ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1358.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1358/2020-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. J. , nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 10 To 154/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 15/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 T 15/2020, byl obviněný J. J. uznán vinným ad 1. zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, ad 2. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, ad. 3 přečinem vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a ad 4. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to byl podle §173 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu dvou let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného stanovení dohledu. Podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní.
O odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 10 To 154/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 trestního řádu v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému za zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, přečin vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, podle §173 odst. 1 trestního zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že odvolací soud při svém rozhodování nevzal v potaz znalecký posudek vypracovaný v daném trestním řízení. Z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že obviněný je závislý na alkoholu a že jeho schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání byla snížena nepodstatně (méně než o polovinu) vlivem těžké prosté opilosti a jeho schopnost své jednání ve vztahu k trestné činnosti ovládat, byla snížena podstatně (více než o polovinu) vlivem těžké prosté opilosti. Namítl, že vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodování nevzal v potaz tato podstatná zjištění, nemohlo jeho posouzení odpovídat zásadám stanoveným v §39 trestního zákoníku. To se projevilo tak, že odvolací soud, oproti soudu nalézacímu, který znalecký posudek vzal v potaz a zahrnul ho do svého posouzení, došel nesprávně k závěru, že je třeba uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle něj odvolací soud opomněl, že podle §39 odst. 1 trestního zákoníku je třeba zjistit poměry obviněného, a to i v době po spáchání trestného činu. Vyjádření poškozeného v tomto ohledu nevyčerpalo všechny skutečnosti, které bylo třeba zjistit. K tomu obviněný odkázal na komentářovou literaturu k trestnímu zákoníku. Bylo nezbytné zohlednit kritérium závažnosti následků podle §39 odst. 2 trestního zákoníku v tom ohledu, že žádný závažný následek způsoben nebyl. Obviněný dále zdůraznil, že se trestné činy staly v létě 2019 a že od konce roku 2019 žije s novou přítelkyní řádný život a snaží se odstřihnout od své minulosti, resp. způsobu života. Se svou novou přítelkyní vychovává dvě nezletilé děti, má zaměstnání, není v kontaktu s nikým z dřívějších přátel. Dodal také, že si uvědomuje svou závislost a chce se jí zbavit, že chce nastoupit ambulantní léčbu. Je si rovněž vědom závažnosti svého jednání a upřímně ho lituje.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým zruší rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 10 To 154/2020, v celém výroku o trestu a podle §265m trestního řádu v rozsahu zrušení nově rozhodne tak, že obviněnému J. J., za zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, přečin vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, ohledně nichž zůstane výrok o vině v rozsudku nalézacího soudu nedotčen, podle §173 odst. 1 trestního zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 trestního zákoníku uloží úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odloží výkon trestu na zkušební dobu tří let a současně stanoví dohled. In eventum rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 10 To 154/2020, zruší a věc vrátí k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce konstatoval, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod. Dále uvedl, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je reagováno na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To ale podle jeho mínění není případ obviněného, neboť uložení trestu odnětí svobody trestní zákoník za spáchané trestné činy připouští. Tento trest byl odvolacím soudem navíc uložen v mezích zákonné trestní sazby, a to dokonce na samé její spodní hranici. Uvedl, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. V tomto směru však podle státního zástupce obviněný nevznesl žádnou námitku. I kdyby tak ale učinil, šlo by o námitku zcela bezpředmětnou, neboť soud ukládal úhrnný trest důvodně a za splnění zákonných podmínek vymezených v §43 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu dále dodal, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být (až na zcela výjimečné případy) relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání nelze zasahovat. Výše i způsob výkonu trest ve věznici s ostrahou byly odvolacím soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. Soud při rozhodování o výši a zejména způsobu výkonu trestu odnětí svobody zohlednil jak potřebu ukládat úhrnný trest za více trestných činů, tak i trestní historii obviněného, který se projednávané trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání.
Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Trutnově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Obviněný se vyhradil proti uloženému trestu. Namítl, že odvolací soud nesprávně došel k závěru, že je třeba uložit nepodmíněný trest odnětí svobody a že opomněl podle §39 odst. 1 trestního zákoníku zjistit poměry obviněného, a také že nezohlednil podle §39 odst. 2 trestního zákoníku, že nebyl způsoben žádný závažný následek, nepřihlédl k jeho řádnému životu po spáchání trestné činnosti, nevzal dostatečně v úvahu závěry znaleckého psychiatrického posudku. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání výslovně neodkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu , jehož prostřednictvím lze vznášet námitky týkající se uloženého trestu. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dané námitky obviněného nelze považovat za opodstatněné, jelikož trestní zákoník připouští uložení trestu odnětí svobody za spáchané trestné činy, přičemž tento trest byl odvolacím soudem uložen v mezích zákonné trestní sazby, a to na její spodní hranici. Soud ukládal úhrnný trest důvodně a za splnění zákonných podmínek vymezených v §43 odst. 1 trestního zákoníku. Nutno dodat, že v rámci žádného zákonného dovolacího důvodů nemůže být (až na zcela výjimečné případy) relevantně uplatněna námitka založená na nepřiměřenosti uloženého trestu. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu a cestou dovolání do ní zásadně nelze zasahovat. Výše uloženého trestu i způsob jeho výkonu ve věznici s ostrahou byly odvolacím soudem odůvodněny řádně, ústavně konformním způsobem a s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Soud rovněž zohlednil trestní historii obviněného, který se projednávané trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu