ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.46.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 46/2021-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 4 To 144/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 63/2020 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 4 To 144/2020.
II. Podle §265k odst. 1, 2 se částečně zrušuje rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 71 T 63/2020, ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (skutek pod bodem 3) a ve výroku o trestu za skutky pod body 2 a 3 výroku tohoto rozsudku.
III. Podle §265 odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný D. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 71 T 63/2020, byl obviněný D. P. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §205 odst. 2 trestního zákoníku (skutek pod bodem 1.), přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (skutek pod bodem 2.) a zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (skutek pod bodem 3.). Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. soud podle §44 trestního zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu k trestu uloženému za skutky pod body 3) – 5) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2019, č. j. 71 T 142/2019-72, jenž nabyl právní moci dne 12. 2. 2020. Za skutky pod body 2. a 3. uložil obviněnému podle §205 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 4 To 144/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný zdůraznil, že se vytýkaného jednání dopustil, doznal se a svého činu lituje. Nesouhlasí s tím, že jeho jednání (ve výroku o vině pod bodem 3.) bylo posouzeno jako krádež podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Namítl, že stav nouze nebyl platně vyhlášen, a není možné toto tvrzení učinit součástí skutkové věty. Usnesení vlády, kterými byl vyhlášen a prodloužen stav nouze, neobsahují náležitosti podle čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti, je proto na ně nutné pohlížet jako na neplatná a občany nezavazující. Nejvyšší soud by měl přezkoumat soulad předmětných usnesení vlády s ústavním pořádkem. Podle obviněného soudy nesprávně postavily věc tak, že stav nouze je nutno automaticky považovat za jinou událost, vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Pro aplikaci §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nebyly splněny faktické předpoklady, a sice omezená schopnost státu vymáhat právo. Obviněný zdůraznil, že neukradl žádné nedostatkové či strategické zboží. Odcizil sedm kusů čokolád. V jeho případě nebyla dána žádná významná odlišnost oproti běžnému stavu. Dopustil se krádeže v obchodním domě a byl zadržen přítomným pracovníkem bezpečnostní služby, který přivolal Policii ČR, která jej zadržela. Příjezd příslušníků Policie ČR nebyl vyhlášeným nouzovým stavem nijak ztížen, policisté pouze dodržovali zvýšená hygienická opatření.
3. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020 č. j. 71 T 63/2020-123, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, č. j. 4 To 144/2020-186, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
4. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že předmětná kvalifikovaná skutková podstata není navázána na formální vyhlášení a ukončení nouzového stavu. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci Covid-19, kvůli které byl nouzový stav vyhlášen, je nepochybně situací ohrožující zdraví i životy lidí. Cílem vyhlášeného nouzového stavu přitom bylo zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost šíření nákazy a zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem užití přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku je obecná potřeba přísněji postihnout jednání spáchaná ve vybraných pro společnost obtížných a zátěžových situací z důvodu, že tato jednání právě v relaci k dané situaci nebo v jejím důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty není podstatný stav dostupnosti odcizeného sortimentu nebo charakter zboží, které se stalo předmětem krádeže. Vyšší závažnost je zde odůvodněna tím, že celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty i obyvatelstvo čelí hrozbě v podobě pandemie koronaviru a v dané době je tak třeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání takového pachatele spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou oblast. Za dané situace vyhlášením nouzového stavu se ostraha prodejen musela zaměřit kromě sledování, zda nedochází ke krádežím zboží také na to, aby osoby vstupující do prodejen byly vybaveny ochrannými pomůckami, byl dodržován odstup mezi osobami nejméně dva metry, byla dodržována zvýšená hygienická opatření, takže na ně byly obecně kladeny zvýšené nároky a jejich pracovní nasazení bylo podstatně náročnější. Stejně tak pokud se týká policistů, jejich činnost mimo do té doby běžných činností byla zaměřena na kontrolu dodržování vládních nařízení. Policisté, kteří řešili majetkovou trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, tedy chyběli při kontrole dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem.
5. I v případě, pokud by bylo možné konstatovat a dohledat nějaké formální nedostatky v postupu vlády při vyhlášení nouzového stavu, nebylo by možné přistoupit na argumentaci obviněného, že by jeho trestné jednání nemohlo být posouzeno podle té okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, která spočívá v tom, že se dopustil krádeže za existence události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí veřejný pořádek nebo majetek. Uvedená situace zjevně existovala i bez formálního vyhlášení nouzového stavu.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
7. V replice obviněný uvedl, že pokud podle vyjádření státní zástupkyně není aplikace §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku navázána na vyhlášení nouzového stavu, ale pouze na vlastní existenci závažné krizové situace, pak bylo zapotřebí existenci závažné krizové situace prokázat, a to v daném místě a čase. Soudy se však spokojily s formálním vyhlášením nouzového stavu, aniž by zkoumaly, zda materiálně ona závažná situace v daném místě a čase existovala. Tvrzení státní zástupkyně, čím vším se musela ostraha prodejen a také příslušníci Policie ČR zabývat, nemá podle obviněného oporu v provedeném dokazování, jedná se o nová skutková tvrzení. Opatření, která byla na jaře 2020 zavedena, byla neadekvátní ve vztahu k existujícím hrozbám a k tehdy panující situaci, což je s odstupem času stále více zřetelné (zejména ve srovnání s létem 2020, jakož i současnou dobou). Situace proto podle obviněného nebyla natolik krizová a vážná, aby aplikace §205 odst. 4 trestního zákoníku přicházela v úvahu.
8. Obviněný D. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
13. Dovolací argumentace obviněného směřovala proti právnímu posouzení přisouzeného skutku jakožto zločinu krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, proto ji lze považovat za relevantní z hlediska deklarovaného důvodu dovolání.
14. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Obviněný uplatnil své dovolací výhrady výlučně proti skutkovým a právním závěrům vztahujícím se ke skutku popsanému ve skutkové větě pod bodem 3., dovolací soud proto omezil svoji pozornost pouze tímto směrem. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
15. Jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku byl nalézacím soudem posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný dne 15. 4. 2020 kolem 12:50 hodin, v Ostravě-XY, na ulici XY, v prodejně Lidl – prodejna č. XY, odcizil 5 ks Kinder čokolád a 2 ks Milka Oreo, zboží uschoval pod bundu a s takto ukrytým zbožím prošel přes pokladní zónu, aniž by za uvedené zboží zaplatil, a způsobil tak škodu společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., se sídlem Nárožní č. p. 1359, Praha, provozovna Ostrava-Poruba, Slavíkova 361, v celkové výši 230,30 Kč, a skutek spáchal přesto, že usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 po dobu 30 dnů, který na základě usnesení Vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020, pod číslem 396, byl prodloužen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) do dne 30. 4. 2020.
16. Pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo podle nalézacího soudu podstatné, že skutek obviněný spáchal v době nouzového stavu, o jehož vyhlášení obviněný věděl, přičemž je zřejmé, že pracovníci ostrahy, včetně strážníků městské policie a policistů za daného stavu jednali s nadstandardním nasazením, s ohrožením vlastního zdraví v takto úzkém kontaktu s jinou osobou. Odvolací soud zdůraznil, že skutek pod bodem ad 3. spáchal obviněný za krizové situace, kterou se rozumí mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, či stav ohrožení státu. V tomto konkrétním případě šlo nepochybně svou povahou o mimořádnou událost, ohrožující život a zdraví lidí.
17. Právní závěry nalézacího a odvolacího soudu nejsou správné. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
18. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
19. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.
20. Soudy nižších stupňů v nyní projednávané věci učinily nesprávné právní posouzení skutku, když u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, přičemž věcnou souvislost spáchaného trestného činu uvažovaly pouze v obecné rovině, aniž by se zabývaly konkrétními okolnostmi případu, zejména tím, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Tím došlo k zatížení napadených rozhodnutí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
21. Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 4 To 144/2020, částečně rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 71 T 63/2020, ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku (skutek pod bodem 3) a ve výroku o trestu za skutky pod body 2 a 3 výroku tohoto rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
22. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Ostravě bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
23. Podle §265l odst. 4 trestního řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g trestního řádu) se v tomto případě neužijí. Bylo zjištěno, že obviněný k dnešnímu dni vykonává trest uložený mu v napadené věci rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 71 T 63/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 4 To 144/2020. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a odpovídající část rozhodnutí soudu nalézacího, odpadl pro další výkon trestu zákonný podklad. Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obviněný do vazby nebere, neboť z předloženého spisu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, jež by zakládaly některý z důvodů vazby podle §67 trestního řádu. Ze žádných objektivně zjištěných skutečností nevyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Kromě toho bylo možno převést obviněného do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 142/2019, čímž bylo eliminováno i nebezpečí opakování trestné činnosti, pro niž je stíhán.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu