ECLI:CZ:NS:2021:29.ND.68.2021.1
sp. zn. 29 Nd 68/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Heleny Myškové ve věci řízení o pozůstalosti po L. M. , narozené XY, zemřelé 21. září 2020, naposledy bytem XY, za účasti D. Š. , narozené XY, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 2847/2020, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 2847/2020 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Ostravě je vedeno pod sp. zn. 99 D 2847/2020 řízení o pozůstalosti zůstavitelky L. M.. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena jako soudní komisařka notářka JUDr. Hana Jankovičová.
Podáním ze dne 6. ledna 2021 D. Š. (zůstavitelčina dcera) navrhla, aby probíhající řízení bylo „delegováno“ k Okresnímu soudu v Příbrami. Návrh odůvodnila tím, že trvale pobývá XY a v současné době navíc „řeší a bude řešit zásadní zdravotní záležitost včetně (…) operativních zákroku“, pročež nebude „mobilní na jakoukoli větší vzdálenost“.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Příbrami, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Skutečnosti uváděné účastnicí řízení v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Argumenty uváděné navrhovatelkou proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k Okresnímu soudu v Příbrami. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy účastnice řízení tvrzenou „zásadní zdravotní záležitost“ nijak blíže nekonkretizovala ani nedoložila.
Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným okresním soudem.
Nejvyšší soud proto po zvážení rozhodných skutečností návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Příbrami z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu