ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1213.2021.2
sp. zn. 3 Tdo 1213/2021-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 221/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 118/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 2 T 118/2020, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku za použití §58 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 221/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného shledal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a podle §205 odst. 2 trestního zákoníku jej odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. Obviněný zdůraznil, že veřejné zasedání konané u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 8. 6. 2021 proběhlo bez jeho přítomnosti. Soudům přitom bylo známo, že je osobou bez domova. Předvolání k veřejnému zasedání bylo doručováno do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště, což je ohlašovna Magistrátu města XY. Tam nebyl obviněný zastižen. Písemnost mu rovněž byla doručována na adresu azylového domu, kde obviněný rovněž nebyl zastižen. O konání veřejného zasedání tedy vůbec nevěděl. V rámci trestního stíhání mu byly písemnosti doručovány prostřednictvím Policie ČR, a to do vlastních rukou. Je proto s podivem, že v případě doručování předvolání k veřejnému zasedání nebyla o součinnost rovněž požádána Policie ČR. Došlo tak k zásadnímu porušení práva obviněného, pokud o veřejném zasedání nebyl řádně vyrozuměn. V souvislosti s tím obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu. Dále obviněný namítl, že jeho jednání bylo prokazováno pouze výpovědí svědka R. Š. Podle obviněného je úvaha odvolacího soudu o tom, že za stavu tvrzení proti tvrzení přitěžuje obviněnému jeho předchozí trestná činnost týkající se krádeží v obchodě, zásahem do presumpce neviny. Uvedl, že se krádeže nedopustil a nebyl spolehlivým způsobem přesvědčivě usvědčen.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 221/2021, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 2 T 118/2020, a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně tam činná odmítla tvrzení obviněného, že by existoval extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat, a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Obviněný byl o termínu a místě konání veřejného zasedání vyrozumíván na adrese, na niž byl přihlášen k pobytu a dále na adrese, kterou pro účely doručování určil. Nebyl-li na doručovacím místě poštovním doručovatelem zastižen, byla mu na uvedených místech dne 20. 5. a 21. 5. zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl na označeném poštovním úřadu. Jestliže tak v zákonem stanovené desetidenní lhůtě neučinil, má se za to, že zásilku obdržel dne 31. 5. 2021. Obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, byl pouze o jeho konání vyrozumíván, bylo tak jeho právem, a nikoliv povinností se soudního jednání osobně účastnit. Jestliže se obviněný k tomuto jednání bez omluvy nedostavil, bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti, přičemž tohoto veřejného zasedání se zúčastnila jeho obhájkyně, jenž mu byla z důvodu tzv. nutné obhajoby soudem stanovena. Veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti tak bylo konáno zákonným způsobem. Obhajoba obviněného, který objasňovanou událost popsal jako shodu nešťastných náhod, byla konfrontována se svědectvím podaným R. Š., jehož výpověď nelze zpochybňovat, neboť tento je zaměstnancem ostrahy prodejny, v jejichž prostorách k objasňované události došlo. Obviněného usvědčil rovněž i jeho vlastní postoj k důvodům jeho zadržení, když nejprve tvrdil, že žádné zboží pocházející z prodejny při sobě nemá, přičemž z výpovědi svědka R. Š. vyplynulo, že zboží měl ukryté pod oděvem, což bylo skutečně zjištěno. V závěru státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Obviněný M. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Obviněný k namítanému dovolacímu důvodu uvedl, že veřejné zasedání vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 8. 6. 2021 proběhlo bez jeho přítomnosti, že o jeho konání vůbec nevěděl, že soudům bylo známo, že je osobou bez domova, že předvolání k veřejnému zasedání bylo doručováno do vlastních rukou na dresu trvalého bydliště, což je ohlašovna Magistrátu města XY, ale tam nebyl zastižen, a že mu písemnost rovněž byla doručována na adresu azylového domu, kde taktéž nebyl zastižen. Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že obviněný byl o termínu a místě konání veřejného zasedání vyrozumíván na adrese, na niž byl přihlášen k pobytu a rovněž také na adrese, kterou pro účely doručování určil. Nebyl-li na doručovacím místě poštovním doručovatelem zastižen, byla mu na těchto místech dne 20. 5. a 21. 5. zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl na označeném poškozením úřadu. Pokud tak v zákonem stanovené desetidenní lhůtě obviněný neučinil, má se za to, že zásilku obdržel dne 31. 5. 2021. V souvislosti s tím je třeba uvést, že samotné veřejné zasedání proběhlo až 8. 6. 2021, tedy více než týden od uplynutí zákonné desetidenní lhůty. Bylo zjištěno (viz ve spisu založené vyrozumění o konání veřejného zasedání), že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, ale toliko o něm vyrozumíván. Bylo jeho právem a nikoliv povinností se soudního jednání osobně účastnit. Jestliže se obviněný k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a platila zákonná fikce vyrozumění o něm v zákonné lhůtě, bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Tohoto veřejného zasedání se zúčastnila jeho obhájkyně, jenž mu byla z důvodu tzv. nutné obhajoby soudem stanovena. Veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti tak bylo konáno zákonným způsobem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ani Okresního soudu v Českých Budějovicích netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla částečně založena na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Svými námitkami obviněný směřoval do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem. Jeho námitky byly skutkového charakteru nebo jimi hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Vznesenými námitkami se soudy obou stupňů náležitě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi dostatečně vypořádaly. Obhajoba obviněného, který objasňovanou událost popsal jako shodu nešťastných náhod, byla konfrontována se svědectvím podaným R. Š., přičemž věrohodnost jeho výpovědi nebyla ničím zpochybněna. Obviněného rovněž usvědčil jeho vlastní postoj k důvodům jeho zadržení, když nejprve tvrdil, že žádné zboží z prodejny pocházející při sobě nemá, což neodpovídalo skutečnosti, neboť obviněný měl zboží ukryté pod oděvem. Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani výjimečnou situaci v podobě extrémních vnitřních rozporů mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jež by umožňovala dovolacímu soudu i v rámci dovolacího řízení přezkoumávat skutková zjištění. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je jasně zřetelná obsahová vazba.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu