ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.776.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 776/2021-2172
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 4 To 33/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 18/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 1 T 18/2018, byl obviněný J. T. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 21. 2. 2011, v Praze 2, v kanceláři společnosti Finanční gramotnost, o.p.s, Vyšehradská 49, pod záminkou finanční investice na realizaci podnikatelského záměru v Karlových Varech, veden úmyslem obohatit se, obviněný jako předseda představenstva společnosti S. P., IČ XY, se sídlem XY, XY uzavřel smlouvu o půjčce mezi společností S. P. v postavení dlužníka a I. N., nar. XY jako věřitelem, na základě které poškozený I. N. převedl na účet vedený GE Money Bank, a.s. pobočka v Hradci Králové č. XY částku 10.000.000 Kč, s tím, že obviněný dle uzavřené písemné smlouvy o půjčce a též ústní domluvy s poškozeným finanční prostředky od poškozeného použije na realizaci podnikatelského záměru v Karlových Varech a nejpozději do 31. 12. 2011 poškozenému vrátí, přičemž obviněný od počátku s poškozeným jednal s vědomím, že zapůjčené finanční prostředky k danému účelu nepoužije a v dohodnuté době ani později poškozenému nevrátí, finanční prostředky použil zejména na úhradu svých předchozích finančních závazků, přičemž již v době uzavírání smlouvy o půjčce si byl vědom, že nedisponuje dostatečným příjmem z podnikatelské ani závislé činnosti, ani žádným jiným významnějším majetkem, jehož prodejem by půjčku poškozenému mohl splatit, byl navíc zatížen předchozími závazky převyšujícími jeho reálné možnosti závazky splácet, přes opakované žádosti a urgence ze strany poškozeného do současnosti finanční prostředky poškozenému nevrátil, a způsobil poškozenému I. N. škodu ve výši 10.000.000 Kč.“
2. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2020 sp. zn. 4 To 33/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 6. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
4. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný namítl, že z výsledků provedeného dokazování nevyplynulo, že by někoho uvedl v omyl, tedy předstíral okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Poškozeného detailně informoval o všech aspektech půjčky a o tzv. projektu Karlovy Vary. Poškozený jistě v omylu nebyl. Obviněný měl sám zájem, aby celý obchod fungoval, a to i z toho důvodu, že poškozený byl jeho blízkým přítelem. Obviněný neměl v úmyslu při uzavírání půjčky, ani později, sebe obohatit na úkor pana I. N. a ke ztrátě peněz, a tím k nemožnosti jejich vrácení došlo čistě z důvodu protiprávního jednání paní E. P. Tím tedy nebyla naplněna objektivní stránka podvodu a u subjektivní stránky nebyl ani naplněn úmysl nepřímý. V dané věci měl být podle obviněného uplatněn princip ultima ratio .
5. Obviněný proto podle §265 odst. 1 trestního řádu navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 4 To 33/2020, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 1 T 18/2018, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
6. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že obsahuje pouze námitky skutkové povahy, týkající se procesní stránky věci. Námitka nesprávnosti právního posouzení skutku byla obviněným uplatněna toliko formálně, neboť se cestou své dovolací iniciativy domáhá pouze přehodnocení soudy učiněných skutkových zjištění, aniž by tak svoje námitky učinil způsobilým předmětem jím požadovaného dovolacího přezkumu.
7. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. T. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
8. Obviněný J. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
13. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Městského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
14. Dovolací argumentace byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když obviněný nesouhlasil v podstatě se všemi rozhodnými skutkovými zjištěními uvedenými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na provádění a hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
15. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že veškeré výhrady obsažené v dovolání uplatnil obviněný již v řádném opravném prostředku. Odvolací soud se s nimi zevrubně a přesvědčivě vypořádal. Poškozený nebyl obeznámen s tím, že se obviněný v době uzavírání půjčky nacházel v nedobré ekonomické situaci a neměl finanční prostředky. Projekt v Karlových Varech nebyl žádným reálným projektem, ale pouhou vizí, k jejímuž naplnění nemohlo dojít a ve skutečnosti ani nedošlo. Vlastníkem nemovitosti v Karlových Varech, o jejíž transakci se mělo jednat, byl svědek R. R., který rozhodně neměl zájem na realizaci obchodu, o kterém uvažoval obviněný. Pravděpodobnost, že se předmětné nemovitosti mohly teoreticky dostat do dispozice obviněného i proti vůli svědka R. (dražbou nemovitosti v souvislosti s pohledávkou svědka R. T.), byla velmi malá až mizivá a spoléhání na tyto okolnosti již rozhodně neodpovídá míře pravidla běžného podnikatelského úsudku či objektivně pochopitelného převzetí rizika. Obviněný tak byl srozuměn s tím, že půjčka je poskytována se zcela nejasným účelem. Z provedených důkazů současně vyplynulo, že v době poskytnutí půjčky měl obviněný vícero finančních závazků a bezprostředně po poskytnutí půjčky tyto závazky byly postupně spláceny právě z finančních prostředků, které byly poskytnuty poškozeným. Obhajoba obviněného tak byla provedeným prokazováním bezpečně vyvrácena.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly důvodům dovolání odpovídat ani výhrady obviněného poukazující na §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
17. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 4. 8. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu