ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.30.2020.1
KSPL 56 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 30/2020-B-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka P. N. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o ustanovení odděleného insolvenčního správce, o dovolání věřitele č. 6 V. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2019, č. j. KSPL 56 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 14. listopadu 2019, č. j. KSPL 56 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh věřitele č. 6 V. M. na ustanovení odděleného insolvenčního správce k přezkoumání přihlášky pohledávek č. P3 věřitele č. 3 Equa bank a.s. a k dalším úkonům ve vztahu k tomuto věřiteli.
2. K odvolání věřitele č. 6 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že nejsou splněny podmínky pro ustanovení odděleného insolvenčního správce podle §34 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť insolvenční správce (Insolvenční agentura v. o. s.) před svým odvoláním z funkce nepopřel pohledávky věřitele č. 3. Shodně s insolvenčním soudem dále uzavřel, že skutečnost, že věřitel č. 3 hlasoval (spolu s věřitelem č. 2 Volksbank Raiffeisenbank Nordoberplatz eG) pro odvolání původně ustanoveného insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) do funkce, sama o sobě nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce ve vztahu k věřiteli č. 3.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 6 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též je „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
6. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
7. Učinil tak především proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s konstantními judikatorními závěry Nejvyššího soudu, obsaženými zejména v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněném pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“), v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 78/2013, v usnesení ze dne 29. října 2014, sen. zn. 29 NSČR 106/2014, v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 28. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 103/2015, uveřejněném pod číslem 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. V poměrech projednávané věci nebyl tvrzen ani zjištěn žádný důvod, pro který by měl být shledán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. ve vztahu (pro jeho poměr) k věřiteli č. 3. Jak výstižně zdůraznil již odvolací soud, skutečnost, že věřitel (majoritní věřitel) postupem podle §29 insolvenčního zákona ustanoví insolvenčním správcem určitou osobu, sama o sobě (bez dalšího) není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce ve vztahu k dotčenému věřiteli.
9. Napadené rozhodnutí se tedy nijak neprotiví dovolatelem zmiňovanému R 114/2014.
10. K tomu lze dodat, že dovolatel se mýlí i v tom, že se odvolací soud odchýlil od svých vlastních závěrů obsažených v usnesení ze dne 14. května 2015, č. j. MSPH 79 INS XY, 1 VSPH XY. Označené rozhodnutí odvolacího soudu totiž skutkově řešilo odlišnou situaci. Šlo o případ, který v současnosti (po novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 1. července 2017 zákonem č. 64/2017 Sb.) výslovně upravuje §34 odst. 3 insolvenčního zákona. O ten ale v dané věci nejde.
11. Konečně dovolatel míní, že by se na projednávaný případ měl aplikovat §34 odst. 3 insolvenčního zákona, a to přestože původní insolvenční správce před odvoláním z funkce nepopřel pohledávky věřitele č. 3 (tyto pohledávky nebyly přezkoumány a věřitel byl vyzván k odstranění vad přihlášky).
12. Taktéž tato námitka nečiní dovolání přípustným, neboť z obsahu spisu plyne, že již v době podání dovolání byly odstraněny vady přihlášky pohledávek věřitele č. 3, tyto pohledávky byly přezkoumány a (nově) ustanovený insolvenční správce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) popřel toliko pohledávku č. 1 co do pořadí (B-88), přičemž následně vzal toto své popření zpět (B-91). Již ke dni podání dovolání tedy zjevně nebyl důvod pro ustanovení odděleného insolvenčního správce (za účelem přezkumu pohledávek věřitele č. 3 či pro vedení incidenčního sporu), a to ani při výkladu §34 odst. 3 insolvenčního zákona způsobem, který prosazuje dovolatel. Jím předkládaná otázka je tedy jen akademické povahy bez možného dopadu na poměry projednávané věci.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu