ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1322.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1322/2020-587
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. B. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 50 To 182/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 169/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 9 T 169/2019, byl obviněný A. B. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému I. D. částku 196.906 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 338.319 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 50 To 182/2020 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 7. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný namítl, že soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědka S. M. a svědkyň T. M. a A. D. K tomu uvedl, že nebyly splněny procesní podmínky pro čtení jejich výpovědí, resp. informace obsažené v protokolech o výsleších těchto svědků nebyly získány procesně přípustným způsobem, jelikož obviněný neměl možnost klást svědkům otázky. Z tohoto důvodu musí být podle jeho mínění tyto důkazy vyloučeny z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Dále namítl, že výpověď poškozeného byla v zásadních bodech protikladná k jeho výpovědi i k výpovědím některých svědků. Soudy tyto rozpory řádně nevyhodnotily. Poškozený nesprávně popřel, že mezi ním a obviněným nebyl žádný konflikt. Obviněný vylíčil, že mezi nimi byl nejdříve slovní a poté i fyzický konflikt, a až následně došlo k bodnutí nožem. Popření předchozího konfliktu ze strany poškozeného označil za účelové. Podle obviněného z jeho strany nešlo o žádný plánovaný útok, ale o zkrat pod vlivem alkoholu. Uvedl, že nechtěl ublížit kamarádovi (poškozenému) a nesprávně vyhodnotil jeho jednání, o kterém se domníval, že poškozený sahá pro pistoli do skříňky. Namítl, že byla porušena zásada podle §2 odst. 5 trestního řádu. Obviněný dále uvedl, že v napadeném rozsudku soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením odvolacího soudu, nebyla při ukládání trestu správně vyhodnocena všechna kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu podle §39 a §41 trestního zákoníku. Podle něj byly pominuty polehčující okolnosti, konkrétně jeho dosavadní řádný život, stabilní zaměstnání, že nebyl dosud ve výkonu trestu odnětí svobody, že nebyl projednáván pro přestupky, nebo že se doznal a svého činu litoval.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání, a aby podle §265k odst. 1 trestního řádu napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 50 To 182/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 9 T 169/2019, zrušil, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Tachově k projednání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně, činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že polemika obviněného s důkazy a se způsobem, jakým je soudy hodnotily, a jaká skutková zjištění na jejich základě učinily, nenaplňuje hmotněprávní rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Blíže pak popsala, jaké námitky lze na základě tohoto dovolacího důvodu namítat. Uplatněný dovolací důvod podle ní nenaplňují ani námitky o nepřiměřenosti trestu, přičemž dodala, že taková námitka není podřaditelná ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Za zjevně nedůvodné označila námitky, že v posuzované věci nebyly dány zákonné podmínky pro přečtení protokolu o výpovědích svědků podle §211 odst. 2 písm. a) trestního řádu. K tomu blíže uvedla, že k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo. Z protokolů o hlavním líčení vyplynulo, že soud poté, co zjistil, že se uvedení svědci na území České republiky již pravděpodobně nezdržují, se opakovaně pokoušel o doručení předvolání do místa jejich bydliště formou mezinárodní spolupráce, avšak bezvýsledně. K tomu navíc přistoupila i skutečnost, že soudem byly přečteny protokoly o výpovědích svědků, jejichž výslechu měl obviněný, resp. jeho obhájkyně možnost se alespoň jednou osobně účastnit a klást jim otázky. Uvedla také, že ze spisu lze zjistit, že S. M. byl v posuzované věci jako svědek vyslechnut dne 18. 3. 2019, a to v přítomnosti obhájkyně obviněného. Obdobně byly v přítomnosti obhájkyně obviněného vyslechnuty dne 20. 3. 2019 svědkyně T. M. a A. D. Dodala, že výpovědi jmenovaných svědků v posuzovaném případě nebyly výlučným ani rozhodujících důkazem, o který se opíralo odsouzení obviněného. Soud vycházel z výpovědi obviněného a výpovědi poškozeného, který byl v řízení před soudem osobně vyslechnut, jakož i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a dospěl k závěru, že ač byly mezi výpověďmi obviněného a poškozené zjištěny určité rozpory, nejednalo se o rozpory takového významu, které by mohly mít vliv na konečné hmotněprávní posouzení věci. Na tomto závěru by nezměnila nic ani existence předchozího konfliktu mezi obviněným a poškozeným, což by za žádných okolností nezaložilo důvod pro zánik trestní odpovědnosti obviněného pro okolnosti vylučující protiprávnost činu ve smyslu §29 odst. 1, 2 trestního zákoníku.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání obviněného odmítl. Takové rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, přičemž dala souhlas, aby v neveřejném zasedání učinil Nejvyšší soud i jiné rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný A. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ani Okresního soudu v Tachově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného byly založeny převážně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Ve své argumentaci nenapadal právní posouzení skutku, ale směřoval do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména stran toho, že byla porušena zásada podle §2 odst. 5 trestního řádu, že výpověď poškozeného byla protikladná k jeho výpovědi i k výpovědím některých svědků, že soudy tyto rozpory řádně nevyhodnotily, že poškozený účelově popřel předchozí slovní i fyzický konflikt mezi ním a obviněným, že ze strany obviněného nešlo o plánovaný útok, ale o zkrat vlivem požití alkoholu, že nesprávně vyhodnotil jeho jednání, o kterém se domníval, že poškozený sahá po pistoli do skříňky. Všechny tyto námitky obviněného byly skutkového charakteru nebo jimi hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Uvedenými námitkami se soudy obou stupňů již náležitě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi řádně vypořádaly. Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je jasně zřetelná obsahová vazba. Závěry obou soudů je možné označit za logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování.
K námitkám obviněného, že soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědka S. M. a svědkyň T. M. a A. D., a že nebyly splněny procesní podmínky pro čtení protokolů o jejich výsleších, jelikož obviněný neměl možnost klást svědkům otázky, je třeba uvést, že tyto námitky jsou ryze procesního charakteru a v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je nelze úspěšně namítat. Nejvyšší soud ovšem k tomu zdůrazňuje, že zákonné podmínky pro přečtení protokolu o výpovědích svědků podle §211 odst. 2 písm. a) trestního řádu byly splněny. Z protokolů o hlavním líčení vyplynulo, že se soud opakovaně pokoušel o doručení předvolání do místa bydliště uvedených svědků formou mezinárodní spolupráce, avšak bezvýsledně. Soudem byly tedy přečteny protokoly o výpovědích svědků, jejichž výslechu byla obhájkyně obviněného osobně přítomna, a tudíž měla možnost jim klást otázky. Kontradiktornost procesního řízení tak byla zachována. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že S. M. byl jako svědek vyslechnut dne 18. 3. 2019, tedy poté, kdy dne 17. 3. 2019 nastaly účinky zahájení trestního stíhání proti obviněnému, a to, jak již bylo uvedeno, za přítomnosti obhájkyně obviněného. Obdobně byly dne 20. 3. 2019 za přítomnosti obhájkyně obviněného vyslechnuty svědkyně T. M. a A. D. Lze dodat, že výpovědi jmenovaných svědků nebyly v posuzovaném případě výlučným ani rozhodujících důkazem. Soud především vycházel z výpovědi obviněného a z výpovědi poškozeného, který byl v řízení před soudem vyslechnut osobně, jakož i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Ačkoli byly mezi výpověďmi obviněného a poškozeného zjištěny jisté rozpory, nejednalo se o rozpory takového významu, které by mohly ovlivnit konečné hmotněprávní posouzení věci. Na tomto závěru by ostatně v konečném důsledku nic nezměnila ani existence předchozího konfliktu mezi obviněným a poškozeným.
Obviněný se dále vyhradil proti uloženému trestu. Namítl, že při ukládání trestu nebyla správně vyhodnocena všechna kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu podle §39 a §41 trestního zákoníku, že byly pominuty významné polehčující okolnosti. K tomuto Nejvyšší soud pouze podotýká, že obviněný ve svém dovolání výslovně neodkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu , jehož prostřednictvím lze vznášet námitky týkající se uloženého trestu. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Danou námitku obviněného nelze považovat za opodstatněnou, jelikož byly splněny zákonné předpoklady pro uložení trestu odnětí svobody ve výměře pěti let v rámci zákonné trestní sazby. V dovolání nelze s úspěchem namítat nesouhlas s uloženým trestem, pokud byl tento uložen v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Rovněž nelze namítat nesprávné hodnocení kritérií podle §39 a §41 trestního zákoníku, ani opomenutí polehčujících okolností, které snad obviněný považuje za významné ve vztahu ke své osobnosti a ke stanovení trestu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byly v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující, na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 7. 1. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu