ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.810.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 810/2021-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný L. L. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2021, č. j. 6 To 24/2021-193, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 121/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 1. 2021, č. j. 3 T 121/2020-149, byl obviněný L. L. uznán vinným ad 1) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a ad 2) zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
1. v Plzni dne 24. 7. 2020 kolem 03:21 hod. pod XY, ve 3. nadzemním podlaží bytového domu, do kterého vstoupil nezajištěnými vchodovými dveřmi, ze společné chodby odcizil nezajištěné horské kolo zn. BWT ROCKRIDER majitele A. B., nar. XY, čímž mu způsobil škodu ve výši 4.650 Kč,
2. v Plzni dne 15. 10. 2020 kolem 16:12 hod. XY, v prodejně společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČ 26178541, k její škodě odcizil noktovizor zn. Bresser noční vidění v prodejní ceně 2.499 Kč tím způsobem, že zboží vzal do ruky a bez zaplacení prodejnu opustil vchodem do ní, přičemž následně byl zadržen, tohoto jednání se dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením vlády č. 957 ze dne 30. 9. 2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav na dobu od dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu,
jednání pod body 1) a 2) obžaloby se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 43/2018 ze dne 11. 6. 2018, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 305/2018 uznán vinným mimo jiné pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest vykonal dne 21. 4. 2020.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 3. 2021, č. j. 6 To 24/2021-193 , tak, že odvolání obviněného podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný vytýká nalézacímu a odvolacímu soudu, že skutek ad 2) s odkazem na vyhlášený nouzový stav kvalifikovaly jako zločin loupeže podle kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jednání obviněného mělo podle obviněného pouze časovou souvislost s vyhlášeným nouzovým stavem, nedosahovalo zvýšené společenské škodlivosti a mělo by postačovat uložení trestu uvedeného v základní skutkové podstatě podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný v tomto směru odkazuje na závěry rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
6. Důvodem pro zpřísnění trestního postihu není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, ale až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu. V nyní posuzované věci soudy nezjistily žádnou souvislost s takovou událostí a ani konkrétně neuvedly, v čem se tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže obviněným. Jednání obviněného nesměřovalo proti konkrétním předmětům, které mají zvláštní důležitost pro řešení pandemické situace.
7. Obviněný je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení jednání, kterého se obviněný dopustil. V návaznosti na to je třeba přehodnotit i výrok o trestu. Je třeba vzít v úvahu, že obviněný svým činem nezpůsobil žádnou škodu, k jednání se doznal a po celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
8. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu, jakož i všechna další navazující rozhodnutí a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám nově rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitce obviněného.
10. Státní zástupce konstatuje, že přípustnost dovolání je vymezena rozsahem využitelné odvolací iniciativy dovolatele, která sice směřovala především proti výroku o trestu, ale zpochybňovala také užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
11. Odvolací soud se správně zabýval pouze přezkumem výrok o trestu, neboť ve smyslu §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nemůže zabývat výrokem o vině v rozsahu, v jakém nalézací soud přijal prohlášení viny obviněného. Podle protokolace průběhu hlavního líčení ze dne 5. 1. 2021 nalézací soud rozhodl podle §206c odst. 6 tr. ř. s předcházejícím poučením obviněného podle §206a odst. 1 tr. ř. o jeho právu prohlásit vinu ve vztahu ke skutkům uvedeným v obžalobě, včetně souhlasu s jejich právní kvalifikací.
12. Jediným přípustným způsobem by bylo prostřednictvím dovolání napadat výrok o trestu, neboť dovolatelovy námitky směřují pouze proti části výroku o jeho vině. Směřuje-li dovolání pouze proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával a ani přezkoumávat nemohl, nelze než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
13. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Pokud shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a že splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.), pak se ale také, to s ohledem na obsah dovolání a procesní vývoj před nalézacím a odvolacím soudem, zabýval tím, zda je dovolání obviněného přípustné podle §265a odst. 1 tr. ř.
16. S ohledem na obsah dovolaní obviněného je zřejmé, že obviněný shledává přípustnost dovolání s odkazem na §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., tedy že rozhodnutím ve věci samé se (zde) rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) (ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.).
17. Z obsahu podaného dovolání je dále zřejmé, že obviněný na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti výroku o vině, konkrétně proti právní kvalifikaci jednání, kterého se dopustil. Svoji dovolací argumentaci z hlediska výroku o vině obviněný založil na zpochybnění právního závěru, že svým jednáním ze dne 15. 10. 2020 naplnil po stránce skutkové kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže
ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to s odkazem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
18. Posouzení přípustnosti dovolaní obviněného v této trestní věci pak je nutno posoudit konfrontací takto formulované dovolací argumentace obviněného s dosavadním procesním vývojem v této trestní věci před podáním dovolání.
19. V tomto směru bylo zjištěno, že Okresní soud Plzeň-město dne 10. 12. 2020 zaslal obviněnému listinu označenou jako „Upozornění a poučení obviněného ve smyslu §196 odst. 2, 3 tr. ř.“. Součástí tohoto přípisu bylo i poučení o právu obviněného prohlásit vinu ve smyslu §206c tr. ř. včetně důsledků s takovým postupem spojených.
20. Podle §206a tr. ř. po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného předseda senátu upozorní obviněného na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obviněný k otázce své viny vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
21. Podle §206c odst. 1 tr. ř. může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle odst. 4 citovaného ustanovení soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Konečně podle odst. 7 citovaného ustanovení platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
22. Obviněný svého práva předpokládaného uvedenými ustanoveními využil, když doručil Okresnímu soudu Plzeň-město vyplněný formulář datovaný dne 17. 12. 2020, v němž prohlásil svou vinu, veškeré skutečnosti popsané v obžalobě prohlásil za nesporné a souhlasil s tím, aby nebyly v hlavním líčení dokazovány. Z protokolu o hlavním líčení konaného dne 5. 1. 2021 vyplývá, že obviněný byl při tomto jednání soudem znovu poučen o právu prohlásit svou vinu a byl upozorněn na důsledky, které s sebou tento postup nese – tedy zejména na skutečnost, že ve smyslu §206c odst. 7 skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Po takto poskytnutém poučení obviněný na svém prohlášení viny ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. setrval. Nalézací soud následně podle §206c odst. 4 tr. ř. rozhodl, že prohlášení viny přijímá a následně uznal obviněného vinným spácháním skutků vymezených v obžalobě a uložil mu trest. Obviněný podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, které směřoval pouze proti výroku o trestu, při vědomí toho, že se v odvolací argumentaci zabýval i otázkou viny. Odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí (str. 2) konstatoval, že mu nepříslušelo přezkoumávat výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal prohlášení viny obžalovaného, když obviněný v tomto směru nebyl oprávněnou osobou k podání odvolání podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř.
23. V návaznosti na takto zjištěný procesní vývoj považuje Nejvyšší soud za vhodné v obecné rovině konstatovat, že podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Tak např. pokud bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud by tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí NS, 5/2004, pod č. T 689 (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242).
24. Za takového procesního stavu věci tedy mohl obviněný jako dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy proti výroku o trestu. Pokud přesto svým dovoláním směřuje pouze proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a současně neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu, nelze než s ohledem na shora uvedené takovéto dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
25. Lze tedy shrnout, že obviněný v této trestní věci mohl prostřednictvím podaného dovolání přípustným způsobem napadnout pouze výrok o trestu. Tímto způsobem však obviněný své dovolání nekoncipoval, neboť jeho námitky směřují pouze proti výše označené části výroku o jeho vině.
26. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný by nemohl být úspěšný ani v případě, kdyby svou dovolací argumentaci zaměřil proti výroku o trestu. Přezkumem uloženého trestu se Nejvyšší soud může (v zásadě) zabývat toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten se uplatní tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným a výjimečně také v případech uložení trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Takovýto trest (který zákon nepřipouští, trest ve výměře mimo trestní sazbu) však obviněnému uložen nebyl, obviněný uložení takovéhoto trestu ani nenamítá.
27. Současně pak lze připojit i úvahu, že i pokud by bylo jednání obviněného popsané pod bodem ad 2) kvalifikováno podle §205 odst. 2 tr. ř., stále by mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře šest měsíců až tři léta. Jestliže mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který je navíc trestem úhrnným, pak by i nadále spadal do zákonem předpokládaného rozmezí. S ohledem na trestní minulost obviněného a skutečnost, že obviněný je ve vztahu k majetkové trestné činnosti speciálním recidivistou, Nejvyšší soud uzavírá, že i z tohoto pohledu nelze uložený trest považovat za trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý.
IV.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář