ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1171.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1171/2021-3115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2021 o dovoláních, která podali obvinění L. K., XY , trvale bytem XY, XY, a F. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 6 To 39/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2018 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 6 To 39/2021, zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2018 byli obvinění L. K. a F. R. uznáni vinnými ze spáchání pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu podvodu §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonanému a zčásti nedokonanému, ukončenému ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za uvedený zločin soud oběma obviněným shodně uložil podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §58 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále oběma obviněným soud uložil podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti na dobu pěti let, spočívající v případě obviněného F. R. v zákazu výkonu činnosti revizního technika a v případě obviněného L. K. v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku, §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému L. K. uložil soud taktéž peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 2 000 Kč. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. V. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 1, 2 trestního řádu rozhodl soud o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 6 To 39/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženém obviněnému F. R., ve výroku o peněžitém trestu, uloženém obviněnému L. K., a dále ve výrocích učiněných podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu ve vztahu k poškozené České republice, Ministerstvu průmyslu a obchodu, a za splnění podmínek podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že podle §229 odst. 1 trestního řádu poškozenou Českou republiku, Ministerstvo průmyslu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. O odvolání obviněného V. V. rozhodl Vrchní soud v Olomouci samostatně rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021.
3. Shora citovaná rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu napadli dovoláními obvinění L. K. a F. R..
4. Obviněný L. K. v dovolání uplatnil důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný namítl, že nebyl řádně vyrozuměn o veřejném zasedání o jeho odvolání, čímž bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný poukázal na to, že předávací protokol nikdy nebyl podkladem rozhodným pro vydání licence a nebyl ani dokladem vyžadovaným Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“), proto údaje v něm obsažené nemohly mít za následek uvedení pracovníků ERÚ v omyl. Podle obviněného dále zcela absentuje úmysl podílet se na podvodném vylákání licence ve formě pomoci, neboť vůbec nebyl srozuměn s jednáním obviněného V. a nemohl předpokládat, že by předávací protokol měl být přikládán k žádosti o licenci. Vůbec pak obviněný nebyl srozuměn s tím, že by svým jednáním mohl způsobit škodu v řádu stamilionů korun ani k tomu neměl žádný motiv.
5. Obviněný L. K. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku dovolání s účinky ex tunc.
6. Obviněný F. R. opřel své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný odvolacímu soudu vytkl pochybení spočívající v tom, že se v podstatě bez dalšího odmítl zabývat hodnocením důkazů ze strany prvoinstančního soudu a mechanicky je převzal, aniž by se zaobíral odvolacími námitkami obviněného. Soud prvního stupně přitom skutkový stav zjistil nesprávně a takto nesprávně zjištěný skutkový stav nesprávně právně hodnotil. Obviněný má za to, že jako revizní technik postupoval podle závazného právního názoru stavebního úřadu, který kolaudačním souhlasem ze dne 23. 8. 2010 konstatoval dokončenost fotovoltaické elektrárny v XY (dále také „FVE“), přičemž vyhodnotil stavbu tak, že fotovoltaické panely nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení. Nadto postupoval v souladu s tehdy rozšířeným názorem, že fotovoltaické panely jako výrobky s certifikátem CE nepodléhají revizi. Kolaudačním souhlasem stavební úřad povoloval bezpečné užívání stavby FVE, tj. její uvedení do provozu ze stavebního technického hlediska. Je to stavební úřad, nikoli ERÚ (který musí formálně vycházet ze stanoviska stavebního úřadu), kdo osvědčuje splnění technických předpokladů pro uvedení FVE do provozu. Obviněný odmítnul přístup odvolacího soudu, který rozlišuje bezpečnost osvědčovanou kolaudačním souhlasem a jinou bezpečnost osvědčovanou revizní zprávou. Takové rozlišování nelze po stavebníkovi spravedlivě požadovat. Obviněný dále upozornil na to, že revizní zpráva ze dne 6. 9. 2010 není pouze jedním dokumentem, jak na ni nahlížejí soudy, ale souborem několika dílčích revizních zpráv, které na sebe navazují a je tak zapotřebí je hodnotit v jejich vzájemné souvislosti. Obviněný je přesvědčen, že revizní zprávy byly po formální i obsahové stránce správné, a to s ohledem na zavedenou praxi v roce 2010, která vycházela z názoru, že lze zrevidovat bezpečnost FVE jako celku bez zapojení všech fotovoltaických panelů. Obviněný sice připustil, že údaje na tzv. obálce, tedy především informace o výkonu dané elektrárny, mohou v někom vzbudit dojem, že revidoval FVE po jejím zapojení a změřil tak udávaný výkon. Z žádné dílčích revizních zpráv založených do této obálky to však nevyplývá. Především ale takový údaj vůbec není povinným údajem revizní zprávy a ERÚ by jej tak v revizní zprávě vůbec neměl hledat. Z revizních zpráv či jednání obviněného nelze vůbec dovodit úmysl způsobit vystavením revizních zpráv škodu a již vůbec ne ve výši nejméně 362 720 365 Kč. Obviněný nemohl ovlivnit ani vědět, kdy spol. D. I. žádost o licenci podá. Pokud by žádost o vydání licence byla podána až po zapojení všech fotovoltaických panelů, nelze nahlížet na revizní zprávu obviněného jako nepravdivou. Obviněný v tomto ohledu zdůraznil rozdíl mezi případem FVE v XY a jinými případy, kdy se investoři rozhodli požádat o licenci na FVE s vědomím, že tato nebude do konce roku 2010 dokončena. FVE v XY byla uvedena do provozu a začala dodávat elektřinu do sítě dne 7. 12. 2010. Hlavnímu pachateli obviněnému V. tak lze přičítat úmysl způsobit škodu předčasným podáním žádosti o licenci jen ve vztahu ke škodě v řádech statisíců, nikoli stamilionů. Soudy odmítly přičíst obviněným ku prospěchu, že FVE v XY uvedli do provozu včas, prokázali její způsobilost k výrobě elektřiny a připojení k distribuční soustavě a stihli všechny potřebné úkony učinit před 31. 12. 2010. Obvinění tak napravili veškerá pochybení kvalifikovaná jako trestný čin podvodu.
7. Obviněný F. R. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
8. Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním obviněného L. K. uvedl, že řízení předcházející dovoláním napadenému rozhodnutí skutečně trpí vadou spočívající v tom, že obviněný nebyl o konání veřejného zasedání ani vyrozuměn (v příčinné souvislosti s nesplněním zákonné povinnosti soudu). Napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci tedy vzešlo z řízení, v němž byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, tak jak to předvídá §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu. Jelikož je na místě přisvědčit uplatněnému dovolacímu důvodu předpokládanému §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu, je podle státního zástupce předčasné se zabývat ostatními dovolacími námitkami obviněného uplatněnými s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tyto námitky nadto považuje státní zástupce za neopodstatněné.
9. Ohledně dovolání obviněného L. K. státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 6 To 39/2021 v celé části týkající se obviněného L. K., podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K dovolání obviněného F. R. státní zástupce uvedl, že obviněný většinu námitek obsažených v dovolání uplatňoval ve své obhajobě před soudem prvního stupně, ale i v odvolání. Oba soudy ve věci činné se těmito námitkami zabývaly, jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků, vyhodnotily jejich opodstatněnost a zohlednily je ve svých skutkových, popřípadě i právních úsudcích. Část dovolací argumentace obviněného, která je skutkové povahy, se nachází mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Za nedůvodnou považuje státní zástupce námitku vztahující se k naplnění subjektivní stránky trestného činu. Obvinění vyhotovovali a předkládané podklady se zjevně nepravdivými údaji záměrně koncipovali tak, aby ve svém souhrnu vyvolali dojem, že elektrárna je nejen dokončená, ale jako celek i schopná bezpečného provozu. I obviněný jako zkušený revizní technik musel předpokládat, že za pomoci nepravdivých a fiktivních podkladů včetně nepravdivé revizní zprávy bude možné při jejich uplatnění požadovanou licenci získat. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou obviněného, že v roce 2010 existovaly různé názory na to, zda lze provést revizi FVE, na které ještě nejsou nainstalovány fotovoltaické panely. Revizní zprávu totiž obviněný koncipoval tak, aby vyvolala dojem, že je FVE v XY nejenom jako celek schopna bezpečného provozu, ale že je i kompletně dokončená. Obviněný byl minimálně srozuměn s tím, že vyhotovením revizní zprávy v daném znění může napomoci investorům elektrárny k tomu, aby s její pomocí byly instituce, které o povolení provozu elektrárny rozhodovaly, uvedeny v omyl ohledně stavu dokončenosti FVE v XY. Způsob určení škody koresponduje se závěry, jež byly vyřčeny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 Tdo 432/2019. Společnost D. i. získala licenci neoprávněně. Nemohla být splněna podmínka uvedená v cenových rozhodnutích ERÚ, aby se výroba a dodávky elektrické energie realizovaly v souladu s licencí na výrobu elektřiny. Společnost D. i. tak vůbec neměla nárok na čerpání podpory ve smyslu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Z toho také vycházela koncepce způsobu určení výše škody v obžalobě, v podstatných rysech přejatá i soudy, kdy za škodu nebyla posuzována tolika částka odpovídající tržní ceně energie, kterou distribuční společnost, popř. její právní nástupce z výrobny FVE v XY prokazatelně obdržela. Závadný stav v podobě neoprávněně získané licence v následující době, zejména v době, kdy by ještě držiteli licence při řádném uvedení výrobny do provozu v souladu se zákonem předpokládaným způsobem získanou licencí náležela vůbec nějaká státní podpora, odstraněn nebyl.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání F. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
12. Obvinění L. K. a F. R. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými, a byl jim uložen trest.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z dovolací argumentace obviněných, podle které soudy mimo jiné nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu, vyplývá, že uplatněný důvod dovolání byl odůvodněn relevantně.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Výhrada obviněného L. K., že o veřejném zasedání o jeho odvolání nebyl řádně vyrozuměn, deklarovanému důvodu dovolání odpovídá.
17. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovoláních uvedeny, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání jsou důvodná.
18. Obvinění L. K. a F. R. se podle závěru nalézacího i odvolacího soudu dopustili pomoci zvlášť závažného zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonaného, zčásti nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Trestná činnost hlavního pachatele obviněného V. V. a pomocníků obviněných L. K. a F. R. spočívala v podstatě v tom, že obviněný V. V. jako jednatel společnosti D. i. u ERÚ podal 8. 9. 2010 žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnickou osobu D. i. ve vztahu k FVE v XY a s vědomím, že budou v licenčním řízení použity k navození zdání, že výrobna splňuje veškeré podmínky pro udělení licence, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo, zajistil vypracování a předložení obsahově nepravdivých dokumentů, které měly dokladovat úplné dokončení díla a jeho způsobilost k bezpečnému provozu, konkrétně nepravdivou výchozí revizní zprávu vyhotovenou dne 6. 9. 2010 obviněným F. R., že zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu, ačkoliv na výrobně bylo osazeno pouze 6775 ks fotovoltaických panelů z celkového množství 8376 kusů panelů, a protokol o předání stavby ze dne 7. 9. 2010 mezi společností F. jako předávajícím a společností D. i. jako přejímajícím, který obviněný L. K. opatřil razítkem společnosti F. a potvrdil svým podpisem a dle kterého došlo k předání FVE po dokončení, ačkoliv podstatná část elektroinstalace v tu dobu nebyla na výrobnu instalována, čímž obviněný V. V. za pomoci obviněných F. R. a L. K. uvedl v omyl pracovníky ERÚ, který 6. 10. 2010 vydal rozhodnutí o udělení licence, ačkoliv pro její vydání nebyly splněny zákonné předpoklady, s cílem získat neoprávněný prospěch pro společnost D. i., které na základě neoprávněně získaného rozhodnutí o udělení licence a provedení prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobnu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010, přičemž věděl, že tyto nepravdivé dokumenty budou též nezbytným předpokladem uzavření smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje ze dne 17. 12. 2010 mezi společností D. i. a E.ON Distribuce, a. s., jakož i následné fakturace částek výkupních ceny za dodávky elektrické energie distribuční společnosti, čímž za období od prosince 2021 do ledna 2017 způsobil škodu ve výši 137 226 021 Kč, a pro období od února 2017 do prosince 2030 by neoprávněně obohatil společnost D. i. o částku nejméně 362 720 365 Kč.
19. Nalézací ani odvolací soud nevěnovaly odpovídající pozornost subjektivní stránce trestného činu v otázce obsahu a míry zavinění ve vztahu k následku (v podobě škody) a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem.
20. Trestní zákoník vychází ze zásady důsledného uplatňování odpovědnosti za zavinění. Zavinění je obecně obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Ve vztahu k zavinění je třeba zkoumat nejen jeho formu (úmysl přímý, úmysl eventuální, vědomou či nevědomou nedbalost), ale i jeho obsah a míru. Obsah zavinění je tvořen okruhem skutečností zahrnutými zaviněním. V tomto smyslu se zavinění musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, jež jsou znakem skutkové podstaty trestného činu (s výjimkou znaků subjektivní stránky). Míra zavinění má význam nejen z hlediska trestu, ale i z hlediska viny, tedy z pohledu naplnění jednotlivých znaků základní či kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Míra zavinění je stanovena jak ve vztahu k formě zavinění, tak i k jeho obsahu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 941/2011). Míra zavinění má podstatný význam také z hlediska povahy a závažnosti trestného činu (§39 odst. 1, 2 trestního zákoníku), potažmo společenské škodlivosti činu podle §12 odst. 2 trestního zákoníku.
21. Obvinění L. K. a F. R. vystupují v trestní věci jako pomocníci trestného činu. Pomoc je jednou z forem účastenství upravených v §24 trestního zákoníku. Účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství , což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Jejich trestní odpovědnost je tudíž do značné míry svázána s trestní odpovědností hlavního pachatele trestného činu, obviněného V. V.
22. Škoda jakožto následek trestného činu byla v projednávané věci koncipována v souladu s rozhodovací praxí zejména Vrchního soudu v Olomouci ve skutkově obdobných případech podvodného jednání v souvislosti s uváděním FVE do provozu na přelomu let 2010 a 2011. V obecné rovině tato koncepce vychází z výpočtu škody ve výši rozdílu mezi částkou podpory formou výkupních cen či zeleného bonusu při uvedení výrobny elektřiny do provozu do konce roku 2010 a částkou podpory při uvedení do provozu od 1. 1. 2011. Odráží se zde povaha věci, kdy FVE byly před koncem roku 2010 zpravidla v podstatné míře dokončeny, avšak došlo k podvodnému ataku vůči ERÚ za účelem včasného vydání licence, což z pohledu obviněných garantovalo zachování nároku na vyšší podporu odpovídající roku 2010 oproti roku 2011. Pachatelé tedy nejednali v úmyslu vylákat maximální možnou částku podpory, jako by tomu bylo u neexistujících fotovoltaických elektráren, nýbrž v úmyslu získat výhodu ve výši cenového rozdílu mezi roky 2010 a 2011. Součástí této koncepce je zároveň presumpce, že FVE by po svém dokončení licenci získaly, avšak teprve po 1. 1. 2011, tedy za méně výhodných podmínek odkupu solární energie (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016). S touto konstrukci škody lze v obecné rovině v zásadě souhlasit, při její aplikaci je však třeba zohledňovat skutková specifika konkrétního případu.
23. Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, upravená v té době zákonem č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, byla stanovena odlišně s ohledem na druh obnovitelného zdroje a velikost instalovaného výkonu výrobny (§3 odst. 2 citovaného zákona). Podpora spočívala zejména v právu přednostního připojení zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a garantované výkupní ceně či zeleném bonusu po určitou dobu. Výši výkupních cen a zeleného bonusu stanovil ERÚ vždy na kalendářní rok dopředu za podmínek podle §6 citovaného zákona. Konkrétní výše výkupních cen či zeleného bonusu se odvíjela od data uvedení výrobny elektřiny do provozu. Například pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 byla stanovena výkupní cena elektřiny dodané do sítě ve výši 12 150 Kč/MWh a zelený bonus ve výši 11 180 Kč/MWh (bod 1.15. cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009 ve znění cenového rozhodnutí č. 5/2009 ze dne 23. 11. 2009). Naproti tomu výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 100 kW uvedený do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 byla podporována formou výkupní ceny elektřiny dodané do sítě ve výši 5 500 Kč/MWh a zeleného bonusu ve výši 4 500 Kč/MWh (bod 1.9. cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2010 ze dne 8. 11. 2010). Novelou zákonem č 330/2010 Sb. byl s účinností od 1. 3. 2011 zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v §3 doplněn o odstavec 5, podle kterého v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem, evidované v katastru. Byl-li tedy zdroj výroby elektřiny s instalovaným výkonem nad 30 kWp uveden do provozu od 1. 3. 2011, nebyla výroba elektřiny podporována žádnou částkou.
24. Současně platí, že podmínka dodávání elektřiny do elektrizační soustavy podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009 (bodu 1.10 cenového rozhodnutí č. 2/2010) nemůže být splněna jednáním, které není v souladu s právem. Splnění předpokladu realizace dodávek energie do elektrizační soustavy rozhodně není možno chápat jen technicky, nýbrž též v právním smyslu; musí jít o dodávky, které jsou realizovány v souladu s právem, nikoliv bez právního titulu či dokonce protiprávně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019). Jak požadavek dodávání energie do sítě, tak požadavek, aby se tak dělo na základě licence, je v souladu se zněním a účelem zákona č. 180/2005 Sb., a tvoří s ním logický a přirozeně provázaný celek. Cenová rozhodnutí ERÚ žádné nové povinnosti neukládají. Vyjadřují v rovině cenové regulace, že k výkupu energie je třeba energii dodávat a je tak třeba činit legálně. Jedná se tudíž spíše o technickou specifikaci stavu, v němž lze výrobnu považovat za uvedenou do provozu pro účely uplatnění podpory formou výkupních cen. V tomto smyslu proto výrobna elektřiny provozovaná na základě podvodně vylákané licence nemá nárok na podporu, ať byla uvedena do provozu v roce 2010 či na začátku roku 2011.
25. Ovšem při posuzování otázky škody jakožto následku objektivní stránky trestného činu, tedy v trestněprávním smyslu, je třeba uvažovat v rovině trestní odpovědnosti vybudované na principu zavinění. Pachateli lze přičítat pouze takovou škodu, která je kryta jeho zaviněním. Proto se může výše škody ve smyslu trestněprávním lišit od výše škody (nároku na podporu) ve smyslu občanskoprávním či správněprávním (přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08). Pokud tedy pachatel trestného činu podvodu vyláká prostřednictvím nepravdivých podkladů udělení licence na výrobu elektřiny před koncem roku 2010 (jako jeden z více nezbytných kroků), aby si tak zajistil nárok na výhodnější podporu, ačkoliv ví, že FVE nebude jistě schopen dokončit před 1. 3. 2011, lze mu klást k tíži celou posléze uplatněnou podporu výroby elektřiny, jelikož je v plné výši zahrnuta jeho zaviněním ve formě přímého úmyslu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 Tdo 432/2019, uveřejněné pod č. 30/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Bude-li stejný pachatel s ohledem na své technické, materiálové a jiné možnosti předpokládat, že elektrárnu dokončí již v prvních dvou měsících roku 2011, bude možné dovodit jeho přímý úmysl ke škodě odpovídající rozdílu mezi výší podpory v letech 2010 a 2011. Ovšem bude třeba uvažovat také o eventuálním úmyslu ke škodě odpovídající celé uplatněné podpoře, neboť pachatel zde spoléhal na nejistou budoucí okolnost, kdy sice elektrárnu nechtěl dokončit až po 28. 2. 2011, ovšem pro případ, že se tak stane, byl s tím rozuměn. Rozhodující budou vždy konkrétní skutkové okolnosti vztahující se k obsahu a míře pachatelova zavinění. Jelikož okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat pouze nepřímo z okolností objektivní povahy, jedním ze základních určujících zjištění bude i okamžik faktického dokončení elektrárny.
26. Podle skutkových zjištění v nyní projednávané věci podal obviněný V. V. žádost o udělení licence, podepřenou nepravdivými dokumenty opatřenými za pomoci obviněných L. K. a F. R., dne 8. 9. 2010, tedy v době, kdy FVE prokazatelně nebyla dokončena. Z provedeného dokazování (ze zprávy společnosti Euroenergy č. 5 ze dne 10. 11. 2010 a ze stavebního deníku elektrárny) však současně vyplývá, že elektrárna byla plně dokončena již dne 26. 10. 2010. V tomto ohledu se jedná o specifický případ, který se liší od ostatních, kdy byly elektrárny dokončovány až v průběhu roku 2011. To ostatně připustil i nalézací soud. Odvolací soud se okolnosti dokončení elektrárny ještě v roce 2010 v nyní napadeném rozhodnutí nevěnoval. Vyjádřil se k ní jen v rozhodnutí týkajícím se obviněného V. V. (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 to 1/2021) tak, že skutkově obdobnou věc řešil Vrchní soud v Olomouci pod sp. zn. 3 To 44/2018, přičemž soudy vyšších stupňů žádné pochybení neshledaly, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 327/2020 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2069/20. Odkaz odvolacího soudu na citovaná rozhodnutí ovšem není příhodný, jelikož ani v jednom z nich nebyla otázka určení výše škody výslovně neřešena.
27. Okolnost faktického dokončení fotovoltaické elektrárny ještě v roce 2010 má pro právní posouzení nyní projednávané věci podstatný význam. Jde o jednu z rozhodujících skutkových okolností, na jejímž základě lze usuzovat na obsah zavinění všech tří obviněných. Nevyplývá-li z provedených důkazů, že k dokončení elektrárny došlo prakticky proti vůli obviněného V. V., pak samotný fakt dokončení elektrárny v roce 2010 vylučuje závěr o přímém úmyslu hlavního pachatele způsobit škodu tím, že by uplatňoval nárok na podporu odpovídající roku 2010, ačkoliv by věděl, že při řádném právním i faktickém postupu po dokončení elektrárny by získal nárok až na podporu náležející výrobnám uvedeným do provozu v roce 2011. I v tomto případě je třeba vyjít z předpokladu - uplatňovaného ve věcech jiných FVE Vrchním soudem v Olomouci, že FVE v XY by po svém dokončení licenci získala, a došlo by k tomu v roce 2010. Uvažovat by tak bylo možné maximálně o úmyslu eventuálním. Předpokládalo by to ovšem náležitě se vypořádat se všemi okolnostmi významnými z hlediska vědomostní i volní složky zavinění. Zejména posoudit, v jakém stavu rozestavěnosti se elektrárna v okamžiku podání žádosti o udělení licence nacházela, na čemž závisel postup dalších prací, zda byl zajištěn po stránce materiální i personální, a podobně. S ohledem na to, že k dokončení elektrárny došlo již v říjnu 2010, je třeba důkladně zvažovat míru případného zavinění hlavního pachatele, potažmo obou pomocníků. Jejich jednání totiž může v důsledku nedostatečné míry zavinění postrádat pro dovození trestní odpovědnosti nezbytnou společenskou škodlivost. Specifické skutkové okolnosti činu projevující se nízkou mírou zavinění ve vztahu k příčinné souvislosti a následku nedovolují bez dalšího posoudit jednání obviněných podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, uveřejněné pod č. 31/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Zvažovat by pak bylo možně jen naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu podvodu dokonaného nebo spíše ukončeného ve stádiu pokusu při absenci reálně způsobené škody. Tím, že odvolací soud neučinil označené právní otázky předmětem svých úvah, nemohou jeho právní závěry ohledně viny obviněných obstát. Napadené rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
28. Pokud jde o další námitky obviněných podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jedná se vesměs o opakování obhajoby obviněných z předchozích stádií trestního řízení, se kterou se nalézací i odvolací soud zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Daná problematika navíc již byla opakovaně řešena i v rozhodnutích Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu. Nad rámec uvedeného a specificky k projednávané věci je třeba uvést, že v důsledku dokončení FVE ještě v roce 2010 nedošlo k zániku trestní odpovědnosti obviněných ať již účinnou lítostí hlavního pachatele či dobrovolným upuštěním od účastenství obou pomocníků, jak namítal obviněný F. R. Nehledě na absenci formálních podmínek uplatnění těchto institutů, nebyl naplněn především jeden z jejich základních materiálních předpokladů, jímž je změna vnitřního postoje pachatele (účastníka) ke spáchanému trestnému činu.
29. S ohledem na kasační způsob rozhodnutí dovolacího soudu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí se stala bezpředmětnou jinak důvodná námitka obviněného L. K. vztahující se k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu, podle které nebyl řádně vyrozuměn o veřejném zasedání o jeho odvolání.
30. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 6 To 39/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. Věc se tím vrací do stadia, kdy o ní Vrchní soud v Olomouci bude muset znovu jednat a následně rozhodnout. V novém řízení bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Nejvyšší soud poznamenává, že v závislosti na příštím rozhodnutí v této věci nelze vyloučit i přezkoumání trestní odpovědnosti pravomocně odsouzeného V. V.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu