ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1110.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1110/2021-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný L. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 55 To 87/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 55/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2021, sp. zn. 7 T 55/2020, byl obviněný L. Č. uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to a za přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 trestního zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2020, č. j. 1 T 158/2019-637, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2020, č. j. 31 To 275/2020-670, byl podle §175 odst. 2 trestního zákoníku za užití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – teleskopického obušku z bílého kovu. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu, který byl obžalovanému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2020, č. j. 1 T 158/2019-637, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2020, č. j. 31 To 275/2020-670, v právní moci dne 24. 7. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 55 To 87/2021 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 5. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a g) trestního řádu. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu obviněný namítl, že napadené rozhodnutí učinil senát, jehož členka (JUDr. Blanka Škrétová) byla ve věci vyloučena z důvodů uvedených v §30 trestního řádu, aniž bylo ovšem o jejím vyloučení podle §31 trestního řádu rozhodnuto. Nejprve JUDr. Blanka Škrétová rozhodovala o vině a trestu odsouzeného jakožto samosoudkyně soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 158/2019, přičemž výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2020, č. j. 1 T 158/2019-637, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2020, č. j. 31 To 275/2020-670, byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2021, č. j. 7 T 55/2020-227, zrušen, a odsouzenému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje obviněný v tom, že zjištěný skutkový stav je v extrémním rozporu s právní kvalifikací skutku, z jehož spáchání byl obviněný uznán vinným. Obviněný namítl, že proti jeho výpovědi stojí pouze výpověď poškozeného R. P. V řízení přitom byla prokázána nevěrohodnost poškozeného, který měl důvod si vše vymyslet jen proto, že neměl ani kolo, ani peníze a něco musel vlastníkovi kola říci. Obviněný dále namítl, že jeho jednání soud kvalifikoval tak, že „se snažil násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutit poškozeného k tomu, aby něco konal (aby odešel z bytu obývaného svědkem V.)“. Alternativy „násilí“ a „pohrůžka bezprostředního násilí“ se vzájemně vylučují a není možné se jich dopustit jedním konáním.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2021, č. j. 55 To 87/2021-250, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2021, č. j. 7 T 55/2020-227, a dále, aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu uvedl, že skutečnost, že ve věci rozhoduje vyloučený orgán, musela být obhájci obviněného jako osobě práva znalé (a jeho prostřednictvím i samotnému obviněnému) známa nejpozději dne 13. 5. 2021, a to v okamžiku zahájení veřejného zasedání o odvolání. Přesto tato podstatná skutečnost v řízení před odvolacím soudem namítnuta nebyla a stala se až jednou z výtek posléze podaného dovolání. Státní zástupce je toho názoru, že uvedené zjištění použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu brání a dovolací námitce obviněného tudíž nelze přiznat opodstatnění. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného je postaveno výlučně na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Námitku obviněného, podle které se alternativy charakterizující konání pachatele, jímž je poškozený k něčemu nucen – tedy násilí ze strany pachatele a pohrůžka násilí, vzájemně vylučují a nemohou být naplněny současně, považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou. Znaky trestného činu vydírání totiž mohou být podle státního zástupce naplněny nejen každou z těchto alternativ zvlášť (případně i pohrůžkou jiné těžké újmy), ale i jejich vzájemnou kombinací.
6. Státní zástupce proto navrhl, Nejvyšší soud posoudil podané dovolání jako zjevně neopodstatněné a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný L. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, známa již v původním řízení, a proto nebyla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tento dovolací důvod předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný namítl, že členka senátu odvolacího soudu JUDr. Blanka Škrétová byla ve věci vyloučena podle §30 odst. 3 trestního řádu, jelikož jako samosoudkyně rozhodovala o vině a trestu obviněného ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 158/2019, přičemž výrok o trestu, který byl odsouzenému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2020, č. j. 1 T 158/2019-637, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2020, č. j. 31 To 275/2020-670, byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2021, č. j. 7 T 55/2020-227, zrušen, a odsouzenému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Argumentace obviněného je z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantní. Současně lze mít za to, že na rozhodnutí odvolacího soudu se skutečně podílela soudkyně, u níž byl důvod vyloučení podle §30 odst. 3 trestního řádu, což naplňuje první podmínku deklarovaného dovolacího důvodu. Naproti tomu nebyla naplněna druhá podmínka, spočívající v tom, že tato okolnost nebyla obviněnému již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Okolnost, že o odvolání jako členka senátu rozhoduje vyloučená soudkyně, totiž musela být obviněnému, resp. jeho obhájci, známa nejpozději na začátku veřejného zasedání o odvolání. Přesto nebyla namítnuta, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 5. 2021, a stala se až jednou z námitek podaného dovolání. Za těchto okolností nemohl být deklarovaný dovolací důvod zjevně naplněn.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
13. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ani Okresního soudu v Liberci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných zásadních výhrad. Odvolací soud zdůraznil obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
14. Uplatněnému dovolacímu důvodu proto nemohly odpovídat výhrady obviněného směřující proti tomu, jak soudy hodnotily jednotlivé svědecké výpovědi a otázku věrohodnosti poškozeného. Takové námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Dovolací argumentace obviněného je navíc opakováním jeho obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami zevrubně a přiléhavě vypořádaly a lze plně odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí.
15. Z hlediska deklarovaného důvodu dovolání lze za relevantní považovat toliko námitku obviněného, podle které se alternativy jednání v podobě „násilí“ a „pohrůžky násilí“ u skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 trestního zákoníku vzájemně vylučují a není možné se jich dopustit jedním konáním. Obviněný svoji výhradu blíže nevysvětlil, a proto není zcela zřejmé, kam jeho úvaha směřuje. Jeho výhradě nicméně nelze přisvědčit, neboť právní posouzení zjištěného skutku je přiléhavé. Trestní zákoník v §175 odst. 1 obsahuje pouze jedinou skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Násilí, pohrůžka násilí i pohrůžka jiné těžké újmy představují různé povahy jednání jakožto znak objektivní stránky trestného činu, nikoliv samostatné skutkové podstaty. V hmotněprávním smyslu představuje jednání obviněného popsané v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku pouze jeden skutek de iure. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je totiž následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 8/1985 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento jeden skutek obviněného naplňuje znaky skutkové podstaty jediného trestného činu, byť po objektivní stránce ve více alternativách. Jde tudíž o singulární trestnou činnost, nikoliv o některý z druhů souběhu (ať už skutečného nebo zdánlivého).
16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu