ECLI:CZ:NS:2021:29.ND.140.2021.1
sp. zn. 29 Nd 140/2021-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře ve věci žalobkyně M. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Václavem Sobalou, advokátem, se sídlem v Havířově, Národní třída 967/23, PSČ 736 01, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 45534306, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o zaplacení částky 576.676 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 273/2020, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 273/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 2. října 2020 se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy za tvrzené ztížení společenského uplatnění, které spatřuje ve vzniku trvalých následků po dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla s pojištěním odpovědnosti způsobené provozem vozidla (povinné ručení) u žalované.
2. Okresní soud v Pardubicích navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti „Okresnímu soudu v Havířově“ (správně jde o Okresní soud v Karviné – pobočku v Havířově). Návrh odůvodnil hospodárností řízení, neboť v obvodu soudu, jemuž má být věc přikázána, má bydliště žalobkyně, sídlo právní zástupce žalobkyně a rovněž sídlo znalec, na jehož znalecký posudek žalobkyně v řízení odkazuje a u kterého je předpoklad, že vyvstane potřeba jeho výslechu u soudu.
3. Žalobkyně s návrhem souhlasila; žalovaná s návrhem nesouhlasí.
4. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Pardubicích, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
6. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
7. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Okresním soudem v Pardubicích uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
9. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
10. Skutečnost, že žalobkyně má bydliště a její právní zástupce sídlo v obvodu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, ani ve spojení se sídlem znalce, na jehož posudek žalobkyně v řízení odkazuje (Bílovec), bez dalšího důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu nemá žalovaná sídlo, nezakládá.
11. Při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nebylo rovněž možné přehlédnout nesouhlasné stanovisko žalované, která na projednání věci příslušným soudem trvá.
12. Nejvyšší soud proto věc Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu