ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.26.2021.1
KSPL 27 INS XY
122 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 26/2021-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka P. M. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, a ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem, se sídlem v Sušicích, nábřeží Karla Houry 180, PSČ 342 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2020, č. j. 122 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 27 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13. září 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) tak, že na základě insolvenčních návrhů věřitele Oberbank AG (dále jen věřitel „O. B.“) a dlužníka P. M. (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).
[2] Povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (bod II. výroku).
[3] Ustanovil insolvenčního správce (bod III. výroku).
2. Usnesením ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, ve znění usnesení ze dne 3. prosince 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné):
[1] Schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výrok).
[2] Specifikoval věci náležející do majetkové podstaty dlužníka určené ke zpeněžení (bod II. výroku).
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2019, č. j. KSPL 27 INS XY, 1 VSPH XY:
[1] Odmítl odvolání (dlužníka) proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY (první výrok).
[2] Potvrdil (opravné) usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. prosince 2018, č. j. KSPL 27 INS XY (druhý výrok).
4. Usnesením ze dne 6. listopadu 2019, č. j. 122 ICm XY, insolvenční soud:
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost proti (pravomocnému) usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. září 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, a proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci (dlužníku) zaplatit žalovanému (věřiteli O. B.) na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a insolvenčním správcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. listopadu 2019, č. j. 122 ICm XY, tak, že se žaloba pro zmatečnost odmítá.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §43 odst. 2, §79 odst. 1, §229, §230, §232 a §235a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1998, pod číslem 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2011, sp. zn. 21 Cdo 2253/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2526/2015 (která jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu) – na rozdíl od insolvenčního soudu (jenž zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení o zjištění úpadku dlužníka jako opožděnou a proti usnesení o schválení oddlužení jako nedůvodnou) dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost trpí vadami, které neumožňují pokračovat v řízení. Podle odvolacího soudu dlužník ani přes výzvu k odstranění vad podání spojenou s poučením o následcích jejího nesplnění (usnesení ze dne 11. ledna 2019) neodstranil vady žaloby pro zmatečnost. Odvolací soud uzavřel, že ve vztahu k usnesení o zjištění úpadku dlužník v žalobě „neuvedl ničeho k tomu, že byla podána včas“, a ve vztahu k usnesení o schválení oddlužení „nevymezil důvody žaloby pro zmatečnost tak, aby bylo nepochybné, jakou zmatečnost uplatňuje, když pouhý odkaz na ustanovení zákona, v němž je důvod zmatečnosti obsažen, nepostačuje“.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 80/2011“), a dodává, že soudy obou stupňů zcela ignorovaly ustálenou judikaturu v tom, že „věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem“.
9. Dovolatel nezpochybňuje, že žalobu pro zmatečnost proti usnesení o zjištění jeho úpadku podal opožděně. V této souvislosti zdůrazňuje, že „až po vydání usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zjistil, že soud jeho návrh na zamítnutí insolvenčního návrhu zcela ignoroval a již se jím zjevně zabývat nebude, a proto v zákonné lhůtě žalobou pro zmatečnost napadl usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, s tím, že toto usnesení je jen další fází insolvenčního řízení, zmatečného od samého počátku“. Dále uvádí, že „zrušením tohoto usnesení by však nemohlo zůstat nedotčeno také usnesení o zjištění úpadku dlužníka, vydané v rozporu s insolvenčním zákonem a ustálenou (v dovolání označenou) judikaturou“.
10. Podle dovolatele je řízení stiženo procesní vadou, když v rozporu s §133 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), soudy ignorovaly jeho návrh ze dne 15. července 2016 na zamítnutí insolvenčního návrhu. Závěrem dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud přihlédl k důvodu zmatečnosti podle §229 odst. 3 o. s. ř. (i když nebyl uplatněn v žalobě).
11. Věřitel O. B. ve vyjádření namítá, že na řešení dovolatelem předestřené právní otázky rozhodnutí odvolacího (ani insolvenčního) soudu nespočívá a že dovolatel uplatňuje nový důvod žaloby pro zmatečnost. Navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení(v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,a některé další zákony.
13. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel mu (proti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
14. Dovolání (ač sepsáno advokátem) se nevyjadřuje k řešení právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (a jimiž je opodstatněnost odmítnutí žaloby pro vady podle §43 odst. 2 o. s. ř.); již proto není přípustné.
15. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
16. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že ignoroval ustálenou judikaturu [podle které věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem] a současně odkazuje i na závěry R 80/2011, je zjevné, že z obsahového hlediska je dovolání především kritikou správnosti usnesení ze dne 13. září 2016, jímž insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka. Na řešení dovoláním zpochybňovaných právních otázek tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
17. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že v insolvenčním řízení byla dlužníku nesprávným postupem insolvenčního soudu odňata možnost jednat před soudem. Potud jde o vymezení důvodu zmatečnosti ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., který dovolatel uplatňuje opožděně, jelikož tak činí až v dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Ostatně, dovolatel ani nezpochybňuje, že důvod zmatečnosti doplnil (až) v dovolacím řízení (viz bod C, II. dovolání). K vázanosti důvodů zmatečnosti, k jejich změně a doplnění srov. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněném pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněném pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. V zájmu předejití možných sporů Nejvyšší soud (již bez vazby na výsledek dovolacího řízení) poukazuje na to, že posledně označené rozhodnutí jednoznačně vylučuje možnost napadnout úspěšně žalobou pro zmatečnost pouze rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže o odvolání proti takovému rozhodnutí rozhodoval i odvolací soud.
19. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§170 písm. f/ insolvenčního zákona). Srov. shodně např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
20. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, ve znění usnesení ze dne 3. prosince 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, je zjevně bezdůvodný, jelikož podle §243 o. s. ř. nelze odložit vykonatelnost (ani právní moc) rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení (srov. §90 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu