ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.6.2021.1
MSPH 60 INS XY
160 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 6/2021-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky , se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníka J. A., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti žalovanému M. S. , se sídlem XY, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. A. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. srpna 2020, č. j. 160 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl jako opožděnou žalobu doručenou insolvenčnímu soudu dne 8. července 2020, kterou se žalobce (insolvenční správce dlužníka) domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 6.655 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka pod pořadovým číslem 21, není „ani zčásti po právu“ (výrok I.); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Usnesením ze dne 1. prosince 2020, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (počítání běhu lhůty k podání žaloby na popření vykonatelné pohledávky), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
4. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
6. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
7. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
8. Ve zbývající části, tj. v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. (odmítnutí žaloby pro opožděnost), je pak dovolání nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
9. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahující napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustanovení §238 odst. 3 o. s. ř. se za rozhodnutí podle odst. 1 písm. c) považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50.000 Kč.
10. V projednávané věci je předmětem řízení určení pravosti pohledávky žalovaného v celkové výši 6.655 Kč, přičemž z obsahu spisu současně nevyplývá, že by mělo jít o pohledávku pracovněprávní nebo o pohledávku ze spotřebitelských smluv. Dovolání podané proti rozhodnutí vydanému v takovém řízení je proto podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné (k výkladu citovaného ustanovení ve znění účinném od 30. září 2017 srov. v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu též usnesení ze dne 24. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018).
11. Na závěru o objektivní nepřípustnosti podaného dovolání přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu