ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.104.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 104/2021-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podal chovanec M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 47 To 28/2020, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 Dt 2/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 9. 2020, č. j. 27 Dt 2/2017-270, byl podle §355 tr. ř. a §100 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) zamítnut návrh chovance M. K. na změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení a zároveň bylo podle §357 odst. 2 tr. ř. a §100 odst. 5 tr. zákoníku rozhodnuto, že zabezpečovací detence nadále trvá.
Proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 9. 2020, č. j. 27 Dt 2/2017-270, podal M. K. stížnost, kterou napadl všechny výroky napadeného usnesení.
O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 47 To 28/2020, a to tak, že stížnost chovance podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal chovanec M. K. dovolání (č. l. 298–300), v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j), l) tr. ř. , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro tento postup, a v řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Chovanec v podaném dovolání namítá zejména chybné zhodnocení a právní posouzení provedených důkazů týkajících se jeho zdravotního stavu a dosavadního výkonu zabezpečovací detence. Zdůrazňuje, že vyjádřil ochotu v rámci ústavní ochranné léčby spolupracovat, přičemž odkázal na posudek znalkyně MUDr. Herrové, který konstatuje, že je takové spolupráce schopen, a to i přes jeho částečné odmítání medikace. Je toho názoru, že změny v jeho chování, dokládané znaleckými posudky MUDr. Želmíry Herrové, a zprávami věznice a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence XY, odůvodňují změnu ochranného opatření, nicméně soudy tyto skutečnosti dostatečně při svém rozhodnutí nezohlednily. Rovněž nepřihlédly dostatečně ke změně jeho osobních a rodinných poměrů. Má tedy za to, že soudy dostatečně nezdůvodnily svá rozhodnutí a nepřihlédly ke všem rozhodným skutečnostem, když tyto neposuzovaly jako rovnocenné. Soudy neodůvodnily, jaká konkrétní zjištění dokládají skutečnost, že detence nesplnila svůj účel a není možné rozhodnout o její změně na ústavní léčbu, případně jaké podmínky by pro takovou změnu bylo třeba splnit.
S ohledem na shora uvedené proto M. K. navrhl, aby dovolací soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 47 To 28/2020, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 9. 2020, č. j. 27 Dt 2/2017-270, a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Opavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 18/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, konstatoval, že dovolání M. K. je nepřípustné. Poukázal na to, že dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je striktně omezen pouze na taxativně vymezená druhostupňová rozhodnutí ve věci samé vyjmenovaná v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. K rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží i zabezpečovací detence patří toliko rozsudek či usnesení takové opatření ukládající. V aktuálně posuzované věci nebylo vysloveno uložení ochranného opatření, nýbrž předmětem bylo posuzování skutečnosti jiné, a to dalšího trvání ochranného opatření. Logicky pak nespadá pod písm. a) či h) §265a odst. 2 tr. ř., jelikož soud o uložení ochranného opatření rozsudkem ani usnesením nerozhodoval. Napadené usnesení soudu druhého stupně tak podle názoru státního zástupce nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. a dovolání proti němu přípustné není. Tento závěr platí i navzdory nesprávnému poučení, jímž je usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 47 To 28/2020, opatřeno a v němž je současně zmiňováno, že dovolání proti jeho usnesení přípustné je. Nikomu totiž nelze přiznat větší rozsah práv, než pro něj vyplývá ze zákona, v tomto případě z trestního řádu.
S ohledem na výše uvedené tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané odvolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně s tím vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejprve je třeba uvést, že chovanec je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Podané dovolání obecně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:
Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí , která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání: Nelze proto pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e ) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
Podle §98 odst. 1 tr. zákoníku jsou ochrannými opatřeními ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ústavní výchova.
Z uvedeného přehledu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. tedy vyplývá, že k rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží i zabezpečovací detence, patří toliko rozsudek či usnesení je ukládající a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoli k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání či zamítnutí jeho přeměny, jak je v dovolání namítáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 4 Tdo 259/2019, publikované pod č. 34/2019 Sb. rozh. Tr.). V předmětné věci bylo rozhodováno toliko o dalším trvání zabezpečovací detence podle §100 odst. 5 tr. zákoníku a o návrhu na jeho změnu na ochranné léčení v ústavní formě podle §100 odst. 6 tr. zákoníku. Nebylo tedy vysloveno uložení ochranného opatření, ale předmětem bylo posuzování skutečnosti jiné a to dalšího trvání ochranného opatření a jeho změna. Pokud tedy stížnostní soud zamítl stížnost chovance podanou proti rozhodnutí prvostupňového soudu, čímž jej nadále ponechal ve výkonu zabezpečovací detence a současně zamítl jeho návrh na přeměnu tohoto ochranného opatření na ochranné opatření mírnější, není možné takové usnesení stížnostního soudu podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 47 To 188/2017, kterým byla zamítnuta stížnost M. K. proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 9. 2019, č. j. 27 Dt 2/2017-270, jímž bylo vysloveno, že zabezpečovací detence nadále trvá a jeho návrh na změnu zabezpečovací detence na ochranné léčení ve formě ústavní se zamítá, není rozhodnutím, proti němuž je dovolání přípustné.
Tento závěr platí i navzdory nesprávnému poučení, jímž je opatřeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 47 To 28/2020, v němž je uvedeno, že dovolání proti jeho usnesení přípustné je. Nikomu však nelze přiznat větší rozsah práv, než pro něj vyplývá ze zákona, v tomto případě z trestního řádu. Navíc tento právní názor Nejvyššího soudu byl již v minulosti vysloven a dokonce publikován pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr., ale i v dalších rozhodnutích řešících obdobnou problematiku (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, nebo ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 616/2016).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání chovance M. K. bylo proto bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu