ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.167.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 167/2021-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce J. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané konkursním věřitelem L U P E M I, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Turnovského 263/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2010, č. j. 1 Ko 34/2010-6194, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 48/2010, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 11 Cmo 2/2018-205, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. října 2000, č. j. 52 K 92/97-941, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) zprostil výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce Ing. Miroslava Štveráka, novou správkyní konkursní podstaty úpadce ustavil JUDr. Jaroslavu Šafránkovou a dosavadnímu správci konkursní podstaty úpadce uložil předat funkci nové správkyni do 15 dnů od doručení usnesení.
2. Odvolání společnosti L U P E M I, s. r. o. (dále jen „společnost L“) proti usnesení konkursního soudu ze dne 4. října 2000 odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2010, č. j. 1 Ko 34/2010-6194, jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn.
3. Dovolání úpadce a společnosti L proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2010, odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 29 Cdo 1688/2011-7064, jako subjektivně nepřípustné.
4. Usnesením ze dne 28. srpna 2012, č. j. 1 Cm 48/2010-92, konkursní soud zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se společnost L domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2010 (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
5. O odvolání úpadce a společnosti L proti usnesení konkursního soudu ze dne 28. srpna 2012, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2019, č. j. 11 Cmo 2/2018-205, tak, že odvolání úpadce proti bodu I. výroku odmítl (první výrok), usnesení soudu prvního stupně potvrdil (na základě odvolání společnosti L) [druhý výrok] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
6. Proti usnesení Vrchního soudu ze dne 20. června 2019 podal úpadce včasné dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.
7. Dovolání je z části objektivně nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když dovolání proti prvnímu a třetímu výroku napadeného rozhodnutí není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2006, pod č. 174, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sb. rozh. obč.).
8. Není-li dovolání přípustné proti prvnímu výroku napadeného usnesení (jež odvolací soud odůvodnil tím, že úpadce není – ve smyslu §218 písm. b/ o. s. ř. – osobou k podání odvolání oprávněnou), pak nelze otázku, zda úpadce byl osobou oprávněnou k podání odvolání řešit prejudiciálně při projednání jeho dovolání proti druhému výroku (jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu k odvolání jiného odvolatele – společnosti L) a je nutno uzavřít, že úpadce potud není osobou k podání dovolání oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.).
9. Jinak řečeno, osoba (úpadce), jejíž odvolání proti usnesení konkursního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost odvolací soud odmítl jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (§218 písm. b/ o. s. ř.), není oprávněna k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na základě odvolání jiné osoby (společnosti L). Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3236/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2014, pod č. 145.
10. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání úpadce proti druhému výroku napadeného usnesení dle §243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř. jako subjektivně nepřípustné.
11. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (ve fázi po prohlášení konkursu), kde platí §33 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, proto se ani zde o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod č. 16/2009 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu