ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.100.2021.1
KSHK 35 INS XY
35 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 100/2021-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Bc. Jiřího Fary , se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, PSČ 500 03, jako insolvenčního správce dlužnice M. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Skoumalem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, PSČ 500 02, proti žalovanému F. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Hanou Popovou, MBA, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1103/5, PSČ 120 00, o určení pravosti a pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. K. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2021, č. j. 35 ICm XY, 102 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. října 2017, č. j. 35 ICm XY:
1) Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Bc. Jiří Fara, jako insolvenční správce dlužnice M. K.) domáhal určení, že žalovaný (F.) nemá v insolvenčním řízení (vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSHK 35 INS XY) dílčí pohledávky P-4/2 ve výši 161.126,42 Kč a P-4/4 ve výši 46.488 Kč (dále jen „sporné pohledávky“) [výrok I.].
2) Zamítl žalobu (původně vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. 35 ICm XY), kterou se žalovaný domáhal vůči žalobci určení, že jeho pohledávky za dlužnicí [a to jednak sporné pohledávky, jednak pohledávky v částkách 5.933,32 Kč (část dílčí pohledávky P-4/1), 160.777,32 Kč (P-4/3), 18.699,34 Kč (P-4/5) a 400,- Kč (P-4/6) – dále též jen „označené pohledávky“] jsou zajištěné a žalovaný má právo na jejich uspokojení ze zajištění, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17. prosince 2015 (dále jen „zástavní smlouva“) [výrok II.].
3) Rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Insolvenční soud – cituje ustanovení §1309 odst. 1, §1311 odst. 1, §1312 odst. 1, §1313, §2048 větu první a §2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a ustanovení §199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na skutková zjištění, která učinil na základě provedeného dokazování – dospěl (mimo jiné) k závěru, podle něhož „bylo zajištění sjednáno pouze pro všechny pohledávky žalovaného vzniklé ze smlouvy o úvěru (zajištěné smlouvy) do výše 520.000,- Kč, a to pouze jednou, nikoli dvakrát“. Žalobce tak popřel pořadí (sporných i označených) pohledávek oprávněně, když tyto pohledávky převyšovaly shora zmíněný limit.
Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 13. července 2021, č. j. 35 ICm XY, 102 VSPH XY (KSHK 35 INS XY):
1) Změnil rozsudek insolvenčního soudu a určil, že: a) žalovaný nemá za dlužnicí sporné pohledávky (první výrok) a b) označené pohledávky žalovaného za dlužnicí (v částkách 5.933,33 Kč, 160.777,32 Kč, 18.699,34 Kč a 4.000,- Kč) jsou pohledávkami zajištěnými zástavním právem s právem na uspokojení za zajištění podle zástavní smlouvy (část druhého výroku).
2) Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve věci samé ohledně práva na uspokojení sporných pohledávek ze zajištění (část druhého výroku za středníkem).
3) Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování listinami (smlouvou o úvěru, včetně všeobecných obchodních podmínek, a zástavní smlouvou), dospěl, jde-li o rozsah zajištění, k závěru od insolvenčního soudu odlišnému.
Vycházeje z ustanovení §555 odst. 1, §556 odst. 1 o. z. a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 37/2021“), jakož i v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, a ze dne 18. března 2020, sp. zn. 23 Cdo 2070/2018 (uveřejněných pod čísly 4/2019 a 5/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2019“ a „R 5/2021“), odvolací soud dovodil, že vůle žalovaného „směřovala“ k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru zástavním právem do výše 520.000,- Kč (z titulu jistiny úvěru) a do výše 520.000,- Kč (z titulu „příslušenství, poplatků, případného navýšení poskytnutého úvěru a/nebo prodloužení splatnosti, smluvní pokuty, náhrady škody, jakož i dluhy vzniklé z bezdůvodného obohacení, v případě, že zajištěná smlouva bude neplatná“) [viz čl. I 1. zástavní smlouvy]. Tato skutečnost [vůle žalovaného, kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším (nejednoznačným) projevem (posuzovaným toliko dle významu slov a slovních spojení)] byla (musela být) dlužnici známa, neboť „veškeré dokumenty podepsala“.
Popřel-li žalobce pořadí pohledávek žalovaného toliko s poukazem na to, že jsou zajištěny zástavním právem dle zástavní smlouvy jen do výše 520.000,- Kč – pokračoval odvolací soud ̶ „jeho popěrný důvod neobstojí“.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu práva žalovaného na uspokojení označených pohledávek ze zajištění podal žalobce dovolání, namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá „na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, konkrétně „v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí užil výkladová pravidla zakotvená v občanském zákoníku“.
Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu ohledně rozsahu zajištění podle zástavní smlouvy, přičemž nesouhlasí s výkladem sousloví „do výše 520.000,- Kč s příslušenstvím“ v tom smyslu, že by šlo o částku 520.000,- Kč „plus příslušenství“. Sám zastává názor, podle něhož je nezbytné dané sousloví vykládat tak, že je celková výše zajištění limitována částkou 520.000,- Kč, ve které je zahrnuto i (případné) příslušenství, když spojka „s“ má jednoznačný význam, a to ve smyslu „včetně“.
Současně dodává, že dlužnice vystupovala v právních vztazích s žalovaným (jako osobou specializovanou k poskytování úvěrů) „v pozici spotřebitele“; neurčitá ujednání by tak měla být vykládána v její prospěch.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v části dovoláním dotčené zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že (dovolatelem zpochybněné) právní posouzení věci, týkající se výkladu zástavní smlouvy (jde-li o výši pohledávek ze smlouvy o úvěru zajištěných zástavním právem), odpovídá (ustálené) judikatuře Nejvyššího konkretizované v důvodech rozsudku odvolacího soudu (srov. R 4/2019, R 5/2021 a R 37/2021), kterou Nejvyšší soud následně shrnul např. v důvodech rozsudku ze dne 22. září 2021, sen. zn. 29 ICdo 100/2019.
Přitom ani dovolatel nekonkretizuje žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým by bylo dovoláním zpochybněné právní posouzení věci v rozporu; omezuje se na pouhé konstatování rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s (blíže nespecifikovanou) rozhodovací praxí.
K poukazu dovolatele na postavení dlužnice (v právních vztazích k žalovanému) jako spotřebitelky Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy odvolací soud dospěl při výkladu zástavní smlouvy k jednoznačnému závěru ohledně výše pohledávek zajištěných zástavním právem, nebyl zjevně dán ani důvod pro postup podle ustanovení §1812 odst. 1 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, včetně další judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu