ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.813.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 813/2021-2526
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovoláních, která podali obvinění V. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a V. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 12 To 94/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 1 T 4/2019, byl obviněný V. Ch. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 2, 6 písm. a) trestního zákoníku a obviněný V. H. byl uznán vinným ze spáchání pomoci zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §211 odst. 1, 2, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Obviněný V. Ch. byl za tento trestný čin a dále za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 6 T 165/2019, podle §211 odst. 6 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb s denní sazbou 2.000 Kč, celkem ve výměře 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu pěti let. Podle §70 odst. 2 trestního zákoníku byl obviněnému vysloven trest propadnutí věci (ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 165/2019). Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 6 T 165/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný V. H. byl podle §211 odst. 6 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, zvláštní specializace oceňování nemovitostí na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 trestního řádu bylo poškozené družstvo odkázáno s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněných, státního zástupce a poškozeného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 12 To 94/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. Ch. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a obviněného V. H. po zrušení výroku o vině trestným činem pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku a celého výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 45 T 5/2019-3179, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 5 To 27/2020-3647, podle §45 odst. 1 trestního zákoníku, jakož i dalších rozhodnutí, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku uznal vinným ze spáchání pomoci ke zvlášť závažnému zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Obviněnému V. Ch. za to a za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 6 T 165/2019-93, podle §211 odst. 6 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb s denní sazbou 2.000 Kč, celkem ve výměře 1.000.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému vyslovil trest propadnutí věci (ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 165/2019). Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 6 T 165/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému V. H. za to podle §211 odst. 6 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku a §45 odst. 1 trestního zákoníku uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb s denní sazbou 1.000 Kč, celkem ve výměře 500.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, zvláštní specializace oceňování nemovitostí na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 trestního řádu poškozené družstvo odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláními oba obvinění.
4. Obviněný V. Ch. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný nesouhlasí se závěrem napadeného rozsudku, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Obviněný již od počátku uváděl, že tržní cena zastavených pozemků se bude odvíjet od pořizované změny územního plánu. Za účelem zjištění, jakou tržní hodnotu by pozemky měly v případě změny účelového využití pozemku na zastavitelné území, si nechal vypracovat znalecký posudek od Ing. Hudečka. Obviněný nevystupoval v úvěrovém vztahu v pozici profesionála. Naopak v Metropolitním spořitelním družstvu prošla žádost o úvěr několikastupňovou kontrolou ze strany profesionálů. Obviněný se proto domnívá, že nemohl jednat úmyslně, ale nanejvýš z nedbalosti. Soudy se také nedostatečně zabývaly otázkou výše škody, když od sumy vyčerpaných úvěrových prostředků sice odečetly hodnotu zajištění zástavním právem, ale odmítly další zajišťovací instituty úvěru, konkrétně směnku. Pominuly i možnost věřitele uspokojit se započtením členského vkladu obviněného do družstva. Obviněný se rovněž domnívá, že soudy nesprávně zjistily a právně vyhodnotily skutkový stav věci, kdy nepostupovaly podle §2 odst. 6 trestního řádu.
5. Obviněný V. Ch. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání soudu prvního stupně.
6. Obviněný V. H. odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) a g) trestního řádu. Obviněný namítl, že napadené rozsudky nemohou obstát pro rozpor se zásadou materiální pravdy, presumpce neviny a zásadou vyhledávací. Uložený trest je podle názoru obviněného v důsledku skutkových vad nezákonný. Obviněný namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky ani jednoho z trestných činů uvedených ve výroku rozsudku, jelikož zavinění bylo pouze presumováno. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu obviněný uvedl, že trestní stíhání bylo promlčeno, jelikož pro absenci úmyslu mohlo jeho jednání naplnit maximálně znaky základních skutkových podstat, jejichž promlčecí doba je tříletá. Ve vztahu ke kvalifikovaným skutkovým podstatám podle §211 odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a §346 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku nejsou žádné důkazy, které by prokazovaly, na základě jakých konkrétních skutečností měl a mohl vědět o tom, že může vzniknout škoda. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud jej uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu i podle §211 odst. 2 trestního zákoníku. Ve vztahu k pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku obviněný uvedl, že je vyžadován dvojí úmysl účastníka, který se musí vztahovat jak k jeho vlastnímu jednání, tak i k tomu, že se účastní na úmyslném trestném činu jiného. Takový úmysl však prokázán nebyl, ale soudy jej jenom presumovaly. Došlo k porušení zásady in dubio pro reo . Uložený trest soudy nedostatečně zdůvodnily v rozporu s §125 trestního řádu a nevyhodnotily jeho majetkové poměry ve vztahu k peněžitému trestu.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 12 To 94/2020, a odsuzující část rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 1 T 4/2019, a podle §265m odst. 1 trestního řádu jej v plném rozsahu zprostil obžaloby nebo podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu ve spojení s §265l odst. 1 trestního řádu zrušil napadené rozhodnutí a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 trestního řádu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
8. Opisy dovolání obviněných byly předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním uvedl, že obvinění v podstatě opakují obhajobu, kterou uplatňovali v předchozím průběhu trestního stíhání, včetně jejího učinění součásti odvolacích námitek vznesených již v řízení o řádném opravném prostředku. S těmito se nicméně oba soudy ve věci činné náležitě a věcně správně vypořádaly. Ve vztahu k obviněnému Ch. státní zástupce uvedl, že to je zájemce o úvěr, kdo odpovídá za správnost a pravdivost jím doložených podkladů a informací ve vyplněných formulářích. Poskytnutí nepravdivého údaje či listiny tyto nepravdivé či zkreslené údaje obsahující úvěrujícímu, s nímž je vyjednáváno o poskytnutí úvěru ve výši několik desítek milionu korun, a to v otázce zcela nereálně nadhodnocené ceny pozemků, jež mají být využity k zajištění úvěru, a současně v rozporu se skutečností deklarovaná schopnost a připravenost úvěrovaného dostát přijatému závazku splatit poskytnutý úvěr v situaci, kdy není úvěrovaným ekonomickým subjektem vykonávána v podstatě žádná činnost, již v sobě nutně zahrnuje minimálně srozumění, že je takto naplňována skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu. K námitce obviněného Ch., že ve věci vystupoval jako laik, státní zástupce uvedl, že na situaci, kdy využil umělé nadhodnocení nemovité věci k vyjednávání o úvěru, nelze shledávat nic, k čemu by bylo třeba mít bůhvíjaké specifické odborné znalosti. Vytýkané spoluzavinění zástupců poškozené nemůže mít žádný dopad na právní hodnocení jeho skutku. Majetkové poměry obviněného v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy byly soudy posouzeny v celé své šíři, včetně závazků obviněného, které zjevně převyšovaly jeho aktiva. Avalování směnky ze strany dovolatele se tudíž na dobytnosti pohledávky z úvěru projevit nemohlo. Ve věci došlo jednoznačně ke způsobení škody ve výši vynaložených finančních prostředků poškozeného, od čehož bylo možno odečíst maximálně právě jen skutečnou hodnotu zástavním právem zajištěných pozemků a uhrazené splátky úvěru.
9. Ve vztahu k obviněnému V. H. státní zástupce uvedl, že k postavení obviněného coby pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku se nevyžaduje, aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom, tedy zásada úmyslného spojení jednání účastníka a pachatele se v této souvislosti neuplatňuje. Pomoc k trestnému činu na rozdíl od spolupachatelství netvoří součást úmyslného společného jednání bezprostředně (přímo) směřujícího k uskutečnění činu. Jestliže obviněný nadále odmítá vědomost o použití znaleckého posudku pro úvěrové řízení, nelze mu podle státního zástupce uvěřit. Jde o problematiku, jež byla rozpitvána v odůvodnění rozsudků obou soudů do všech podrobností a nuancí. S obviněným státní zástupce nesouhlasí ani v námitce, podle níž mu nelze přičíst zavinění ve vztahu k naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat, v případě pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu [ohledně kvalifikované skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku v tomto směru obviněný v dovolání nepředkládá žádnou argumentaci] tedy škody velkého rozsahu [§211 odst. 6 písm. a) trestního zákoníku]. Obviněnému je nutno přičíst minimálně nedbalostní zavinění [ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] ohledně vzniku škody v uvažovaném rozsahu, neboť jestliže byl srozuměn s možností využití nepravdivého znaleckého posudku při sjednávání úvěru, musel s přihlédnutím k mnohonásobnému nadhodnocení ceny v posudcích posuzovaných nemovitostí vědět i to, že výše úvěru (a tím i škody, byť po odečtení skutečné hodnoty případně k zajištění využitých nemovitostí) může překročit výši škody velkého rozsahu. Při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu vyšel obviněný výlučně z odlišného právního posouzení v otázce naplnění subjektivní stránky ve vztahu k znakům kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jimiž (resp. účastenstvím, k němuž) byl shledán vinným. Uplynutí promlčecí doby tak váže na jinou právní kvalifikaci, než jaká je uvedena v odsuzujícím pravomocném rozsudku. Uplatnění dovolacího důvodu je tak z jeho strany navázáno na námitku nesprávného právního posouzení, k němuž byl podán výklad již shora s tím závěrem, že o nesprávné právní posouzení se nejedná.
10. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná.
11. Obvinění V. Ch. i V. H. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
12. Obviněný V. Ch. v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 12. 2021 výslovně prohlásil, že bere své dovolání zpět. Jelikož tak učinil až po době uvedené v §265g odst. 1 věta první trestního řádu, nebylo možné jeho podání přiznat požadované právní účinky. Zpětvzetí dovolání obviněného V. Ch. proto Nejvyšší soud nemohl vzít na vědomí podle §265g odst. 2 trestního řádu.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu uplatnili oba obvinění. Je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
17. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Městského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných zásadních výhrad. Odvolací soud zdůraznil obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
18. V případě obviněného V. Ch. proto deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají výhrady, podle kterých soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, neboť provedené důkazy nehodnotily tak, aby na jejich základě učinily logická a důsledná skutková zjištění. Takové námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se obviněný snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Za námitky směřující proti právnímu posouzení skutku lze proto považovat pouze ty, jimiž obviněný rozporoval posouzení jím uváděných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy jako hrubě zkreslených, naplnění subjektivní stránky trestného činu a nesprávné zjištění výše způsobené škody. Těmto výhradám však nelze přisvědčit. Jedná se o výhrady, které obviněný na svoji obhajobu uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž nalézací a odvolací soud se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Na příslušné pasáže napadených rozhodnutí lze proto v podrobnostech odkázat.
19. Obviněný především nesouhlasí s tím, že by při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Z tzv. právní věty výroku odsuzujícího rozsudku vyplývá, že údaje uváděné obviněným při sjednávání úvěrové smlouvy posoudily soudy jako hrubě zkreslené. Hrubě zkreslenými údaji jsou podle komentářové literatury takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí peněžních prostředků. Příkladem může být jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů, které se týkají možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru nebyla jeho návratnost reálná a ani použitý zajišťovací institut nebyl způsobilý zajistit návratnost úvěru, např. v důsledku záměrně a několikanásobně nadhodnocené nemovité zástavy (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2109). Podle skutkových zjištění obviněný jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti R. F., která nevyvíjela žádnou obchodní činnost, z níž by mohla úvěr splatit, při sjednávání úvěrové smlouvy na částku 22.325.000 Kč ohledně nemovitostí, jež měly sloužit jako zástava, nepravdivě informoval Metropolitní spořitelní družstvo o pořizované změně územního plánu, která měla být ve fázi zpracování, a předložil nepravdivý znalecký posudek spoluobviněného V. H. vyčíslující obvyklou tržní cenu zastavovaných nemovitostí na částku 28.097.770 Kč. Žádné kroky ke změně územního plánu a k převedení těchto nemovitostí na stavební pozemky však obviněný nikdy neučinil a znaleckým posudkem stanovená cena převyšovala skutečnou cenu nemovitostí dvaadvaceti násobně. Úvěr byl sice zajištěn i bianco směnkou vystavenou R. F. I., kterou obviněný avaloval, ovšem jeho majetek nebyl na splacení úvěru s ohledem na jeho závazky z dalších úvěrů dostačující. Zajišťovací instrumenty – zastavované nemovitosti a bianco směnka vystavená R. F. I., avalovaná V. Ch. – tak nedosahovaly deklarované hodnoty, a to nejen ke dni sjednání úvěru, ale ani v průběhu celého úvěrového vztahu. Za této situace nelze podstatné údaje týkající se zejména zajištění úvěru uvedené obviněným při sjednávání úvěrové smlouvy označit jinak, než jako úmyslně hrubě zkreslené.
20. Podle názoru obviněného je vyloučeno jeho úmyslné zavinění, neboť v úvěrovém vztahu nevystupoval v pozici profesionála. Naopak v Metropolitním spořitelním družstvu prošla žádost o úvěr několikastupňovou kontrolou ze strany profesionálů. Pokud jde o otázku, zda obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy vystupoval v pozici profesionála, lze poukázat na závěr soudů, podle kterého v předmětné době již byl obviněný zkušeným podnikatelem s nemovitostmi. Z řady dílčích kroků učiněných obviněným při sjednávání úvěrové smlouvy lze dovodit, že obviněný přesně věděl, co činí, a že jeho snahou bylo uvést úvěrující společnost v omyl. Plyne to nejen z poskytnutí hrubě zkreslených údajů ohledně zajištění úvěru, ale rovněž z jeho chování po uzavření úvěrové smlouvy, kdy bezprostředně po obdržení finančních prostředků nechal prakticky celou částku převést na účet společnosti Vrchovina - zemědělská obchodní, a. s., která je obratem rozeslala na další účty, přičemž ke koupi žádných nemovitostí do majetku společnosti R. F. I., a naplnění účelu sjednaného úvěru nikdy nedošlo, a po tomto vyčerpání úvěrových prostředků obviněný úvěr řádně nesplatil (uhradil pouze částku ve výši 2.113.200 Kč). Nelze přehlédnout, že stejný modus operandi za účasti společnosti Vrchovina - zemědělská obchodní, a. s., i spoluobviněného V. H. byl použit i v případě trestní věci vedené Městským soudem pod sp. zn. 45 T 5/2019. Obviněným namítané spoluzavinění zástupců poškozeného Metropolitního spořitelního družstva, kteří si dostatečně neověřili údaje, které jim poskytl v rámci procesu sjednávání předmětných úvěrových smluv, nemá vliv na jeho trestní odpovědnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 855/2016). V rovině trestního práva je nepřípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného, kterou zneužil svým podvodným jednáním. Současně platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti.
21. Opodstatnění nemají ani výhrady obviněného proti závěru o výši způsobené škody ve výši 19.036.300 Kč. Soudy při stanovení škody od výše úvěru 22.400.000 Kč odečetly částku 2.113.200 Kč, která byla na účet Metropolitního spořitelního družstva splacena v letech 2012–2013, a dále odečetly částku zastavených pozemků ve výši 1.250.500 Kč, jak byla zjištěna znaleckým posudkem a jeho dodatkem znalce Ing. Rohleny. Naopak správně nezohlednily, že úvěr byl zajištěn i bianco směnkou, kterou podepsal jako avalista obviněný, neboť jeho majetkové poměry nedovolovaly efektivně plnit účel zajištění úvěru (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1722/2016). Pozemky obviněného v deklarované hodnotě 2.420.000 Kč byly zastaveny ve prospěch České republiky a jeho dispoziční právo tak bylo omezeno. Rodinný dům obviněného v hodnotě 7.400.000 Kč byl zajištěn ve prospěch Metropolitního spořitelního družstva k jinému úvěru ve výši 4.800.000 Kč. Navíc další závazky obviněného ke dni uzavření úvěrové smlouvy činily jenom vůči věřitelům DESPERADOS, s. r. o., a Realitní, s. r. o., částku 21.242.548 Kč. Rovněž členský vklad obviněného v Metropolitním spořitelním družstvu ve výši 14.000.100 Kč nelze považovat za peněžní prostředky, které by mohly být použity k úhradě úvěru. Členský vklad společnosti R. F., byl pouhých 100 Kč. Zápočet členského vkladu obviněného jako avalisty směnky nebyl možný, neboť obviněný jako fyzická osoba nebyl smluvní stranou úvěrové smlouvy. Úspěšné vymáhání proplacení směnky soudní cestou pak nebylo s ohledem na uvedené majetkové poměry obviněného možné.
22. Pokud jde o obviněného V. H. , byl uznán vinným ze spáchání pokračujících trestných činů [pomoc ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku] sestávajících ze tří dílčích útoků. Ohledně prvních dvou dílčích útoků obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 45 T 5/2019-3179, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 5 To 27/2020-3647. Obě rozhodnutí byla nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu podle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušena a bylo rozhodnuto při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušených rozsudcích. Obě citovaná rozhodnutí byla před jejich zrušením napadena ze strany obviněného dovoláním, jež Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 4 Tdo 296/2021. V nyní projednávané věci uplatnil obviněný doslovně shodné dovolací námitky jako v předchozím dovolání, aniž by uvedl nové argumenty vztahující se specificky ke třetímu z dílčích útoků. Za této situace dovolacímu soudu nezbývá, než odkázat na své dřívější rozhodnutí, jehož závěry plně dopadají na skutková zjištění i právní posouzení všech tří dílčích útoků uvedených pokračujících trestných činů. To se týká jak námitek, které vztáhl obviněný k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tak námitek k dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
23. Nad rámec uvedeného lze k námitkám obviněného V. H. formulovaným ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu uvést, že část z nich deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřuje výlučně do oblasti skutkového podkladu napadených rozhodnutí. Takové námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se obviněný snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo , na nějž v této souvislosti odkazoval a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení.
24. Za relevantní lze považovat pouze výhrady obviněného, podle kterých nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, jak v otázce k pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, tak kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Jestliže obviněný odmítá vědomost o použití znaleckého posudku pro úvěrové řízení, nelze mu přisvědčit. Podstata trestné činnosti obviněného spočívala v tom, že při vypracovávání znaleckých posudků o ceně nemovitostí vycházel účelově a nekriticky pouze z vyjádření objednatele posudku, že změna územně plánovací dokumentace je ve fázi zpracování a pozemky by měly být převedeny do zastavitelného území obce pro výstavbu rodinných domů, nezajistil si k ověření tohoto vyjádření objednatele žádné relevantní podklady, zejména pak platnou územně plánovací dokumentaci či předchozí nabývací titul k předmětným pozemkům, nezabýval se jejich skutečnou užitnou hodnotou, nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu – možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, a obvyklou cenu nemovitostí stanovil ke dni ocenění částkou dvaadvacetkrát, šestadvacetkrát a dokonce sto dvaadvacetkrát nadhodnocenou. Obviněný si z pozice osoby, která se dlouhodobě pohybovala v oblasti stavebního řízení a oceňování nemovitostí, moc dobře uvědomoval význam účelového určení pozemků a územního plánování pro ocenění pozemků jejich skutečnou cenou, jakož i všech zákonných a podzákonných pravidel pro oceňování nemovitostí. Obviněný si byl vzhledem ke svému vzdělání, průpravě soudního znalce, vůbec obecného povědomí, i vzhledem ke svým zkušenostem nabytým při výkonu zaměstnání, stejně tak dobře vědom toho, k čemu formalizované ocenění pozemků znaleckým posudkem bývá používáno, včetně běžného využití pro potřeby zajištění při sjednávání úvěrových smluv. Představy obviněného tudíž musely zahrnovat i možnost zpracování posudku pro účely sjednání úvěrové smlouvy, pokud navíc byl objednatel posudku ochoten za jeho zpracování uhradit nemalý obnos. Obhajobu obviněného, že posudky měly sloužit jen k jakýmsi odhadům ceny do budoucna a jejich výstupy měly zůstat jen mezi objednatelem a zhotovitelem, soudy odůvodněně odmítly. Již z vlastního obsahu posudků totiž takový závěr nebylo možné učinit. Přitom nelze pominout zjištění, že předmětné znalecké posudky nebyly v činnosti obviněného v rozhodném období nějak ojedinělé ve vztahu k trestné činnosti páchané žadateli o úvěry u Metropolitního spořitelního družstva. Obviněný naopak takových vědomě neodborných posudků vypracoval desítky, a od právnických osob, jež čerpaly úvěry od Metropolitního spořitelního družstva, za ně inkasoval od února 2011 do poloviny roku 2012 několik milionů korun. V hrubých představách dovolatele tedy musela být zastoupena zcela reálná eventualita doložení jím vypracovaného nepravdivého znaleckého posudku při očekávatelném vyjednávání úvěrového financování.
25. S obviněným nelze souhlasit ani v námitce, podle níž mu nelze přičíst zavinění ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spočívajícího ve škodě velkého rozsahu. O účastenství platí po subjektivní stránce tolik, co platí o úmyslných trestných činech vůbec. Podle §24 odst. 2 trestního zákoníku se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Proto je třeba i na účastníka vztáhnout §17 trestního zákoníku, podle něhož, jde-li o těžší následek, postačí pro přičítání okolností, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Obviněný vyloučení byť nedbalostního zavinění založil na chybném právním názoru, že v případě trestného činu úvěrového podvodu je vznik škody závislý na tom, zda a jak (hlavní) pachatel trestného činu přistoupí ke splácení vyplaceného úvěru. Vývojem rozhodovací praxe však byl ustálen ten právní názor, že škoda způsobená trestným činem úvěrového podvodu, kterého se pachatel dopustil tím, že uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo tyto údaje zamlčel při sjednávání úvěrové smlouvy, odpovídá výši celého vyplaceného obnosu z úvěru. O uvedenou částku totiž v okamžiku dokonání činu došlo ke zmenšení majetku úvěrujícího. Do celkové výše škody, kterou pachatel způsobil trestným činem úvěrového podvodu, je nutné zahrnout všechny poskytnuté úvěrové finanční prostředky (s výjimkou prostředků zajištěných), včetně těch, které pachatel splatil až po dokonání citovaného trestného činu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1341/2015). Obviněnému je tedy nutno jednoznačně přičíst minimálně nedbalostní zavinění [ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] ohledně vzniku škody v uvažovaném rozsahu, neboť jestliže byl srozuměn s možností využití nepravdivého znaleckého posudku při sjednávání úvěru, musel s přihlédnutím k mnohonásobnému nadhodnocení ceny v posudcích posuzovaných nemovitostí vědět i to, že výše úvěru (a tím i škody, byť po odečtení skutečné hodnoty případně k zajištění využitých nemovitostí) může překročit výši škody velkého rozsahu.
26. Obviněný V. H. uplatnil také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu. Má za to, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo promlčeno. Jeho jednání mělo být posouzeno jen jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §211 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 trestního zákoníku. Nepřípustnost trestního stíhání z důvodu promlčení tak obviněný váže výlučně na jinou právní kvalifikaci, než jaká je uvedena v odsuzujícím pravomocném rozsudku. Naplnění dovolacího důvodu tedy závisí na námitce nesprávného právního posouzení skutku v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, které však nebylo možno přisvědčit. Proto ani uplatnění dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu nemohlo být shledáno opodstatněným.
27. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněných nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu