ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.5.2021.1
MSPH 92 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 5/2021-A-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Kalenským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Genfinance s. r. o. , se sídlem v Přerově, Čechova 656, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 26847159, zastoupeného Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem, se sídlem v Brně, Veselá 169/24, PSČ 602 00, a 2/ Glamour, a. s. , se sídlem v Brně, Jandáskova 24, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 25334310, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2020, č. j. MSPH 92 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. MSPH 92 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) kromě jiného zjistil k insolvenčním návrhům věřitelů 1/ Genfinance s. r. o. a 2/ Glamour, a. s. úpadek dlužníka M. R. (bod I. výroku), a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod II. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
3. Výslovně proti celému rozsahu usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též je „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se insolvenční návrhy zamítají, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. K dovolání se vyjádřil druhý insolvenční navrhovatel, který má dovolání za nepřípustné a nedůvodné.
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
6. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je, oproti mínění dovolatele, v souladu s konstantními judikatorními závěry Nejvyššího soudu, jež vycházejí již z usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2011“), ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009, a ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněného pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Jak Nejvyšší soud shrnul např. v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/14), ve shora označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, jaké meze klade odvolacím námitkám dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úprava obsažená v §141 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). V intencích této ustálené judikatury a ve spojení s jednoznačnou dikcí §141 odst. 2 insolvenčního zákona tak není pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku právně významná skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku. Z označených rozhodnutí se též podává, že nezpochybňuje-li dlužník závěr odvolacího soudu, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, která plyne z pohledávek dalších věřitelů, je argumentace vážící se k otázce, zda insolvenční navrhovatel osvědčil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, pro výsledek dovolacího řízení právně bezvýznamná.
9. V dané věci dovolatel brojí pouze proti pohledávkám insolvenčních navrhovatelů a ničeho nenamítá proti zjištění odvolacího soudu o jeho úpadku ve formě platební neschopnosti, která plyne z vykonatelných pohledávek věřitele č. 21 města Rosice (přihláška č. P21) a věřitele č. 27 O2 Czech Republic a. s. (přihláška č. P27). Nelze přehlédnout, že dovolatel ani jednu z těchto pohledávek nezpochybňuje, dokonce je výslovně uznal (A-49). Stejně tak nijak nenapadá závěry odvolacího soudu ohledně existence domněnek dle §3 odst. 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona.
10. Jde-li o argumentaci dovolatele, podle které byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, neboť soudy neprovedly jím navržené důkazy, pak ani na základě těchto námitek nemá Nejvyšší soud důvod připustit dovolání. I zde totiž platí, že dovolatel shledává zásah do jeho ústavně zaručených práv pouze ve vztahu k pohledávkám insolvenčních navrhovatelů a nikoli ohledně zjištění jeho úpadku ve formě platební neschopnosti, jež (podle závěrů odvolacího soudu) plyne i z pohledávek dalších věřitelů.
11. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu, pak Nejvyšší soud poukazuje na závěry formulované např. již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam vysvětlil, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu §4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§158 insolvenčního zákona). Takový opravný prostředek však nemůže uspět, spočívá-li na argumentech, jejichž prostřednictvím jsou zpochybněny (jen) předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu