovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o zaplacení částky 100.821,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 71/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2020, č. j. 19 Co 228/2020-331, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.582,40 Kč k rukám její zástupkyně, Mgr. Lucie Kotrchové, advokátky se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) :
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 11 C 71/2016-278, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100.821,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 62.710,- Kč (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 19 Co 228/2020-331, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 13.164,80 Kč (výrok II.)
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, jenž je má ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. za přípustné „pro řešení právních otázek dosud soudy neřešených, které mají po právní stránce zásadní význam, a to: a) jak spolehlivě docílit v praxi soudů vyloučení podjatého soudce/kyně a asistenta/ky ze soudního řízení a rozhodování v něm, pokud se tomu brání popíráním důvodů svého vyloučení a nadřízený soud, který rozhoduje, své postižené kolegy zásadně podporuje v jejich lhaní a námitku podjatosti automaticky zamítá, jak dokládá tento případ; b) jak účinně nadále zabránit soudci/kyni a asistentovi/ce ve sporném občanskoprávním řízení v zneužívání pravomoci úřední osoby, nadržování jedné straně sporu, nepřekážení páchání trestné činnosti, spolupachatelství a zasahování do nezávislosti soudu jinými; c) jak zajistit změnu v jednání soudce/kyně a asistenta/ky, který nenese žádnou osobní odpovědnost za své škodlivé úřední jednání z důvodů své nezávislosti, když se sám rozhodne jednat nečestně, nespravedlivě, závisle na jedné osobě, jak dokládá žalobce v dovolacím soudu k rozhodnutí předkládaném případě.“ V dovolání žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil do doby pravomocného rozhodnutí o dovolání vykonatelnost rozsudků soudů obou stupňů ve výrocích o nákladech řízení.
Žalovaná ve vyjádření označila dovolání žalobce za nepřípustné, neboť je vymezeno odkazem na ustanovení právní úpravy dovolacího řízení účinné do 31. 12. 2012 [ konkrétně poukazuje na dovolatelem zmíněné ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v něm uvedenou podmínku „otázky zásadního právního významu“ a zrušené části ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.]. Současně je přesvědčena, že dovolací soud nemůže za dovolatele jeho povinnost řádně důvody přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. suplovat, přičemž relevanci tohoto konstatování akcentuje odkazem na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4933/2016, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1094/2017 (tato usnesení jsou, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Dále uvádí, že žalobcem vymezené otázky nemají povahu právních otázek, na nichž by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Připomíná rovněž, že vznesená námitka podjatosti soudkyně a asistentky soudkyně pramení z nespokojenosti dovolatele s výsledkem sporu a upozorňuje na to, že žalobce v průběhu řízení nikdy námitku podjatosti, jež by měla náležitosti uvedené v ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř., nevznesl. Ve vyjádření žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl z důvodu absence základních náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku upravených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. 10. 2020 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je v osobě dovolatele splněna podmínka účastníka řízení, jenž má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není přípustné, neboť žalobce v rozporu s ustanovením §237 o. s. ř. nevymezuje žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení by byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu závislý (rozsudek odvolacího soudu byl založen na právním posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku v intencích ustanovení §657 a §451 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Již toliko z důvodu nenaplnění obecné podmínky upravené v ustanovení §237 o. s. ř., tj. povinnosti dovolatele vymezit otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, přípustnosti dovolání nelze přisvědčit (k povinnosti dovolatele vymezit právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej z rozhodovací praxe dovolacího soudu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013 v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Odkaz dovolatele na dřívější právní úpravu dovolacího řízení (podmínek přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu) upravenou v občanském soudním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, se dotýká žalobcova dovolání potud, že samostatným dovolacím důvodem již podle současné právní úpravy není okolnost uvedená ve zrušeném ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že dovolání lze podat tehdy, je-li řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odkazy dovolatele na dnes již zrušená ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolací soud nijak do závěru o přípustnosti dovolání a jeho důvodech nepromítá, lze-li si úsudek o náležitostech dovolání učinit i z procesně relevantního obsahového hlediska (srovnej ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř.).
Žalobce v dovolání obsáhle rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů, přičemž námitky o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu jak o zjištěném skutkovém stavu, tak i právním posouzení věci, spojuje s procesně nekorektním vedením soudního řízení, jež má původ v podjatosti soudkyně a další soudní osoby u soudu prvního stupně, a v tvrzeném formalistickém posouzení námitky podjatosti uplatněné žalobcem v odvolání, jak k jejímu řešení přistoupil odvolací soud. Výtky procesně vadného postupu v řízení před soudy obou stupňů pak dovolatel v koncentrované podobě vyjádřil ve formulovaných otázkách (v celém znění) citovaných shora.
Dlužno uvést, že prezentovanými námitkami dovolatel vystihuje případ vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) ovšem může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. [tedy i ke zmatečnostním vadám připomenutým žalobcem odkazem na ustanovení §229 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.] přihlédne jen tehdy, pokud z jiných důvodů shledá dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014); o takový případ však v projednávané věci nejde. Pokud přípustnost dovolání nelze založit na jiných důvodech (z hlediska jiných námitek než dovolatelem formulovaných jako zmatečnostní vady), lze nápravu těchto vad (ať již tvrzených nebo skutečných) docílit pouze žalobou pro zmatečnost (ustanovení §229 a následující o. s. ř.).
Bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání a nesplnění povinnosti dovolatele uplatnit (jediný možný) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) považuje dovolací soud za vhodné uvést, že odvolací soud se námitkou podjatosti vznesenou žalobcem v odvolání proti soudkyni soudu prvního stupně a asistentce soudkyně zabýval a ve skutečnostech, v nichž žalobce důvody podjatosti (ostatně zopakovanými v dovolání) spatřoval, předpoklady pro vyloučení soudních osob z projednání a rozhodování věci s odkazem na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. neshledal. Zbývá dodat, že obsáhle líčené výtky, v nichž dovolatel rozpoznává nečestné, nespravedlivé a podjaté jednání soudkyně, popř. asistentky soudkyně, korespondují okolnostem upraveným v ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., pro něž soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučit nelze.
Z důvodů výše vyložených nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Protože dovolatel brojil proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k té části výroku I., v níž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a ve vztahu k výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně - ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátkou, je žalobce povinen žalované tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 6.582,40 Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 5.140 Kč - §1 odst. 2, §2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 5. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč - §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupkyně žalované je plátcem daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a §14a odst. 1 advokátního tarifu a §23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.142,40 Kč.
Místem splnění náhradové povinnosti je zástupkyně žalované, která je advokátkou (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o samotném dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu