ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.193.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 193/2021-963
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 13 To 44/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 34/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 1 T 34/2019 , byl obviněný D. K. uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §175 odst. 2 trestního zákoníku za použití §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 500.000 Kč, stanovený ve sto denních sazbách s denní sazbou 5.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. G.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 13 To 44/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 3. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Podle obviněného v průběhu trestního řízení zjištěné a v hlavním líčení provedené důkazy neodpovídají skutkovým a ve svém důsledku ani právním závěrům rozhodnutí soudů obou instancí. Z provedených důkazů objektivně nevyplývá žádná zřejmá skutečnost, ani indicie o tom, že by obviněný směřoval své jednání k vymáhání majetkového plnění specifikovaného částkou jeden milion korun, ale ani jiného konkrétního plnění. Během jednání obviněného s poškozeným se o žádné konkrétní výši kompenzace mezi účastníky nehovořilo a nepadl návrh ani z jedné strany. Pokud spoluobviněný G. navrhl poškozenému nějakou částku, bylo to bez dohody a bez jakékoliv koordinace s obviněným a jednalo se z jeho strany o zjevný exces, když obviněný uvažoval o kompenzaci výrazně nižší, v řádech nízkých statisíců. Úvaha nalézacího soudu, že obvinění byly mezi sebou dohodnuti a byl mezi nimi koordinovaný postup vůči poškozenému, je spekulací, nepodloženou žádnými konkrétními důkazy. U obviněného proto zcela absentuje jakékoliv zavinění, pokud se týká údajně vymáhané částky kompenzace. Podle obviněného existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a na jejich základě zjištěnými skutkovými zjištěními a následnými právními závěry soudů.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 13 To 44/2020-827, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 10. 2019, č. j. 1 T 34/2019-789, jakož i případná další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu Praha-západ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že dovolatel nevznáší žádné námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Dovolatel toliko na základě vlastního hodnocení důkazů odmítá tu část skutkových zjištění, podle které oba obvinění jednali se záměrem přimět poškozeného k vyplacení finanční částky 1.000.000 Kč. Tvrdí, že, pokud taková částka byla poškozenému sdělena, šlo o exces spoluobviněného G. Teprve na podkladě této vlastní verze skutkového děje odmítá dovolatel kvalifikaci skutku podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání uvedené v §175 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jejímž znakem je způsobení značné škody, tj. škody nejméně 500.000 Kč. Takovéto námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a zákonnému vymezení formálně deklarovaného dovolacího důvodu obsahově neodpovídají. Protože dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu.
7. Obviněný D. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu Praha-západ netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů, vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného a vysvětlil, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když nesouhlasil v podstatě se všemi rozhodnými skutkovými zjištěními uvedenými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na provádění a hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že veškeré výhrady obsažené v dovolání uplatnil obviněný již v řádném opravném prostředku. Odvolací soud se s nimi zevrubně a přesvědčivě vypořádal. Obviněný byl bezpečně usvědčen zejména autentickou nahrávkou ze schůzky dne 4. 10. 2017, která je podporována a doplňována svědeckou výpovědí poškozeného S. a I. S. Skutkové okolnosti předmětné schůzky byly prokázány i dalšími svědeckými výpověďmi (svědkyň U., B., D., K., M. – D.) a listinnými důkazy (protokoly o zkouškách vody testované v laboratoři Aquatest, a. s., emailová komunikace, faktury). Lze proto vyjít ze skutkových zjištění nalézacího soudu. Obviněný K. poté, co byl kontaktován poškozeným, automaticky vystupoval jako osoba, která je tzv. „nejvyšší“ a pomůže poškozenému věc zahladit, přičemž vystupoval i za společnost E. G. R., ačkoliv k tomu nebyl oficiálně zmocněn. Na první schůzce s poškozeným obviněný K. však vznesl požadavek na „držhubné“, aby případ smetl ze stolu, s tím, aby mu poškozený sám řekl, za kolik mu stojí, že bude moci dále podnikat. Nalézací soud obviněným neuvěřil, že na jednání šli s reálným záměrem věcně jednat o případných nárocích za poškozenou společnost, neboť si nezajistili elementární podklady pro vedení takového jednání. Naopak obviněný K. zcela záměrně poškozenému uváděl, že hrozí, že analýzy tzv. pustí a předá „klientům, kteří si je objednali“ a ti je zveřejní, a tato skutečnost bude pro společnost A. A. E., likvidační. Na návrh poškozeného řešit věc cestou pojišťovny, obviněný K. reagoval s tím, že není problém, ale to „poškozený skončil“. Z kontextu celého jednání je zřejmé, že obvinění požadovali blíže nespecifikované finanční vyrovnání, přičemž naléhali na poškozeného, aby jim řekl on konkrétní částku. Verze obhajoby, že mezi sebou obvinění nebyli nijak domluveni, neměli předem dohodnutý záměr, je zcela vyvrácena právě předmětnou nahrávkou, ze které vyplývá jednoznačný koordinovaný postup obviněných vůči poškozenému, který vrcholí tím, že obviněný G. sdělil prostřednictvím psací tabulky poškozenému před restaurací (k výzvě obviněného K. – který G. poslal ven s poškozeným formou „tak si běžte zapálit spolu“) částku vyrovnání ve výši 1.000.000 Kč. Obvinění si byli vědomi toho, že předmětné finanční vyrovnání nemá reálný základ ve vzniklé škodě, případně nárocích údajně poškozených osob, ale jedná se v podstatě o odměnu pro obviněné za to, že zařídí, že předmětné výsledky nebudou zveřejněny údajnými objednateli analýz a že zprostředkují řešení s nejmenovanými významnými odběrateli předmětné vody. Charakter i způsob jednání obviněných např. i zmínka obviněného G., že umí být „škaredej“, spolu s opakovanými sděleními, že poškozený „skončil“, „strhne se lavina“, „mašinerie ho zničí“, „může to rovnou zavřít“ apod., bezpochyby v poškozeném vyvolaly strach a reálnou obavu o jeho budoucí život, existenci společného podnikání a materiálního zajištění rodiny. Na tomto základě se právní kvalifikace jednání obviněných jako zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, proto jeví jako přiléhavá.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly důvodům dovolání odpovídat ani výhrady obviněného poukazující na §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
16. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu