ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.401.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 401/2021-655
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 651/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 102/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 102/2020, byl obviněný R. N. uznán vinným ze spáchání zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (ad 1.), a pokračujícího přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu nebezpečné vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku (ad 2.). Za to byl podle §272 odst. 1 trestního zákoníku za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 651/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 1. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci jednání pod bodem 2. výroku soudu prvního stupně, jelikož nebylo postaveno najisto, který z celé řady jednotlivých útoků, kladených dovolateli za vinu, soud kvalifikoval jako přečin vydírání a které jako přečin nebezpečného vyhrožování. U útoku z přesně nezjištěné doby na přelomu měsíce února a března 2020, kdy měl napadnout na ulici poškozenou M. Š., srazit ji na zem se slovy „kundo, jiný by tě za toto chování uškrtil“, není podle obviněného zřejmé, zda jej lze podřadit pod skutkovou podstatu některého z těchto ustanovení trestního zákoníku a kvalifikovat jej jako pokračování v trestném činu. Obviněný namítl, že z hlediska právní kvalifikace je podstatným momentem rovněž způsob, jakým měl poškozené M. Š. vyhrožovat. Dělo se tak zpravidla telefonicky či SMS zprávami, poškozená nebyla vystavena rozhodování v tísni a bez možnosti svobodné volby. Takové jednání podle obviněného nelze posoudit jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, ale toliko jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněný kromě toho vypracoval ještě vlastní rukou psaná vyjádření označená jako „dovolání“, která posléze jeho obhájkyně připojila ke shora uvedenému dovolání s požadavkem, aby byla tato podání obviněného pokládána za součást podaného dovolání.
4. Obviněný navrhl , aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2021, č. j. 3 To 651/2020-573, podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání předně uvedl, že vlastnoručně psaná doplnění dovolání, na jejichž vyhotovení se již zjevně jeho obhájkyně ani jiný obhájce nepodíleli a pouze vyslovili požadavek, aby byla tato podání považována za součást dovolání, nelze pokládat za dovolání a v rámci rozhodování v dovolacím řízení by k nim nemělo být přihlíženo. K argumentaci obsažené v řádném dovolání ze dne 22. 3. 2021, které bylo podáno prostřednictvím obhájkyně, státní zástupce uvedl, že námitky považuje za zjevně neopodstatněné. Co se týká jednání vymezeného pod bodem 2. odsuzujícího rozsudku, podle skutkových zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově dovolatel opakovaně – zejména telefonicky, ale rovněž při osobním kontaktu – vyhrožoval poškozené usmrcením a újmou na zdraví. Tato hrozba byla z větší části adresována přímo jí, směřovala však i vůči poškozenému F. J. a přinejmenším v jednom případě také vůči I. K. Ze strany dovolatele šlo o jednání soustavné, zasazené do období jednoho měsíce a trvající zhruba od 22. 2. 2020 do 20. 3. 2020. Poškozená M. Š. – a to zejména s ohledem na znalost osoby obviněného a jeho trestní minulosti, jakož i s přihlédnutím k povaze jednání, které bylo opakované a trvalo zhruba měsíc – z něj měla strach a obávala se, že prezentované hrozby může uskutečnit. Je přitom zcela bezpředmětné, jakou formou se obviněný jednání dopouštěl. To, že tak činil častěji „jen“ telefonicky, totiž z hlediska naplnění skutkových podstat stíhaných trestných činů nemá praktický význam. Podstatné je, že M. Š. výhrůžky dovolatele vnímala a právě tyto hrozby směřované vůči jejímu zdraví a zdraví dalších osob jednak ovlivnily její svobodné rozhodování a jednak byly způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu z uskutečnění. Část výhrůžek dovolatele, pravděpodobně většina z nich, byla motivována jeho snahou přesvědčit poškozenou, resp. dosáhnout toho, aby s ním odešla. Takové jednání nepochybně naplnilo znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku. Zbylé hrozby, které sice takto přímo motivovány nebyly, v poškozené však přesto důvodné obavy z uskutečnění vzbudily, pak naplnily zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku.
6. Státní zástupce navrhl , aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný R. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Za dovolání nebyla považována doplnění dovolání vlastnoručně psaná obviněným, na jejichž vyhotovení se zjevně jeho obhájkyně nepodílela. Podle §265d odst. 2 trestního řádu může obviněný podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad vyplývají zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, přičemž povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1287/2015).
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
13. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ani Okresního soudu v Českém Krumlově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
14. Ve vztahu k uvedenému důvodu dovolání lze za relevantní považovat ty výhrady obviněného, jimiž jednak zpochybňoval možnost posouzení dílčích útoků popsaných ve skutkové větě jako přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 trestního zákoníku a dále namítal, že jako přečin vydírání podle §175 trestního zákoníku nelze posoudit jednání učiněné pouze telefonicky a prostřednictvím SMS zpráv.
15. Přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
16. S obviněným především nelze souhlasit v tom, že by nebylo postaveno najisto, které z dílčích útoků popsaných ve výroku odsuzujícího rozsudku byly posouzeny jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku a které jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku. Byť nalézací soud mohl skutkovou větu (pod bodem 2.) lépe strukturovat, z jednotlivých formulací a z úvah rozvedených v odůvodnění rozhodnutí je odpovídající právní kvalifikace dostatečně zřejmá. Jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku soud kvalifikoval ta jednání, kde obviněný požadoval po poškozené, aby s ním byla, aby s ním odešla, v opačném případě jí, případně jejího přítele zabije, či jim podpálí byt. Obviněný takto v období od 22. 2. 2020 do 20. 3. 2020 vyvíjel tlak prostřednictvím řady telefonátů a výhrůžek na poškozenou, aby dosáhl svého cíle, přičemž své požadavky spojil s pohrůžkou násilí pro případ, že mu poškozená nevyhoví. Naproti tomu jako přečin nebezpečného vyhrožování byly posouzeny případy, kdy obviněný ve stejném období vyhrožoval poškozeným M. Š., F. J. a I. K. usmrcením.
17. Právní kvalifikaci přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku není na překážku, pokud obviněný poškozenou nutil pohrůžkami zčásti uskutečněnými telefonicky či prostřednictvím SMS zpráv. Pohrůžkou násilí se totiž rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Při srovnání s pohrůžkou bezprostředního násilí je tedy pohrůžka násilí širší, protože může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Proto lze pohrůžku násilím uskutečnit také například dopisem, telefonicky, prostřednictvím SMS zpráv či prostřednictvím třetí osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1172/2008, uveřejněné pod č. 50/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). Pokud obviněný dále namítal, že jednání, kdy měl napadnout na ulici poškozenou M. Š., srazit ji na zem se slovy „kundo, jiný by tě za toto chování uškrtil“ nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, nelze s ním souhlasit. Takto pronesená slova lze důvodně považovat za výhrůžku usmrcením, jež byla způsobilá vzbudit u poškozené důvodnou obavu. Nelze se totiž omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení obviněného, ale jeho výroky je třeba hodnotit ve spojení s dalším konáním a projevy (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 254/2010, uveřejněné pod č. 21/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). Jednalo se navíc o dílčí útok pokračujícího trestného činu, kdy obviněný opakovaně vyhrožoval usmrcením nejen poškozené, ale i dalším osobám, a rovněž vyhrožoval podpálením bytu F. J., což ostatně obviněný uskutečnil dne 17. 3. 2020 (skutek 1.).
18. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu