ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1820.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1820/2021-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce D. S. , narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, zastoupeného JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem, se sídlem v Blansku, Masarykova 1355/12, PSČ 678 01, proti žalovaným 1/ I. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, a 2/ P. K. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 355 934 Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 241/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2021, č. j. 37 Co 12/2021-42, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 12 C 241/2020-28, Okresní soud v Blansku:
[1] Zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem (D. S.) a druhým žalovaným (P. K.) [bod I. výroku].
[2] Určil, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
[1] Žalobou ze dne 5. října 2020 se žalobce vůči žalovaným domáhá společného a nerozdílného zaplacení částky 355 934 Kč.
[2] Insolvenční řízení na majetek druhého žalovaného bylo zahájeno dne 9. července 2020; u snesením ze dne 21. července 2020, č. j. KSBR 40 INS 14707/2020-A -6 , zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Brně (insolvenční soud) mimo jiné zjistil úpadek druhého žalovaného a povolil řešení jeho úpadku oddlužením; právní moc usnesení o úpadku „nastala“ dne 27. července 2020.
3. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení §109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §103 a §104 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) , a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že žaloba byla podána vůči druhému žalovanému v rozporu se zákazem formulovaným v ustanovení §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, přičemž jde o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit.
4. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. ledna 2021, č. j. 37 Co 12/2021-42:
[1] Potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok).
[2] Určil, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádná z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení §109 odst. 1 insolvenčního zákona a z ustanovení §103 a §104 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně k následujícímu závěru:
6. Žalobce se po žalovaných domáhá společného a nerozdílného zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka žalobce za druhým žalovaným „existovala v době, kdy bylo rozhodnuto o úpadku“ druhého žalovaného a neměla tak být uplatněna žalobou, nýbrž přihláškou v rámci insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným zastavil řízení „pro nedostatek jeho podmínek“.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež (podle jeho obsahu) směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené otázce procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že není správný „doposud běžně užívaný přístup, kdy je soudem automaticky zastavováno řízení vždy v situaci, kdy jsou shledány podmínky pro postup v souladu s ustanovením §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona“. Podle dovolatele je takovým postupem znevýhodněna osoba, která za svůj závazek „odpovídá solidárně“ s osobou, která „prochází režimem oddlužení, případně je v úpadku“; tento postup může být „ke škodě žalobce zneužíván“, jelikož osoba v úpadku „může ochotně převzít větší podíl odpovědnosti“ než osoba, která v úpadku není. Rozdělení řízení proti žalovaným na „dvě samostatná řízení“ značí jejich „nerovnoměrné postavení“.
9. Dovolatel dále namítá, že není správné, aby „takto složitou matérii jako je zastavení řízení podle §104 věty první o. s. ř. prováděl samostatně vyšší soudní úředník“.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 128/2018 ( dále jen „R 128/2018“ ) . V něm Nejvyšší soud vysvětlil (mimo jiné), že uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s ustanovením §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§140a odst. 1 věta první insolvenčního zákona). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle ustanovení §141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením.
12. K závěrům vysloveným v R 128/2018 se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 3559/2017, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2018, pod číslem 149, v usnesení ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017, v usnesení ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 4453/2018, nebo v usnesení ze dne 30. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2881/2019.
13. Na uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
14. Výhradou, podle níž byl soud prvního stupně nesprávně obsazen, když rozhodl vyšším soudním úředníkem, dovolatel soudu vytýká zmatečnostní vadu ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Taková vada ale podle ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosadí i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 .
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu