ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.121.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 121/2021-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 3 To 155/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 62/2020 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 3 To 155/2020, zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný P. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 103 T 62/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Za to byl obviněnému podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a §62 odst. 1, 3 trestního zákoníku, §63 odst. 1 trestního zákoníku a §64 trestního zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře sto osmdesát hodin. Podle §63 odst. 2 trestního zákoníku uložil soud obviněnému další přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 3 To 155/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3, 4 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, za což jej podle §205 odst. 4 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že v jeho případě nejde o mimořádně vysokou společenskou škodlivost závadného jednání. Ukradl klíčenku o bagatelní hodnotě, nikoliv např. dezinfekční prostředky, v potravinovém řetězci za situace, kdy ostraha fungovala relativně normálně a svým jednáním dovolatel nikoho neohrožoval. Obviněný má za to, že předmětná situace nezvyšovala škodlivost jeho jednání a předmětnou krádež nelze srovnávat a trestat stejně jako například rabování při povodních nebo jiné živelné pohromě. Nouzový stav byl primárně vyhlášen proto, aby vláda mohla rychle přijímat opatření k omezení šíření viru a zajišťovat ochranné prostředky pro zdravotnictví a záchranné složky. Minimálně v březnu 2020 se jednalo spíše o prevenci proti šíření nakažlivé nemoci, kdy k samotnému závažnému následku pro společnost v souvislosti s šířením koronaviru SARS CoV-2 v té době nedošlo. Napadaný rozsudek pak podle obviněného spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když odvolací soud odmítl aplikovat §58 trestního zákoníku, přestože byly podmínky pro užití tohoto ustanovení naplněny, a využití předmětného institutu navrhoval v řízení dokonce i státní zástupce. Při ukládání trestu pak nebyly dostatečně zohledněny okolnosti případu ani osoba obviněného.
3. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, č. j. 3 To 155/2020-111, zrušil.
4. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že aktuální celosvětová pandemie koronaviru plošně se dotýkající mj. celého území České republiky a představující hrozbu epidemie v celé republice je podřaditelná pod znak „jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, který je stěžejním předpokladem pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Na tom nic nemění ani ta skutečnost, že nouzový stav vyhlášený v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky v rámci znaku „za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ explicitně vyjádřen není. Z hlediska formy totiž není aplikování předmětných kvalifikovaných skutkových podstat na vyhlášení nouzového stavu nijak navázáno. Podmínkou aplikace je výlučně vlastní existence takto závažné krizové situace. Podstata vyšší míry závažnosti protiprávního jednání obviněného se odvíjela mj. od zneužití strachu běžných obyvatel, kteří svou pozornost zaměřili na ochranu zdraví a dodržování nařízených opatření, a naopak menší ostražitost v porovnání s tím věnovali zabezpečení svého majetku. Současně pak byla vysoká závažnost takového jednání odůvodněna nebezpečným zatěžováním systému, který by se měl v nouzovém režimu v maximální možné míře soustředit právě na odstraňování krizových situací a nikoli na řešení (byť jindy bagatelní) trestné činnosti pachatelů. Obviněný tedy nepochybně situace vyvolané pandemií koronaviru zneužil a jako osoba opakovaně páchající trestnou činnost a navíc speciální recidivista se dopustil zavrženíhodného jednání, které bylo po právu posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Zejména jeho trestní minulost a spáchání činu nedlouho poté, co byl propuštěn z výkonu mnohaletého trestu odnětí svobody uloženého za předchozí protiprávní jednání majetkového a násilného charakteru, pak rozhodně nečiní oprávněnými takové úvahy obviněného, v jejichž rámci vyjadřuje přesvědčení o pouze minimální společenské škodlivosti spáchaného skutku.
5. Pokud pak jde o výhrady obviněného proti výroku o trestu, nelze pod vytýkaný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit. V rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku. Pokud pak jde o námitku založenou na nevyužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 trestního zákoníku, ani takovou námitku nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu a tedy – oproti postupu předpokládanému v §58 odst. 4 trestního zákoníku – jde o fakultativní postup soudu, který tento není povinen využít.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný P. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Obviněný v dovolání uplatnil v podstatě dvě námitky. Podle obviněného jednak bylo přisouzené jednání nesprávně kvalifikováno jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, a dále odvolací soud odmítl aplikovat §58 trestního zákoníku, přestože byly podmínky pro užití tohoto ustanovení naplněny. Pokud jde o námitku obviněného směřující k výši uloženého trestu, pak dovolací soud konstatuje, že s poukazem na žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 trestního řádu se nelze úspěšně domáhat toho, aby byl obviněnému uložen trest odnětí svobody za použití §58 trestního zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, pokud soud tohoto oprávnění nevyužil a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby. Použití §58 odst. 1 trestního zákoníku je pouze fakultativní, takže ho nemohou odůvodnit námitky proti uložení trestu, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Taková námitka tudíž uplatněnému důvodu dovolání neodpovídá. Naproti tomu za relevantní lze považovat výhrady proti právnímu posouzení skutku jakožto zločinu krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku.
13. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
14. Jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku byl odvolacím soudem posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný dne 25. 3. 2020 kolem 19:40 hodin v XY, okres Karviná, na ulici XY, v prodejně Kaufland, veden záměrem vzít nějaké věci, odcizil na prodejní ploše tam vystavený 1 kus klíčenky – kovového přívěsku na klíče ve tvaru psí tlapky, velikosti 3x3 cm v hodnotě 99,90 Kč, ze kterého strhnul čárový kód a připevnil jej ke svým klíčům a s tímto prošel pokladnami prodejny bez zaplacení, kde byl zadržen, a zboží bylo vráceno, takže škoda firmě Kaufland Česká republika, v. o. s., nevznikla, tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Karviná, pobočka v Havířově, sp. zn. 101 T 86/2010 ze dne 27. 5. 2010, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2010, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno b) trestního zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let nepodmíněně se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, který vykonal dne 1. 3. 2020, přičemž skutek spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného vládou České republiky dne 12. března 2020 pod číslem 194, podle článku 5 a článku 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území celého státu z důvodu ohrožení zdraví, v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, na území České republiky . Pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo podle odvolacího soudu podstatné, že odcizený majetek poškozené společnosti Kaufland ČR, v. o. s., se nacházel na území města XY, ve kterém z důvodu ohrožení zdraví jeho obyvatelstva v souvislosti s prokázaným výskytem koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2, objektivně existoval vládou České republiky vyhlášený nouzový stav, pro což byla přijata řada mimořádných i ochranných opatření, tedy takový čin spáchal za události vážně ohrožující život, nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
15. Právní závěry ani související úvahy odvolacího soudu nejsou správné. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
16. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
17. Odvolací soud v nyní projednávané věci učinil nesprávné právní posouzení skutku, když u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, ovšem nezabýval se tím, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou věcnou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu). Tím byl odsuzující rozsudek odvolacího soudu zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
18. Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 věta druhá trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 3 To 155/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
19. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ostravě bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
20. Podle §265l odst. 4 trestního řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g trestního řádu) se v tomto případě neužijí. Bylo zjištěno, že obviněný k dnešnímu dni vykonává trest uložený mu v napadené věci rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 3 To 155/2020. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, odpadl pro další výkon tohoto trestu zákonný podklad. Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obviněný do vazby nebere, neboť z předloženého spisu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, jež by zakládaly některý z důvodů vazby podle §67 trestního řádu. Ze žádných objektivně zjištěných skutečností nevyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a s ohledem na dobu, jež uplynula od spáchání činu, není ničím reálně podložena ani konkrétní obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu