ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.761.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 761/2021-739
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. Z. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 12/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 64 T 12/2019, byl obviněný J. Z. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od listopadu 2018 do ledna 2019 na gauči v obývacím pokoji v místě svého tehdejšího bydliště v domě čp. XY na ulici XY v XY, za účelem svého vlastního sexuálního uspokojení, v souvislosti s ošetřením ekzému, který měla poškozená – jeho švagrová AAAAA (pseudonym), narozená XY, jejíž věk znal – na zádech, nejméně ve čtyřech případech při obkročmém zasednutí nahé poškozené, která ležela na břiše, se svým penisem třel o její zadek a anální otvor a opakovaně svůj penis částečně zasunul do jejího análního otvoru, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl přesto, že poškozená zřetelně projevovala nesouhlas s tímto jednáním a vykřikovala bolestí .
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 200.000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 64 T 12/2019, podal obviněný odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 10 To 15/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. k odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu druhého stupně dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od listopadu 2018 do ledna 2019 během pobytů poškozené v domácnosti své sestry V. Z., rozené F., využil svého příbuzenského postavení a na gauči v obývacím pokoji v místě svého bydliště v domě čp. XY na ulici XY v XY, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, v souvislosti s ošetřením ekzému, který měla poškozená – jeho švagrová AAAAA, nar. XY, jejíž věk znal – na zádech, nejméně ve čtyřech případech při obkročmém zasednutí nahé poškozené, která ležela na břiše, se svým penisem třel o její zadek a anální otvor a opakovaně svůj penis částečně zasunul do jejího análního otvoru .
5. Za spáchání tohoto trestného činu soud druhého stupně obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem poškozené způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále obviněnému uloženo zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 200.000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 10 To 15/2020, podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1153/2020 , z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce napadený rozsudek zrušil, přičemž současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Poté, co mu byla věc Nejvyšším soudem vrácena, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020 , rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného J. Z. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §84, §85 odst. 1 za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo současně obviněnému uloženo, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou poškozené trestným činem způsobil. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
9. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o nutnosti aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v této věci podle něj nebyly dány zákonné důvody. V případě posouzení poměrů pachatele se nelze spokojit s poukazem na dosavadní bezúhonnost, neboť na bezúhonný způsob života je třeba pohlížet spíše jako na běžný standard, nikoliv jako na okolnost neobvyklou či snad dokonce výjimečnou. Osobní, rodinné, majetkové či jiné poměry pachatele pak musí být natolik nestandardní, aby trest uložený v rámci zákonné trestní sazby byl s těmito okolnostmi v hrubém nepoměru z hlediska obecných principů spravedlivého trestání. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, snaha o náhradu způsobené škody, vedení řádného života, ani skutečnost, že pachatel nahradil škodu způsobenou trestným činem, apod. Jestliže tedy poměry pachatele nějak ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci nesnížené zákonné trestní sazby, byť i na její samé spodní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by tak příliš přísný.
10. Tato východiska však odvolací soud podle nejvyššího státního zástupce v nyní projednávané věci svým rozhodnutím nerespektoval. Ze strohého odůvodnění užití moderačního oprávnění ve vztahu k uloženému trestu v odstavci 10. rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit existenci žádných relevantních okolností, které by mimořádné snížení trestu u obviněného mohly odůvodnit. Nadto za situace, kdy tyto skutečnosti v podstatně podrobnější formě byly použity jako prosté polehčující okolnosti v původním, dovoláním zrušeném rozsudku odvolacího soudu.
11. Způsob provedení činu a okolnosti, za nichž byl čin obviněným spáchán, podle nejvyššího státního zástupce korespondují s typovou škodlivostí žalovaného zločinu a žádnými výjimečnými okolnostmi (ve prospěch pachatele) provázeny nejsou. Odvolací soud ostatně ani žádné skutečně významné okolnosti nezmiňuje, nadto v odstavci 10. uvádí, že se jednalo o velmi společensky škodlivé a zavrženíhodné jednání. Z chování obviněného, a to i po spáchání činu a po zahájení trestního stíhání, je podle nejvyššího státního zástupce zjevné, že se jednalo o excesivní jednání v jinak řádně vedeném životě. Takovou skutečnost je však možné podřadit pod obecnou polehčující okolnost. Stejně tak jako vyjádření lítosti a částečné doznání. Odvolací soud se při hodnocení povahy a závažnosti spáchané trestné činnosti spokojil s tvrzením, že se jednalo o jednorázové jednání, avšak z hlediska úvah o trestu nikterak nezohlednil, že obviněný se jednání dopustil čtyřmi dílčími útoky během 3 měsíců, kdy zneužil své autority dospělého vůči osobě blízké – jedenáctileté švagrové. Rovněž tyto okolnosti zpochybňují důvodnost aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že v případě podmínek takového postupu se nemůže jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů mohou nabýt charakteru okolností výjimečných. V nyní projednávané věci zároveň podle něj nelze hovořit o mimořádně nízké intenzitě naplnění zákonných znaků přisouzeného zločinu a uložení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby nebylo rovněž žádným způsobem vyváženo volbou jiných v úvahu připadajících trestů.
12. Nejvyšší státní zástupce uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, které by protiprávní jednání obviněného odlišovaly od typově stejných útoků spáchaných jinými pachateli a tvořily by přesvědčivý podklad pro závěr o splnění podmínek pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace tohoto ustanovení tak byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Tímto postupem tak odvolací Vrchní soud v Praze své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v neveřejném zasedání zrušil a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. a podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Nejvyšší státní zástupce vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
14. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil obviněný , který nejprve připomenul jeho dobrý vztah s poškozenou, a to i po spáchání projednávaného skutku, jakož i to, že poškozená nemá podle znaleckého zkoumání žádné trvalé následky. Závažnost jeho činu podle něj výrazně snižuje to, že se fakticky jednalo pouze o pokus análního styku. Připomíná, že se ke všemu doznal a od samého začátku trestního řízení spolupracoval. Trestní oznámení na údajného hackera podal pouze pod silným vlivem manželky a tchána, kteří odmítali uvěřit, že skutek opravdu spáchal. Obviněný rovněž projevil lítost a obavy nad dalším osudem poškozené, které poskytl i částečnou finanční kompenzaci za způsobenou nemajetkovou újmu. Popisuje složitou situaci v rodině poškozené. V této souvislosti uvádí, že čím přísněji bude postihnut, tím větší vina bude ze strany rodiny kladena k tíži poškozené a její sestře a tím spíše budou ony označovány za původkyně rozpadu rodiny a rodinné hanby a stanou se terčem rodinné zloby.
15. V další části svého vyjádření obviněný uvádí, že je velmi dobře hodnocen zaměstnavatelem, že se ve volném čase věnuje výchově mladých atletů, že je členem církevní katolické obce, jejíž představitelé jej hodnotí jako vzorného starostlivého otce a popisují negativní dopady na výchovu dětí v případě výkonu trestu. Připomíná rovněž svoji rodinnou a finanční situaci, kdy na jedno nezletilé dítě platí měsíční výživné ve výši 1.500 Kč. Jeho rodina je na něm finančně i jinak závislá. Manželka je na rodičovské dovolené a má zdravotní potíže, stejně jako dcera BBBBB (pseudonym), která trpí vývojovou srdeční vadou. Rodiče manželky jim nemohou pomoci. Rodina obviněného bydlí v pronajatém bytě, na jehož vybavení si obviněný musel vzít úvěr. Závěrem obviněný uvádí, že je již dlouhou dobu vystaven velkému stresu z možného nástupu výkonu trestu.
16. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
22. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Dovoláním nejvyššího státního zástupce byl napaden postup soudu druhého stupně, který při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému za zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku přistoupil k mimořádnému trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na přisouzený trestný čin. Podle nejvyššího státního zástupce nejsou poměry obviněného ani okolnosti případu natolik mimořádné, aby odůvodňovaly tento mimořádný postup.
24. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že tato dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce byla uplatněna právně relevantním způsobem, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán mj. tehdy, jestliže bylo přistoupeno k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku a obviněnému byl uložen trest pod dolní hranicí příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí NS pod č. T 617, sv. 26/2004. Jinými slovy, splnění podmínek pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze v dovolacím řízení přezkoumat v rámci výše citovaného dovolacího důvodu.
25. K otázce mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je pak možno nejprve v obecné rovině uvést, že tento postup je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, a ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, publikovaná pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.
26. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.
27. Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se podává, že tento shledal okolnosti odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v tom, že jednání obviněného vůči poškozené, byť šlo i podle odvolacího soudu o jednání společensky velmi škodlivé a zavrženíhodné, bylo pouhým jednorázovým vybočením obviněného z jinak řádného života, a že s ohledem na jeho současné osobní a rodinné poměry by použití trestní sazby ustanovení, kterým byl shledán vinným, bylo pro něj nepřiměřeně přísné. Soud druhého stupně současně učinil závěr, že s ohledem na délku doby, která od spáchání skutku uběhla a po kterou byl obviněný ohrožen velmi vysokým trestem odnětí svobody, jakož i vztah obviněného k vlastnímu jednání a účinnou snahu o nápravu zejména rodinných vztahů, lze účelu trestu a nápravy obviněného dosáhnout trestem odnětí svobody sníženým pod dolní hranici zákonné trestní sazby a nespojeným s omezením osobní svobody. Vycházel přitom jednak ze zjištění, že obviněný je osobou, která dosud nebyla soudně ani přestupkově trestána, jednak ze zpráv místního faráře a oddávajícího úředníka o tom, že obviněný se spolu se svojí manželkou vzorně starají o jejich dvě nezletilé děti, a o dalších pozitivních vlastnostech obviněného, a jednak ze zjištění, že obviněný poslal otci poškozené dopis, v němž v plné míře přiznal svoji vinu, omluvil se všem členům rodiny a zejména poškozené, a že rodina tyto omluvy akceptovala a i nadále obviněného podporuje.
28. S ohledem na shora uvedená teoretická východiska se však s takovými úvahami odvolacího soudu nelze ztotožnit, a to z následujících důvodů.
29. Předně je nutno uvést, že okolnosti, které Vrchní soud v Praze při postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku zohledňoval, tedy, že obviněný nebyl dosud soudně ani jinak trestán, že před i po spáchání trestné činnosti vedl řádný život a vzorně se staral a stará o svoji rodinu, či že svého jednání lituje a pokusil se o nápravu jeho následků, lze považovat toliko za prosté polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku. Nejedná se však o okolnosti natolik mimořádné a ve svém souhrnu v dané kvalitě či kvantitě u konkrétního trestného činu běžně se nevyskytující a výrazně snižující závažnost tohoto trestného činu, že by mohly odvolacím soudem zvolený postup ospravedlnit.
30. Lze souhlasit s nejvyšším státním zástupcem, že zjištěnou okolnost, že obviněný je dosud bezúhonnou osobou či že se stará o svoji rodinu, je nutno považovat spíše za běžný standard než za okolnost neobvyklou či výjimečnou.
31. Soudem druhého stupně akcentované okolnosti týkající se poměrů obviněného však jednak nedosahují požadované mimořádné kvality a intenzity, jednak se s některými z nich Nejvyšší soud ani neztotožňuje. Tak tomu je v případě odvolacím soudem uváděného jednorázového vybočení z jinak řádného života, doznání viny a vztahu s rodinou poškozené.
32. Obviněný se totiž znásilnění poškozené nedopustil pouze jedním útokem, nýbrž opakovaně (prokázány mu byly čtyři útoky), a to po poměrně dlouhou dobu tří měsíců. Významnou skutečností svědčící v neprospěch obviněného je i to, že využíval situace, kdy mu poškozená coby jeho švagrová byla svěřována, aby se o ni staral. Se závěrem o jednorázovosti a krátkodobosti jednání obviněného, který byl jinak ve spojení s ostatními výjimečnými okolnostmi mohl odůvodnit aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1220/2013), tedy souhlasit nelze. Jednání obviněného naopak co do své závažnosti přinejmenším koresponduje s typově shodnými útoky spáchanými jinými pachateli a kvalifikovanými jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Okolnost, že se skutečně jednalo o excesivní jednání (nikoliv však jednorázové a krátkodobé) v jinak řádném životě obviněného, lze přitom posuzovat pouze jako polehčující okolnost podle §41 písm. p) tr. zákoníku.
33. Ze spisového materiálu se dále podává, že obviněný svoji vinu zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku nikdy plně nedoznal. Z tohoto pohledu je nutné zmínit, jakkoliv se obviněný veřejného zasedání konaného po zrušení prvního rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem neúčastnil, že obhájkyně obviněného závěr o znásilnění poškozené rozporovala a uváděla, že obviněný poškozenou nezasedl s cílem vykonat na ní soulož (správně pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží) a že poškozená pouze vyjadřovala bolest způsobenou zvolenou sexuální praktikou. Rovněž ani z dopisu obviněného otci poškozené není doznáván trestný čin znásilnění, když obviněný pouze přiznává, že měl s poškozenou „párkrát kontakt a pokus o anální styk“. Obviněný tedy doznává vinu nejvýše zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl shledán vinným prvním rozsudkem Vrchního soudu v Praze a který umožňuje podmíněné odložení výkonu trestu.
34. Pokud jde o vztah s rodinou poškozené, není pravdou, že by tato omluvy obviněného akceptovala a obviněného podporovala. Z vyjádření obviněného k nyní projednávanému dovolání totiž vyplývá, že jednání obviněného mělo na rodinu poškozené velmi negativní dopad, že otec poškozené nikdy neuvěřil tomu, co se stalo, že kontakt mezi nimi je minimální. Obviněný rovněž uvádí, že čím přísněji bude on potrestán, tím větší vina bude kladena poškozené a její sestře (manželce obviněného) jejich rodinou a tím spíše budou tyto označovány za původkyně rozpadu rodiny a rodinné hanby a stanou se terčem rodinné zloby. Právě uvedené tedy závěr o smíření obviněného s rodinou poškozené značně oslabuje. Současně však obviněným uváděnou okolnost, že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho výkonu bude zloba soustředěna na poškozenou, která podle Nejvyššího soudu svědčí buď o nátlakové snaze obviněného vyhnout se nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo o absolutním nepochopení celé situace ze strany rodiny poškozené, není možno považovat za důvod ospravedlňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
35. Pokud dále obviněný ve svém vyjádření k dovolání popisuje své osobní a rodinné poměry, které podle něj nedovolují, aby nastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud uvádí, že obviněný jednak tyto okolnosti netvrdil v rámci posledního veřejného zasedání u odvolacího soudu (konaného dne 30. 3. 2021), na kterém bylo o trestu za spáchaný trestný čin rozhodováno, a jednak tvrzené zdravotní potíže své dcery a manželky nikterak nedoložil. Samotná okolnost, že obviněný je v době rodičovské dovolené jeho manželky jediným vydělávajícím členem rodiny, že se podílí na chodu domácnosti, pomáhá své manželce nebo že je jediným řidičem v rodině, však aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku neopodstatňuje, neboť se jedná o zcela běžné poměry v rodinách, ve kterých se nacházejí malé děti. Ze zprávy o průběhu dohledu ze dne 25. 11. 2020 navíc vyplývá, že obviněný bydlí se svojí rodinou ve čtyřpokojovém bytě, který je ve vlastnictví jeho matky, která s nimi rovněž žije. Případná pomoc manželce obviněného a jejich dětem tak proto může být zajištěna jak ze strany příbuzných manželky obviněného, tak jeho matky. Pokud jde o třetí dítě obviněného, které má z předchozího vztahu, bylo zjištěno, že s tímto není obviněný v kontaktu a že na výživném platí pouhých 1.500 Kč měsíčně, tedy částku relativně zanedbatelnou.
36. Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku konečně nemůže odůvodnit ani doba, která od spáchání projednávaného skutku uplynula a která ani v době nynějšího rozhodování Nejvyššího soudu o druhém v této věci podaném dovolání nepřesáhla tři roky.
37. Nejvyšší soud proto vzhledem k výše uvedeném uzavírá, že k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Odvolací soud proto pochybil, jestliže obviněnému s poukazem na toto ustanovení uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, čímž naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání nejvyššího státního zástupce proto bylo shledáno důvodným.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
38. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
39. Vrchnímu soudu, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je vázán.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář