ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1025.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1025/2021-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 44 To 155/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 58/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 2 T 58/2020, byl obviněný D. H. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) jednak zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem 2) přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jimž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 3 T 75/2017, byl podle §146 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému současně uložen peněžitý trest ve sto denních sazbách ve výši 1.000 Kč celé denní sazby (celkem 100.000 Kč). Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 3 T 75/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Praha 1, Na Perštýně 359/6, částku ve výši 6.334 Kč.
2. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 44 To 155/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1) jednak zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, a pod bodem 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej podle §146 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Praha 1, Na Perštýně 359/6, částku ve výši 6.334 Kč. Podle §256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) obviněný namítl, že obsahuje nejasný popis skutku, který by umožňoval jasně podřadit újmu na zdraví poškozené pod příslušné písmeno §122 odst. 2 trestního zákoníku, a podmínku „vážné poruchy zdraví“ vyplývající z uvozovací věty tohoto ustanovení zcela pomíjí. Pokud měly soudy obou stupňů na mysli těžkou újmu ve smyslu „delší dobu trvající poruchy zdraví“ ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, pak pro takový závěr nepostačuje skutkové zjištění patrné z popisu skutku ve výroku rozsudku. Pokud jde o výrok o vině týkající se skutku pod bodem 2), pak je skutkový popis podle obviněného natolik nedostatečný, že nemůže být po hmotněprávní stránce ani řádně posouzeno, zda se jedná o přečin nebo jednání mající charakter přestupku. Popis okolností, které mohly vést k důvodným obavám poškozené, považuje obviněný za zcela nedostatečný. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný v tom, že byla porušena zásada presumpce neviny a zásada in dubio pro reo , nebyla mu dána možnost, aby zpochybnil věrohodnost poškozené, důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch, znalec neměl k dispozici lékařskou zprávu o prvotním vyšetření poškozené, soudy přehlídly zjevnou motivaci poškozené k iniciaci jeho trestního stíhání a odsouzení a zjevnou účelovost výpovědí svědků a rozpory v jejích výpovědích. Porušení práva na obhajobu pak obviněný spatřuje v tom, že všechna rozhodnutí vydaná v průběhu trestního řízení jsou zcela nedostatečně odůvodněna.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a čl. 36 odst. 1 LZPS zrušil napadený rozsudek ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 44 To 155/2021, a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obsahem převažující části dovolání jsou takové námitky, které pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Jejich meritem je pouze striktně vyjádřený nesouhlas s rozsahem dokazování, se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy, potažmo s jejich skutkovými zjištěními. K námitce absenci následku ve smyslu těžké újmy na zdraví, jakož i chybějící vyjádření některé z alternativ vymezených v §122 odst. 2 trestního zákoníku státní zástupce uvedl, že je vystavěna výlučně na účelových výhradách obviněného proti popisu jednání ve výrocích rozsudků soudů obou stupňů, který označuje za nedostatečný. Obvodní soud pro Prahu 6 v odůvodnění rozsudku jednoznačně vymezil, že rozsah zranění poškozené odůvodňuje závěr o těžké újmě na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Tvrdí-li obviněný v dovolání, že soudy jen velmi neurčitě a z hlediska úvah o těžké újmě na zdraví nedostatečně vymezily, že „… zranění omezovalo poškozenou v obvyklém způsobu života po řadu týdnů …“, pak zcela přehlíží navazující pasáže skutkových vět rozsudků. V těch jsou totiž vyjádřena další významná zjištění nalézacího soudu, podle kterých byla poškozená „… omezena bolestivostí poranění, zhoršením vidění a nutností pravidelné léčby s následnými operacemi, kdy … do dnešního dne dochází na pravidelné lékařské kontroly pro bolestivost oka a špatnou viditelnost na oko …“. Takové vymezení délky trvání újmy na zdraví je podle názoru státního zástupce naprosto dostatečné a odpovídá také skutkovým zjištěním. I ve vztahu k jednání pod bodem 2) kvalifikovanému jako přečin nebezpečného vyhrožování obviněný vytýká především nedostatky popisu skutku. Státní zástupce poukázal na skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6, podle kterých byly obsahem SMS zpráv opakované výhrůžky ublížením na zdraví a usmrcením. Právě trestní historie obviněného, jenž byl v minulosti opakovaně odsouzen a byl i ve výkonu trestu odnětí svobody, jakož i předchozí dovolatelovo agresivní chování vůči poškozené, nejenže byly způsobilé vyvolat důvodnou obavu, ale tuto u poškozené také reálně vzbudily.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný D. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 6 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných zásadních výhrad. Odvolací soud zdůraznil obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Uplatněnému dovolacímu důvodu proto nemohly odpovídat výhrady obviněného směřující proti tomu, jak soudy hodnotily věrohodnost poškozené a její motivaci k iniciaci trestního stíhání obviněného, a o jaké důkazy opřely svá skutková zjištění. Takové námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo, na nějž v této souvislosti odkazoval a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil.
14. Z hlediska deklarovaného důvodu dovolání lze za relevantní považovat toliko ty námitky obviněného, podle kterých u skutku pod bodem 1) skutková zjištění soudů ohledně poruchy na zdraví poškozené nelze posoudit jako následek v podobě těžké újmy na zdraví ve smyslu §146 odst. 3 trestního zákoníku a u skutku pod bodem 2) jednání obviněného popsané ve skutkové větě nemohlo u poškozené vzbudit důvodné obavy ve smyslu §353 odst. 1 trestního zákoníku. Výhradám obviněného však nelze přisvědčit.
15. Zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který těhotné ženě úmyslně ublíží na zdraví tak, že jí způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Podle §122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku je těžkou újmou na zdraví delší dobu trvající porucha zdraví. Za delší dobu trvající poruchu zdraví soudy považují vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 16/1986 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci obviněný dne 22. 10. 2017 způsobil poškozené zejména částečné vysunutí voperované nitrooční čočky ze správné polohy za zornicí – částečně před zornicí. Dne 24. 10. 2017 musela poškozená podstoupit operaci pravého oka. Zranění omezovalo poškozenou v obvyklém způsobu života po řadu týdnů, byla omezena bolestivostí poranění, zhoršením vidění a nutností dlouhodobé léčby s následnými operacemi, přičemž poškozená ještě v době rozhodování soudu docházela na pravidelné lékařské kontroly pro bolestivost oka a špatnou viditelnost na oko, kdy ji pravděpodobně čeká minimálně další operace. Přestože charakter zranění a průběh jeho léčby neumožňoval přesnou specifikaci doby, po kterou byla poškozená omezena ve způsobu života, ze skutkových zjištění je zřejmé, že omezení výrazně přesahovalo hraniční dobu šesti týdnů. Právní posouzení skutku pod bodem 1) je proto přiléhavé.
16. Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se zde rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného působeno. Zda je vyhrožování způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu, je třeba posoudit se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména k povaze výhrůžky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu aj. V projednávané věci obviněný poškozené vyhrožoval prostřednictvím SMS zpráv, že jí udělá ze života noční můru, zabije ji, polije ji kanystrem a vyhodí na skládku, že ji „dá“ na invalidní vozík. Vztahy mezi obviněným a poškozenou nebyly ideální, obviněný poškozenou fyzicky napadal i před synem. Ostatně jedno takové napadení, jež přivodilo poškozené těžkou újmu na zdraví, je předmětem skutku pod bodem 1). Sama poškozená pociťovala výhružky tak, že měla z obviněného strach, zablokovala jeho telefonní číslo a opakovaně měnila bydliště. Je zjevné, že obviněný poškozené vyhrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví i jinou těžkou újmou a že s ohledem na předchozí soužití byly jeho výhrůžky reálně způsobilé vyvolat u poškozené důvodné obavy. Obavy o život a zdraví ostatně u poškozené skutečně nastaly. Výhradám obviněného proti právnímu posouzení skutku pod bodem 2) proto nelze jakkoliv přisvědčit.
17. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu