ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.587.2021.2
3 Tdo 587/2021-I.-384
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. F. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 31 To 462/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 73/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 5 T 73/2020 , byl obviněný J. F. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jednak přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §353 odst. 2 trestního zákoníku za užití §67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dále za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu sestávajícímu z jednoho sta dvaceti denních sazeb po čtyřech stech korunách, tedy v celkové výši 48.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Současně byl obviněný podle §226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin nebezpečné vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 31 To 462/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 1. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný i jeho obhájce nejprve požádali podle §7 zákona č. 191/2020 Sb. o navrácení lhůty k podání dovolání, a to tak, že tato lhůta bude navrácena k 21. 3. 2021. (Nejvyšší soud svým usnesením sp. zn. 3 Tdo 587/2021 rozhodl podle §7 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. o navrácení lhůty pro podání dovolání.) Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že nebyl naplněn zákonný znak zavinění. Obviněný je přesvědčen, že úmysl přímý nebyl v řízení prokázán ani u jednoho z přečinů, které mu byly kladeny za vinu. Podle obviněného neexistuje jediný důkaz, který by prokazoval, že plaňku z plotu ulomil on. Jediný důkaz, který potvrzoval, že měl obviněný držet v ruce plaňku z plotu a mávat jí nad hlavou ve směru k poškozenému, byla svědecká výpověď poškozeného; obdobně jediný důkaz, který potvrzoval, že měl obviněný kopat do dveří, bylo svědectví poškozeného, který však stál za dveřmi a neviděl osobu, která do dveří kopala. Proti tomu však stála celá řada důkazů, které toto jednání vyvracely, zejména svědectví synů obviněného, svědectví paní K. a svědectví pana O. Další nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje obviněný v otázce naplnění znaku nepatrné škody podle §138 odst. 1 trestního zákoníku. Poškození dveří nebylo zjištěno bezprostředně po jednání obviněného a znalec při znaleckém posudku vycházel pouze z listin, které mu předložila Policie České republiky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu je podle obviněného naplněn způsobem vedení celého trestního řízení orgány činnými v trestním řízení, a to jak ve fázi přípravné, tak při jednání před soudem. Celým řízením se jako červená nit proplétá skutečnost významného porušování procesního práva obviněného podle §2 odst. 5 trestního řádu. Již v přípravném řízení policie neprovedla obviněným navrhované důkazy, pochybila, když nezajistila daktyloskopické stopy z plaňky z plotu ani pachové stopy z místa činu, a zejména přesvědčovala svědkyni R. K. o datu, kdy měla vidět obviněného vycházet z domu od poškozeného. Okresní soud uvedenou zásadu porušil tím, že ač obviněný na podporu svých tvrzení navrhl několik důkazů, tak okresní soud z těchto důkazů neprovedl žádný a všechny důkazní návrhy obviněného zamítl. Konečně došlo i k porušení procesního práva obviněného při uplatnění zásady in dubio pro reo . Důkazy ve své souvislosti nedávají jednoznačný obraz o skutkovém ději, jak mu soud prvního stupně uvěřil a jak jej potvrdil i krajský soud; ba naopak jsou zde významné pochybnosti o skutkovém ději a zejména pak o tom, zda obviněný byl vůbec na místě samém.
4. Obviněný proto navrhl , aby Nejvyšší soud usnesení krajského soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil a dále podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, pokud pro to shledá důvody, aby při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodl ve věci rozsudkem, kterým zprostí obviněného obžaloby, a to vše ze zákonných důvodů, o které se dovolání obviněného opírá a které korespondují dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nebo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, jak jsou uvedeny výše.
5. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s jistou dávkou tolerance, jelikož obviněný své námitky do značné míry formuloval jako námitky skutkové. Podle státního zástupce si v daném případě soud prvního stupně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů, kdy ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, proč je takto hodnotil a z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení. Soudy se otázce naplnění subjektivní stránky v potřebné míře věnovaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování tak, aby na jeho základě mohly být učiněny skutkové závěry, a v odůvodnění svých rozhodnutí pak přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi obžaloby, a nikoliv verzi prezentované obviněným. Námitky obviněného stran naplnění subjektivní stránky u přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku považuje státní zástupce za zcela neopodstatněné. Ani námitky obviněného, v nichž napadá, že nebyl naplněn znak škody nikoli nepatrné, neshledává státní zástupce důvodnými. Obviněný své výhrady založil na přesvědčení, že soud prvního stupně pochybil, pokud učinil podkladem rozhodnutí o vině znalecký posudek. Z výše uvedeného je však zřejmé, že obviněný své námitky opět směřuje proti hodnocení důkazů a snaží se tak dát soudem provedeným důkazům jiný obsah. Jako nedůvodnou, stojící zcela mimo dopad uplatněných dovolacích důvodů, považuje státní zástupce námitku obviněného týkající se jeho žádosti o provedení výslechu D. Š. a R. K. v procesním postavení svědků, jíž však ze strany policejního orgánu nebylo vyhověno, jakož i námitku toho, že nebyl vyrozuměn o podání vysvětlení jím navrhovaných svědků a možnost účastnit se tohoto procesního úkonu. Oba svědci byli vyslechnuti v rámci hlavního líčení, obhajoba byla danému výslechu přítomna a měla možnost klást svědkům otázky. Pokud obviněný namítl, že několik jeho návrhů na doplnění dokazování bylo bez odůvodnění zamítnuto, pak státní zástupce připustil, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně absentuje pasáž, v níž by se soud s těmito nerealizovanými návrhy na doplnění dokazování vyrovnal. Soud tedy neuvedl důvody, proč nebyly předmětné důkazy provedeny. Tuto vadu dostatečným způsobem zhojil soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, když konstatoval, že návrhy na doplnění dokazování hodnotí obdobně jako soud prvního stupně za nadbytečné, neboť jednání obviněného bylo zcela jednoznačně prokázáno ve věci provedenými důkazy. K námitce in dubio pro reo státní zástupce uvedl, že směřuje do skutkových zjištění soudů obou stupňů a způsobu hodnocení provedených důkazů a jako taková nedopadá pod obviněným uplatněný, ani žádný jiný, dovolací důvod.
6. Státní zástupce proto navrhl , aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) shledal, že obviněný J. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Z hlediska lhůty pro podání dovolání (§265e odst. 1 trestního řádu) bylo zjištěno, že obviněnému a jeho obhájci bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci doručeno 8. 2. 2021 a dovolání bylo podáno až dne 19. 4. 2021. Jelikož však obhájce obviněného v dovolání požádal podle §7 zákona č. 191/2020 Sb. o navrácení lhůty k podání dovolání a současně doložil, že lhůta byla zmeškána v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která znemožňovala nebo podstatně ztěžovala dovolání v zákonné dvouměsíční lhůtě podat, rozhodl Nejvyšší soud samostatným usnesení o navrácení lhůty k podání dovolání. Dovolání proto bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a splňuje také formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ani Okresního soudu v Liberci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů, vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného a vysvětlil, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Dovolací argumentace byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když obviněný nesouhlasil v podstatě se všemi rozhodnými skutkovými zjištěními uvedenými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Pokud namítal absenci zavinění jako základního znaku skutkové podstaty přečinu, činil tak výhradně prostřednictvím jeho vlastního pohledu na hodnocení důkazního stavu. Jeho námitky tak nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na provádění a hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo , na nějž v této souvislosti obviněný odkazoval, a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že výhrady obsažené v dovolání uplatnil obviněný již v řádném opravném prostředku. Odvolací soud se s nimi zevrubně a přesvědčivě vypořádal. Obviněný byl bezpečně usvědčen především výpovědí poškozeného a výpověďmi svědků R. K. a P. K. Pokud obviněný vyzdvihuje jen některé dílčí aspekty výpovědi svědkyně K. (časové souvislosti v návaznosti na program v televizi), zcela přehlíží, že popis události svědkyní navazuje na telefonát mezi obviněným a poškozeným z 26. 1. 2019 a že svědek K. si hned následující den ráno po incidentu všiml, že u poškozeného chybí plaňka u plotu. Tyto důkazy jsou pak podpořeny i vyjádřeními svědků J. K., L. R. a P. O. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč neuvěřil obhajobě obviněného a výpovědím jeho synů a také proč nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování, které považoval za nadbytečné, jelikož by nemohly změnit jednoznačné závěry o jednání obviněného. Rovněž nezůstaly žádné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění týkajících se poškozených domovních dveří, jež vycházely ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Jiřím Malcem, znalcem v oboru ekonomika, odvětví cena a odhady, specializace oceňování stavebních prací, položkové rozpočty, kalkulace.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly důvodům dovolání odpovídat ani výhrady obviněného poukazující na §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
16. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu