ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.77.2019.3
MSPH 90 INS XY
190 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 77/2019-106
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce D. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Douchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, PSČ 110 00, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. S., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), takto:
I. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 26. října 2018, č. j. 190 ICm XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě D. S., směřující proti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka D. S., tak, že zamítl žalobu o vyloučení 20 ks specifikovaných akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Dne 21. února 2007 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníku částku 2 000 000 Kč, kterou se mu dlužník zavázal vrátit do 21. února 2016.
[2] Dne 18. října 2016 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu práva, v níž dlužník uznal dluh z půjčky co do důvodu a výše, s tím, že jej zaplatí do 20. listopadu 2017. Ve smlouvě si strany sjednaly zajištění dluhu převodem práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Dále se dohodly, že na věřitele bude převedeno vlastnické právo dlužníka k 20 ks kmenových akcí na jméno dlužníka ve společnosti ELEMENTS PARK OL a. s. ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč (dále jen též „sporné akcie“). Smlouva obsahuje ujednání, podle něhož nesplní-li dlužník zajištěný dluh, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá žalobci vše, co je potřeba k plnému výkonu převedeného práva. Smluvní strany potvrdily, že předmět převodu je předán při podpisu smlouvy a jeho hodnota nepřevyšuje výši uznaného dluhu.
[3] Dne 18. října 2016 byly sporné akcie převedeny rubopisem na řad žalobce.
[4] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 30. května 2017 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 15. února 2018 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného .
[5] Žalovaný sepsal sporné akcie do majetkové podstaty dlužníka a vyrozuměním ze dne 13. února 2018 vyzval žalobce k podání vylučovací žaloby.
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §269 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], §97 odst. 1, §109 odst. 1 písm. b/, §111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále §1315 odst. 2 písm. b/, §2040 a §2042 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – uzavřel, že žalobce se stal vlastníkem sporných akcií „v rámci zajišťovacího převodu podle §2040 odst. 1 o. z.“, tj. „s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn“. Po zahájení insolvenčního řízení (30. května 2017) dlužník nemohl uhradit uznaný dluh a nemohlo tak dojít ke splnění rozvazovací podmínky dle §2040 odst. 2 o. z. Podle insolvenčního soudu nebyl převod sporných akcií do doby zahájení insolvenčního řízení dokončen. Žalobce jako zajištěný věřitel se stal pouze podmíněným vlastníkem sporných akcií a po zahájení insolvenčního řízení nemohl uplatnit právo na uspokojení ze zajištění dle §109 odst. 4 insolvenčního zákona jinak, než přihláškou zajištěné pohledávky.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozhodnutím změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se vylučují sporné akcie (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud dospěl (oproti insolvenčnímu soudu) k závěru, podle něhož se žalobce stal k 20. listopadu 2017 (před rozhodnutím o úpadku dlužníka) nepodmíněným vlastníkem sporných akcií, které na něj byly převedeny rubopisem 18. října 2016. Jelikož dlužník nesplnil svůj dluh, nemohla nastat rozvazovací podmínka a žalobci nemohla vzniknout povinnost převést sporné akcie zpět dlužníku. Pohledávka žalobce za dlužníkem ze smlouvy o půjčce zanikla, proto ji žalobce nemohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Dále odvolací soud uvedl, že splnění dluhu nebránila ani omezení uvedená v §111 insolvenčního zákona, když úhradou zajištěného dluhu nemohlo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetkové podstaty a ani k jejímu zmenšení. Splacením dluhu ve výši 2 000 000 Kč před 20. listopadem 2017 by totiž žalobci vznikla povinnost vrátit dlužníku rubopisem sporné akcie v celkové jmenovité hodnotě 2 000 000 Kč a výtěžek jejich zpeněžení by bylo možné použít k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozsudek insolvenčního soudu potvrdil.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky [zda po zahájení insolvenčního řízení může být platně dovršen proces převodu vlastnického práva (stát se nepodmíněným) na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně se odvolací soud měl odchýlit od závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012 (jde o usnesení ze dne 18. července 2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2014, pod číslem 98) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 24/2016 (jde o usnesení sen. zn. 29 ICdo 24/2016) [která jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu].
8. Dovolatel namítá, že s ohledem na ustanovení §109 odst. 1 insolvenčního zákona nemohl dlužník po zahájení insolvenčního řízení splnit svůj dluh vůči žalobci, nemohlo dojít k naplnění smlouvy o zajišťovacím převodu práva a plnění dlužníka se stalo nemožným. Shrnuje, že převod vlastnického práva k akciím nemohl být dovršen a nemohl se stát nepodmíněným k 20. listopadu 2017, neboť 30. května 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka.
9. Žalobce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout. Snáší argumenty ve prospěch názoru, že dovolatelem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou v dané věci použitelná, když se vztahují k překonané právní úpravě dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Zdůrazňuje, že rubopisem dne 18. října 2016 se žalobce stal plným a nepodmíněným vlastníkem sporných akcií a není podstatné, zda do 20. listopadu 2017 došlo k úhradě dluhu dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dále uvádí, že sporné akcie byly 3. června 2019 převedeny na Rosenal Invest s. r. o.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné (§243c odst. 1 a §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
12. Ve zbývajícím rozsahu (proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé) je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
15. S přihlédnutím k době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. ledna 2014, a s ohledem na dobu zahájení insolvenčního řízení níže uvedená ustanovení insolvenčního zákona.
Podle ustanovení §2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odstavec 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odstavec 2).
Z ustanovení §2043 o. z. se podává, že pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo, proti náhradě nákladů, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil.
Dle ustanovení §2044 o. z., není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva (odstavec 1). Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje (odstavec 2).
Podle ustanovení §2 písm. g/ insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2016 do 3. ledna 2019) se zajištěným věřitelem rozumí věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Z ustanovení §109 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 30. června 2017) plyne, že se zahájením insolvenčního řízení se spojuje i ten účinek, že právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení (odstavec 1 písmeno b/). Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odstavec 4). Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu (odstavec 5).
16. Pro vypořádání dovolacích námitek jsou v poměrech projednávané věci přiléhavé následující judikatorní závěry:
[1] Zajišťovacím převodem vlastnického práva (§533 obč. zák.) dochází - byť podmíněně - ke změně v osobě nositele vlastnického práva (v osobě vlastníka). Dlužník tak účinností smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva přestává být vlastníkem majetku poskytnutého k zajištění a toto právo nabývá věřitel, který je oprávněn s tímto majetkem také disponovat. Převede-li věřitel vlastnické právo, aniž by (dosud) nastoupila uhrazovací funkce zajišťovacího převodu práva, neboť zatím nenastal stav, že by zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas splněna, přejímá nabyvatel spolu s vlastnictvím také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva. Splněním zajištěného závazku dlužníka přechází vlastnické právo bez dalšího zpět z věřitele na dlužníka, naopak v případě nesplnění musí být ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva sjednán způsob, jakým bude zajišťovací převod práva realizován, kdy jedním ze způsobů je i možnost prodeje zajištěného majetku věřitelem třetí osobě a následné vypořádání závazku dlužníka vůči věřiteli z výtěžku zpeněžení majetku. Srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněný pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 21 Cdo 2528/2007 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2012, pod číslem 44.
[2] Závěry formulované v R 45/2009 se beze zbytku uplatní též pro insolvenční řízení vedené podle insolvenčního zákona. I v insolvenčním řízení tedy platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012.
[3] Věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva (a jenž je tedy podmíněným vlastníkem majetku původně patřícího dlužníkovi), není od zahájení insolvenčního řízení (§109 odst. 4 insolvenčního zákona) oprávněn uplatnit právo na uspokojení ze zajištění jiným způsobem než přihláškou zajištěné pohledávky [srov. §109 odst. 1 písm. b/, §166 insolvenčního zákona]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 24/2016, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 22. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2611/2016.
[4] Zajištěný věřitel mohl (poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) uplatnit právo na uspokojení ze zajištění (jen) přihláškou zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, a to bez ohledu na to, zda insolvenční správce sepsal předmět zajištění do majetkové podstaty dlužníka; současně měl insolvenčnímu správci předmět zajištění vydat (ve smyslu umožnit insolvenčnímu správci, aby jej za účelem uspokojení pohledávky tohoto zajištěného věřitele zpeněžil). Prodal-li zajištěný věřitel předmět zajištění, postupoval v rozporu s §109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. K tomu viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1439/2019, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 26/2019.
17. Výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, přijaté k zajišťovacímu převodu vlastnického práva v poměrech upravených zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. prosince 2013, jsou využitelné i v dané věci, kdy smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 18. října 2016 se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (§2040 a násl. o. z.). Srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2019, sp. zn. 5 Tdo 1253/2019, uveřejněného pod číslem 49/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (část trestní).
18. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v názoru, podle něhož z dikce §2040 o. z. plyne, že smluvní strany si mohou dohodnout zajišťovací převod práva ve fiduciární formě. Stanoví-li totiž §2040 odst. 2 o. z. vyvratitelnou domněnku sjednání smlouvy s rozvazovací podmínkou, je zjevné, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, připouští sjednání dohody i v jiné podobě (než v té, jež byla přípustná před 1. lednem 2014). Na rozdíl od odvolacího soudu je Nejvyšší soud přesvědčen, že v dané věci nejde o tzv. fiduciární převod, když ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva není seznatelné žádné (natož výslovné) ujednání, z něhož by bylo možno na takový převod usuzovat. Posuzováno podle obsahu dohody (viz skutková zjištění v bodu 2. [2]) nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že jde o dohodu o převodu vlastnického práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (viz článek I. 5. smlouvy, §2040 odst. 2 o. z.). Nejvyšší soud nepřehlédl, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 7 Tdo 1136/2018, uveřejněném pod číslem 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (část trestní), označil závěry formulované v R 45/2009 při výkladu §2044 o. z. za nadále nepoužitelné (srov. odstavce 43. a 56. tamtéž), nicméně i z onoho rozhodnutí je zřejmé, že ona „nepoužitelnost“ se váže jen k tomu, že současná právní úprava již dovoluje fiduciární převod práva. O takový převod však (jak uvedeno výše) v této věci nešlo.
19. Argumentuje-li odvolací soud (i žalobce) tak, že sporné akcie (akcie na jméno) se převádí rubopisem (§269 odst. 1 z. o. k.), pak pomíjí, že souzená věc má přesah do insolvenčních poměrů, v nichž je možnost realizace zajišťovacího převodu práva upravena insolvenčním zákonem. Převod akcií na jméno je tedy nutno vykládat způsobem vymezeným též definicí a postavením zajištěného věřitele a významem smlouvy o zajišťovacím převodu práva v insolvenčním řízení.
20. Pochybnosti vzbuzuje též závěr odvolacího soudu na téma neexistence omezení kladených §111 insolvenčního zákona. Názor odvolacího soudu, podle něhož by úhradou dluhu ve výši 2 000 000 Kč nemohlo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetkové podstaty ani k jejímu zmenšení, vychází z celkové jmenovité hodnoty sporných akcií ve výši 2 000 000 Kč. Přitom hodnota akcií se mění v závislosti na vnitřních faktorech (zejména hospodaření společnosti) i vnějších vlivech. Potud závěr odvolacího soudu nemá ani oporu ve skutkových zjištěních.
21. V návaznosti na výše řečené lze shrnout, že v poměrech dané věci, kdy v době, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedošlo k realizaci (dovršení) zajišťovacího převodu vlastnického práva (nedošlo k uplynutí doby, v níž mohl dlužník svůj dluh splnit, čímž by nastala rozvazovací podmínka), žalobce mohl uplatnit právo na uspokojení ze zajištění (jen) přihláškou zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka; současně měl insolvenčnímu správci (žalovanému) vydat předmět zajištění (sporné akcie). Budiž dodáno, že následné převedení sporných akcií na Rosenal Invest s. r. o. (viz vyjádření žalobce k dovolání) je pro posouzení důvodnosti dovolání nevýznamné, když pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí (§243f odst. 1 o. s. ř.).
22. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem z pohledu shora uvedených závěrů neobstojí (není správné), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( §243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
23. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu