ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1275.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1275/2021- 842
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. G. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 6 To 308/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 209/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 66 T 209/2017 byl obviněný M. G. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 2 trestního zákoníku a §67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb, když jedna sazba činila 400 Kč, celkem 60 000 Kč. Podle §68 odst. 5 trestního zákoníku bylo stanoveno, že uvedený peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 6 000 Kč, přičemž splatnost každé splátky je k 15. dni v měsíci a splatnost první splátky je k 15 dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabylo právní moci. Výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku bylo stanoveno pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání dvou roků a šesti měsíců.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 6 To 308/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu obviněného nově odsoudil podle §274 odst. 2 trestního zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. k peněžitému trestu ve výměře 75 denních sazeb s výší denní sazby 400 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněný dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu v jeho druhé alternativně. Obviněný ve vztahu k výroku o vině namítl extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi – nesprávné posouzení otázky příčetnosti, vyloučení důkazů podporujících obhajobu obviněného z procesu dokazování a také porušení práva na spravedlivý proces. Následně popsal řízení před Okresním soudem v Bruntále. K rozsudku nalézacího soudu uvedl, že je v rozporu s §125 trestního řádu, konkrétně hodnocení provedených důkazů je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, neboť rozhodnutí nebylo řádně a logicky odůvodněno, zejména za situace, kdy si důkazy vzájemně odporovaly. Závěr, který vyplývá z výpovědí znalců, je zcela odlišný od toho, ke kterému dospěl nalézací i odvolací soud. Namítl také, že nalézací soud ve svém napadeném rozsudku zpochybňoval stanovenou diagnózu temporální epilepsie. Obviněnému přitom byla tato nemoc diagnostikována standardními lékařskými postupy a nelze s ní polemizovat. Dále má obviněný za to, že soudy nesprávně vyhodnotily vypracované znalecké posudky i posudek Znaleckého ústavu – Fakultní nemocnice Olomouc a v důsledku toho dospěly k nesprávným a chybným závěrům. V rámci přípravného řízení a v řízení před soudy se nepodařilo uspokojivě vysvětlit, kdy epileptický záchvat propukl, po jakou dobu trval a kdy začal odeznívat. Podle zásady „in dubio pro reo“ měl být obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. d) trestního řádu. Podotkl, že považovat znalecký posudek za problematický, protože byl vypracován na základě zadání obhajoby, je porušením zásady volného hodnocení důkazů a porušením práva na obhajobu. Jednotlivě a detailně pak rozebral znalecké posudky a polemizoval s nimi. Odvolací soud neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku a sám zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nesprávné aplikaci právní normy. Postupem obou soudů bylo obviněnému upřeno právo na spravedlivý proces. Podle obviněného provedené důkazy ve svém souhrnu bez důvodných pochybností neprokazují jeho vinu a současně mu nejsou známy žádné další nové skutečnosti, vinu potencionálně prokazující. Úvaha nalézacího soudu o tom, že vůbec není potřeba, aby se na popsaném chování či pohybech obviněného projevila jiná porucha či nemoc, je zavádějící a bez jakékoliv vypovídající hodnoty, neboť žádným způsobem nevylučuje, že se obviněný po požití alkoholu, nacházel ve stavu poruchy vědomí. Neurologické onemocnění typu epilepsie je nemoc, nikoliv stav mysli, a tudíž její rozsah a průběh nemůže hodnotit psychiatr nebo psycholog. Je potřeba se na tuto problematiku dívat komplexně, a to z pohledu léčby obviněného i průběhu potápěčské nehody ze dne 26. 6. 2016 a dopravní nehody ze dne 28. 9. 2016. Z neurologického pohledu existují tři varianty možné příčiny popisované trestné činnosti, přičemž nelze na základě doložených svědectví, nálezů a vyšetřování vyloučit žádnou z nich.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 66 T 209/2017 a napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 6 To 308/2020 zrušil a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný uvedl, že obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání. Podstatná část textu dovolání je shodná s textem předchozího odvolání. Státní zástupce konstatoval, že se soudy pečlivě zabývaly námitkou obviněného, že měl být obžaloby zproštěn, neboť nebyl pro nepříčetnost odpovědný z důvodu záchvatu temporální epilepsie či mrákotného stavu. K tomu soudy hodnotily množství svědeckých výpovědí i znaleckých posudků. Vypořádaly se s otázkou zavinění, a to způsobem, který nelze označit ani za svévolný ani za neúplný. Za právně relevantně uplatněnou námitku z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu by bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Takovou námitku sice obviněný vyslovil, avšak v podrobnostech k tomu jen předložil svá alternativní skutková zjištění, aniž by uvedl, které z četných úvah nalézacího či odvolacího soudu jsou zcela svévolné a nesmyslné. K tomu blíže poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž může sice Nejvyšší soud za pomoci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) výjimečně napravovat i v dovolacích důvodech neuvedené vady procesní, včetně procesně nepřípustného dokazování, avšak jen pokud měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Odkázal přitom na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále státní zástupce konstatoval, že celkový obsah námitek obviněného směřuje k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Tuto zásadu ovšem neporušily, když v návaznosti na logické úvahy, které v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě popsaly, pochybnosti o zavinění obviněného neměly. Nic nenasvědčuje ani tvrzenému porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Naopak soudy provedly mimořádně rozsáhlé dokazování a obsáhle se zabývaly i obhajobou obviněného. Samotná skutečnost, že obviněnému nakonec neuvěřily, nemůže sama o sobě spravedlnost procesu zpochybnit. V závěru státní zástupce konstatoval, že konkrétní námitky uvedené obviněným jsou námitkami skutkovými a procesními, které neodpovídají tvrzenému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Dovolání by proto mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obviněný M. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Bruntále netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou již z jeho dosavadní obhajoby i z řízení před odvolacím soudem. Podstatná část textu dovolání je dokonce shodná s textem jeho odvolání. Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci a provedených důkazů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly proti zjištěnému skutkovému stavu věci, snažil se o prosazení pro něho příznivých skutkových zjištění. Námitky směřovaly do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Námitkami vznesenými v dovolání se již náležitě a dostatečně podrobně zabýval soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Skutkové závěry soudů jsou podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený skutek soudy správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Lze uzavřít, že výhrady obviněného nejsou důvodné a nelze shledat, že by obviněnému bylo upřeno právo na spravedlivý proces, tím méně ani existenci extrémního nesouladu mezi právními závěry a zjištěnými skutečnostmi.
Nejvyšší soud podotýká, že soudy se pečlivě zabývaly námitkou obviněného, že měl být obžaloby zproštěn, neboť nebyl pro nepříčetnost odpovědný z důvodu záchvatu temporální epilepsie či mrákotného stavu. K tomu hodnotily množství svědeckých výpovědí i znalecké posudky. Rovněž se vypořádaly s otázkou zavinění, a to způsobem, který nelze označit ani za svévolný ani za neúplný. Soudy v návaznosti na logické úvahy, které v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě vysvětlily, neměly pochybnosti o trestní odpovědnosti obviněného. Nic nenasvědčuje ani tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces. Naopak soudy provedly mimořádně rozsáhlé dokazování při dodržení zásady kontradiktornosti a obsáhle se zabývaly obhajobou obviněného. Skutečnost, že obviněnému neuvěřily, nemůže sama o sobě spravedlnost procesu zpochybnit.
Nejvyšší soud zdůrazňuje správnost závěrů rozhodujících soudů, že obviněný je plně trestně odpovědný za své konání. Byl si vědom požití významného množství alkoholu před jízdou, nepochybně vozidlo řídil při plném vědomí, neboť před nehodou ujel větší vzdálenost ve členitém terénu. Zastavil, aby vykonal malou potřebu, následně v jednom okamžiku sjel z vozovky. Svědecký popis jeho chování po nehodě nenasvědčoval významné abnormalitě oproti chování podnapilého řidiče v podobné situaci. Před touto událostí v delším časovém období od nehody při potápění žádný zdravotní problém, provázený výpadkem vědomí, neměl. Všechny tyto okolnosti spolu se závěry ústavního znaleckého posudku a vyjádření znalců o charakteru tvrzeného možného epileptického záchvatu musely vést k závěru o účelovosti obhajoby obviněného.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající tento dovolací důvod, nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na výše zmíněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Protože dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu