ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.4.2021.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 4/2021-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu , se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka H. B. – F., za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci , se sídlem v Liberci, Pelhřimovská 541/16, PSČ 460 79, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka H. B. – F. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze vznesené žalobcem a návrhu na delegaci nutnou, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jindřich Havlovec, Mgr. Věra Modlitbová a JUDr. Michal Kubín nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 76 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 76 INS XY).
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 76 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 76 INS XY) se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
[1] Podáním datovaným 27. července 2020 vznesl žalobce námitku podjatosti V. R. a všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, všech soudců Vrchního soudu v Praze, soudců Nejvyššího soudu F. C., Z. K., M. P. a J. Z. a navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci (nebo jiným soudům) z důvodu nutnosti.
[2] Důvod podjatosti soudců JUDr. Jindřicha Havlovce, Mgr. Věry Modlitbové a JUDr. Michala Kubína žalobce spatřuje v jejich „účelovém“ rozhodnutí ze dne „28. února 2020, č. j. 103 VSPH XY“.
[3] Dále pouze v obecné rovině uvádí, že „se zřetelem na její/jejich poměr k věci, k účastníkům jsou tu objektivní důvody pochybovat o její/jejich objektivní nepodjatosti“.
[4] Soudci soudního oddělení 103 VSPH, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (JUDr. Jindřich Havlovec, Mgr. Věra Modlitbová a JUDr. Michal Kubín), se k námitce podjatosti vyjádřili dne 6. ledna 2021 shodně tak, že nemají žádný poměr k věci, k účastníkům, ani k jejich zástupcům.
[5] Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[6] Dle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[9] Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] Vycházeje z takto vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu (poměřováno §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označení soudci Vrchního soudu v Praze byli z rozhodování o odvolání žalobce vyloučeni. Usuzuje-li žalobce na podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z toho, jakým způsobem rozhodli v jím uvedených věcech, potom zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007).
[11] Nejvyšší soud proto rozhodl (jako nadřízený soud), že shora uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve výroku označené věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jelikož příslušný soud může o věci jednat, neboť jeho soudci nejsou vyloučeni, nevyhověl Nejvyšší soud ani návrhu žalobce na delegaci věci (§12 odst. 1 o. s. ř.).
[12] Závěrem Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl žalobcovu námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu F. C., Z. K. a M. P.. Důvody, jež mají zakládat pochybnost o nepodjatosti označených soudců Nejvyššího soudu, spatřuje žalobce v tom, že rozhodli „v příkrém rozporu se skutkovým i právním stavem“ o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze usnesením ze dne 21. února 2017, „č. j. 29 ICdo 7/2017-40, 76 ICm XY (KSLB 76 INS XY)“. Přitom nepominul ani námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu J. Z. odůvodněnou tvrzením, že jmenovaný vydal usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 33/2015, 29 NSČR 34/2015, 29 NSČR 35/2015, jímž řízení o dovolání „účelově“ zastavil.
[13] Žalobcem tvrzené okolnosti o podjatosti soudců Nejvyššího soudu jsou vzorovým příkladem těch, které zákon (v ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Nejde-li o důvod vyloučení podle ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech (§14 odst. 4 o. s. ř.) i (spolu) rozhodování soudce Nejvyššího soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo dovolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo dovoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
[14] Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k ustanovení §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod předložit věc k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ označených soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tedy tříčlenný senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci neměl.
[15] K tomu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 78/2018, které bylo vydáno v tomto incidenčním sporu.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu