ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.23.2020.1
KSBR 45 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 23/2020-B-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice J. D. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 19. srpna 2019, č. j. KSBR 45 INS XY , Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
[1] Rozhodl, že dlužnice (J. D.) je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku).
[2] Schválil zprávu insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové o přezkumu ze dne 15. května 2019 (bod II. výroku).
[3] Schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod III. výroku).
[4] Uložil dlužnici, aby po dobu 5 let platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy k 25. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, a to po odečtení pravidelné měsíční zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a zálohy na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek dle jejich počtu, vše včetně daně z přidané hodnoty, podle poměru pohledávek dle zprávy pro oddlužení, a následně dle každé zprávy o změně v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů. První splátku je dlužnice povinna uhradit věřitelům k 25. září 2019 z příjmu u zaměstnavatele IMI International s. r. o. (dále jen „společnost IMI“) [ bod IV. výroku ] .
[5] Uložil plátci příjmu dlužnice ( společnosti IMI ) a každému dalšímu plátci, aby počínaje měsícem září 2019 prováděl ze mzdy, platu nebo jiného příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, sražené částky nevyplácel dlužnici, ale zasílal je insolvenční správkyni na jí sdělený účet, a to bez zřetele k právní moci tohoto usnesení (bod VI. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech IV. a VI. výroku.
3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Insolvenční řízení bylo zahájeno u insolvenčního soudu dne 5. března 2019 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře a o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek nepožádala.
[2] Usnesením ze dne 14. března 2019 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice, povolil její oddlužení a insolvenční správkyní dlužnice ustanovil Ing. Janu Polachovou.
[3] Ve zprávě o oddlužení ze dne 15. května 2019 dlužnice požádala o snížení měsíčních splátek na částku 6 000 Kč, s tím, že má zvýšené náklady spojené s ubytováním, cestovným do zaměstnání a podporuje dceru při studiu.
[4] Usnesením ze dne 17. června 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici ke sdělení důvodu, proč o stanovení nižší výše měsíčních splátek nepožádala v návrhu na povolení oddlužení.
[5] V podání ze dne 26. června 2019 dlužnice uvedla, že v době podání návrhu na povolení oddlužení byla dohodnuta s přítelem na společném bydlení a měla by tak poloviční náklady na bydlení. Po podání návrhu přítel dlužnici opustil, proto „bude mít v nynějším zázemí výdaje, se kterými nepočítala“.
[6] Usnesením ze dne 3. července 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby žádost o stanovení nižších splátek doplnila tak, že uvede konkrétní zvýšené výdaje, specifikuje vyživovací povinnost a tyto údaje doloží (v případě soudně stanovené vyživovací povinnosti soudním rozhodnutím). Na toto usnesení reagovala dlužnice „dodatkem k žádosti“ ze dne 13. července 2019, v němž popsala své současné poměry (osobní, rodinné, výdělkové) a situaci spojenou s provizorním bydlením. Uvedla (mimo jiné), že „jedna realitní kancelář z ní udělala bezdomovce“, že bydlí v zahradním domku, potřebuje zajistit elektřinu, nádrže na dešťovou vodu a její náklady na dopravu do zaměstnání činí 550 Kč měsíčně. Současně předložila ceník prádelny, měsíční jízdenku, cenovou nabídku na dodávku solárního systému, cenu palivového dříví a chladicího boxu.
4. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení §391 odst. 2, §398 odst. 3 a 4, §406 odst. 4 a §407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, podle něhož je žádost dlužnice o jinou výši měsíčních splátek (jež je součástí zprávy pro oddlužení ze dne 15. května 2019) opožděná, a proto k ní nelze přihlížet. Podle odvolacího soudu musí dlužník v návrhu na určení nižších než zákonem stanovených splátek učiněném až při jednání s insolvenčním správcem mimo jiné tvrdit a doložit změny, k nimž došlo po podání návrhu na povolení oddlužení. Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu i v tom, že dlužnicí uvedené skutečnosti představují pouze sociální důvody. Za odůvodněný případ ve smyslu §398 odst. 4 insolvenčního zákona nelze považovat ani rozchod s partnerem, s nímž v době podání návrhu na povolení oddlužení dlužnice byla dohodnuta na společném bydlení. Závěrem odvolací soud uvedl, že dlužnice neobjasnila „úpadkovou situaci v důsledku podvodného jednání realitní kanceláře“, přičemž podvodného jednání se nedopustili přihlášení věřitelé. Skutečnost, že v oddlužení budou věřitelé uspokojeni v rozsahu 93,21 % jejich pohledávek, nemůže být důvodem pro snížení splátek.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že měsíční splátky dlužnice i srážky ze mzdy budou činit 6 000 Kč, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.
6. Dovolatelka především tvrdí, že o možnosti ovlivnit výši srážek měla být poučena (za přiměřeného užití §118a odst. 2 o. s. ř.), a to buď insolvenčním soudem nebo později insolvenční správkyní. Zdůrazňuje, že v aktuální verzi formuláře pro podání insolvenčního návrhu je poučení o možnosti podat návrh na stanovení nižších splátek vyhrazen pouze jeden bod, avšak není v něm obsaženo upozornění na možnost podat žádost v odůvodněných případech až při jednání s insolvenčním správcem. Dále uvádí, že insolvenční soud „zásadně rozhoduje ve věci samé dle stavu, který je zde při vydání příslušného usnesení“. Proto jí nelze klást k tíži, že „zde v tomto okamžiku relevantní skutečnosti dosud nebyly“ a že o nich nehodlala spekulovat. Podle dovolatelky je relevance potenciálně nových skutečností typickým rysem procesního práva, které na ně reaguje podle povahy věci. Konečně dovolatelka namítá, že její žádost o stanovení nižších splátek je motivována snahou dosáhnout v současném bydlení minimálního důstojného standardu. Považuje za legitimní požadavek, aby v jejím obydlí byla k dispozici tekoucí nezávadná voda, stálý zdroj elektrické energie a vybavení topným médiem.
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II, část první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
8. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc beze zbytku neřešenou.
9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
10. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
11. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice ( 14. března 2019 ) jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona ve znění od 1. července 2017 do 31. května 2019 [ srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č . 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
Podle ustanovení §391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení §395 tím není dotčeno.
Dle ustanovení §398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle §410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.
Z ustanovení §410 odst. 2 insolvenčního zákona se dále podává, že přezkoumání přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak, že v seznamu přihlášených pohledávek podle §189 odst. 1 u každé z pohledávek výslovně uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá, přičemž ke stanovisku dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí a poučí jej o dalším postupu. Poté insolvenční správce vypracuje zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.
12. K úpravě obsažené v §398 odst. 4 insolvenčního zákona Nejvyšší soud předesílá, že text tohoto ustanovení byl vtělen do insolvenčního zákona zákonem č. 217/2009 Sb., jenž potud nabyl účinnosti 20. července 2009. Novelou provedenou zákonem č. 64/2017 Sb. poskytl insolvenční zákon s účinností od 1. července 2017 dlužníku možnost požádat o nižší než zákonem určenou výši splátky dokonce až na jednání s insolvenčním správcem v rámci přezkumu přihlášených pohledávek podle §410 odst. 2 insolvenčního zákona.
13. V dané věci je podstatné to, že soudy obou stupňů posoudily žádost dlužnice o jinou výši měsíčních splátek obsaženou ve zprávě pro oddlužení ze dne 15. května 2019 jako návrh na určení nižších než zákonem stanovených splátek, k němuž nelze z důvodu opožděnosti přihlížet. Určujícím je tedy výklad ustanovení §398 odst. 4 insolvenčního zákona v rozhodném znění.
14. Z textu §398 odst. 4 insolvenčního zákona lze dovodit, že jde-li o návrh na určení nižších než zákonem stanovených splátek učiněný až při jednání s insolvenčním správcem podle §410 odst. 2, jenž má být včasný, musí tento návrh obsahovat vylíčení skutečností, v nichž dlužník spatřuje důvody, pro které nemohl požádat o nižší splátky již v návrhu na povolení oddlužení.
15. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů plyne, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení (v němž vyznačila, že návrh na stanovení nižších než zákonem určených splátek nepodává) mimo jiné uvedla, že „se do své situace dostala v době, kdy prodávala nemovitost a měla se stěhovat do bytu v Olomouci. Stala se obětí podvodu, o finance z prodeje nemovitosti přišla a zůstala sama s dvěma dětmi bez finančních prostředků i bez bydlení“. Ve zprávě pro oddlužení pak žádost o nižší splátky odůvodnila tím, že vedle obvyklých životních nákladů má zvýšené náklady spojené s ubytováním a cestovným do zaměstnání a podporuje dceru při studiu. K výzvě insolvenčního soudu dlužnice doplnila návrh tak, že uvedla skutečnosti reprodukované shora v bodě 3. [5] a [6]. Jestliže dlužnice neobjasnila (neuvedla ničeho k tomu), proč návrh na určení nižších než zákonem stanovených splátek nemohla učinit již v návrhu na povolení oddlužení, není možno považovat její „případ za odůvodněný“ ve smyslu §398 odst. 4 věty první insolvenčního zákona. Rovněž dlužnicí vylíčené důvody, které vedly k jejímu úpadku, nejsou těmi, jež by měly odůvodnit snížení měsíčních splátek. Potud je správný závěr odvolacího soudu, podle něhož dlužnice dostatečně neobjasnila ani úpadkovou situaci v důsledku podvodného jednání.
16. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem dané věci shledává způsob, jakým odvolací soud aplikoval ustanovení §398 odst. 4 insolvenčního zákona (v mezích jemu vyhrazené míry volného uvážení) na danou věc, správným.
17. Konečně dovolatelka dovozuje nesprávnost napadeného rozhodnutí z toho, že nevzalo v potaz absenci poučení o právu podat návrh na stanovení nižších než zákonem určených splátek. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že závěr, podle kterého je ustanovení §5 o. s. ř. podpůrně (přiměřeně) aplikovatelné v insolvenčním řízení, přijal již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Poučovací povinnosti soudu je v občanském soudním řádu (ve znění účinném od 1. ledna 2001) koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v ustanovení §5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví §5 o. s. ř., ale jednotlivá (další) ustanovení občanského soudního řádu [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012 (ústavní stížnost proti posledně označenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 2611/14), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ]. Insolvenční zákon pak ani ve spojení s §5 o. s. ř. nepředjímá potřebu poučit dlužníka o možnosti podat návrh na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek nad rámec informace, které se dlužníku dostalo prostřednictvím formuláře návrhu na povolení oddlužení .
19. Budiž dodáno, že formulář návrhu na povolení oddlužení s podáním žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek počítá v rubrice 14. Dovolatelka tak o možnosti podat žádost věděla a prostor k uplatnění žádosti jí byl poskytnut. Názor dovolatelky, že o možnosti ovlivnit výši srážek měla být poučena podle §118a odst. 2 o. s. ř ., je mylný. Ustanovení §118a o. s. ř. vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž byl poučen, že takové břemeno má (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. října 2006, sp. zn. I. ÚS 212/06). O takový případ v dané věci nešlo.
20. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud již dovolatelce správně vysvětlil, že dojde-li po schválení oddlužení k podstatným změnám okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, změní výši měsíční splátky insolvenční soud postupem podle §407 odst. 3 insolvenčního zákona.
21. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání dlužnice zamítl jako nedůvodné (§243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 12. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu