ECLI:CZ:NS:2021:29.ND.141.2021.1
sp. zn. 29 Nd 141/2021-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala ve věci řízení o pozůstalosti po J. S. , narozenému dne XY, posledně bytem XY, zemřelému dne 2. října 2020, za účasti a) P. P. , narozené dne XY, bytem XY, b) A. S. , narozené dne XY, bytem XY, a c) N. S. , narozené dne XY, bytem XY, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 23 D 302/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Blansku.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 9. října 2020, č. j. 23 D 302/2020-3, zahájil řízení o pozůstalosti po J. S., zemřelém dne 2. října 2020 (dále jen „zůstavitel“), a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti pověřil JUDr. Evu Vlčkovou, notářku se sídlem v Jindřichově Hradci.
2. Podáním doručeným notářce dne 9. března 2021 požádaly dědičky P. P., A. S. a N. S. o „delegaci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli k Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti a hospodárnosti“. Žádost odůvodnily tím, že mají bydliště v okrese Blansko.
3. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Blanku, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
6. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
7. Skutečnosti uváděné účastnicemi řízení v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
8. Situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
9. Argumenty uváděné účastnicemi řízení proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k Okresnímu soudu v Blansku. Nelze přitom ani pominout, že Okresní soud v Jindřichově Hradci již činil úkony v řízení (zjišťování majetku zůstavitele a osob, které přichází v úvahu jako dědici zůstavitele) a že v obvodu tohoto soudu se nachází nemovitá věc, která představuje patrně jedinou hodnotnější součást pozůstalosti.
10. Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Uvedené platí tím spíše, že rozhodným kritériem pro založení místní příslušnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci pro řízení o pozůstalosti je místo trvalého pobytu zůstavitele v době jeho smrti (srov. §98 odst. 1 písm. a/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
11. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody, které by měly vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu projednání této pozůstalostní věci jiným než místně příslušným Okresním soudem v Jindřichově Hradci, návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu