ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1301.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1301/2021-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyň a) J. N., narozené XY, bytem XY, b) R. T. , narozené XY, bytem XY, c) Z. K. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem, se sídlem v Hradištku, Pod Vodojemem 454, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 247/2019, o dovolání žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 35 Co 199/2020-58, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 35 Co 199/2020-58, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2020, č. j. 25 C 247/2019-49, se v rozsahu nároku žalobkyně c) na náhradu škody ve výši 120 000 Kč, nároků žalobkyně a) na náhradu škody ve výši 850 000 Kč, ve výši 222 078 Kč, ve výši 300 000 Kč, ve výši 70 000 Kč, nároků žalobkyň a), b), c) na náhradu škody ve výši 557 025 Kč a ve výši 6 000 000 Kč zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně (dále též „dovolatelky“) se domáhaly svým podáním ze dne 15. 11. 2019, doplněným podáním ze dne 14. 2. 2020, náhrady škody a nemajetkové újmy.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 4. 2020, č. j. 25 C 247/2019-49, odmítl podání ze dne 15. 11. 2019, doplněné podáním ze dne 14. 2. 2020 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. Soud prvního stupně měl za nesrozumitelná a neurčitá žalobní tvrzení žalobkyň, neboť neodůvodnily výši požadovaných částek nebo je nechaly na spravedlivém uvážení soudu. Z podání žalobkyň dle něj nebylo patrné, co je skutečným podkladem požadovaného nároku na zaplacení nemajetkové újmy, škody, tedy co má být v řízení prokazováno. Žalobkyně nevymezily vylíčením rozhodujících skutečností skutek tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným a aby soudu umožnily uplatněný požadavek posoudit také z hlediska případných překážek věci zahájené a pravomocně rozhodnuté. Uvedené nedostatky nebyly odstraněny ani na základě výzvy soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 25 C 247/2019-19.
4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok II).
5. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně poskytl žalobkyním dostatečné poučení o tom, jak žalobu doplnit, a uložil jim, aby označily konkrétní nezákonné rozhodnutí, příp. popsaly okolnosti konkrétního nesprávného úředního postupu, z nichž své nároky dovozují, spolu s vyčíslením konkrétních částek, jichž se z titulu jednotlivých nároků domáhají. Žalobkyně se nedomáhaly náhrady škody na jediném skutkovém základě, ale na podkladě více oddělitelných škodných událostí (nesprávných úředních postupů a nezákonného rozhodnutí). Pro rozlišení, zda jde o jediný nedělitelný nárok na náhradu škody nebo o více samostatných nároků, je rozhodující právě oddělitelnost škodných událostí. Odvolací soud uzavřel, že podání nebylo možno považovat za určité natolik, aby soud mohl pokračovat v řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadly žalobkyně (dále též „dovolatelky“), zastoupené advokátem, v celém rozsahu, včasným dovoláním.
7. Žalobkyně předložily otázky, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 845/2015, od kterého se měl odvolací soud při jejich řešení odchýlit, zda byly žalobkyně povinny dále dělit dílčí nároky na náhradu škody, spatřují-li jejich příčinu v kumulativním uplatnění více událostí, a zda tak může soud vyzvat žalobkyně k řádnému vyčíslení výše nároku, jehož výši nelze určit. Při řešení otázky, zda smí být výklad zákona v neprospěch účastníka takový, že bude vyžadována vyšší úroveň specifikace obsahu žaloby, než jakou požaduje zákon, se měl odvolací soud podle dovolatelek odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
11. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
13. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
14. Dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozsahu nároků na náhradu škody vyjádřených (individualizovaných) žalobkyněmi v doplnění žaloby ze dne 14. 2. 2020 (č. l. 41), tj. ohledně nároků na zaplacení 14 000 Kč a 7 000 Kč.
15. Dovolání je sice podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné v části týkající se nákladů řízení, avšak Nejvyšší soud jej nemohl v této části odmítnout s ohledem na to, že nákladový výrok zrušil jako akcesorický.
16. Otázka, jejíž podstata vyplývá z rozsáhlé argumentace dovolatelek (založené i na jejich vlastním výkladu §136 o. s. ř.), zda může soud vyzvat žalobkyně k řádnému vyčíslení výše nároku, jehož výši nelze určit, není s to založit v uvedeném rozsahu přípustnost dovolání. Pokud měl odvolací soud za nadále zcela neurčité a v soudním řízení neprojednatelné nároky na náhradu újmy žalobkyněmi požadované ve výši dle spravedlivého uvážení soudu, příp. ve výši neznámé (tj. mimo ty již specifikované peněžní částkou), neodchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
17. Již v usnesení ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení §136 o. s. ř. umožňuje soudu v případě, že základ nároku je dán, avšak jeho výši nelze dokazováním spolehlivě zjistit, aby ji určil vlastní úvahou na základě dostupných skutkových podkladů. Nejde o založení neexistujícího nároku, nýbrž pouze o upřesnění výše nároku, jehož existence byla prokázána (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3768/2008). Ostatně i dovolatelky samy citují rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu (byť je mají za nepřesné či neúplné), že „požadavek zákonodárce vyjádřený v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., že ze žaloby musí být patrno, čeho se žalobce domáhá, sice nedává základ pro přísně formalistické pojetí petitu žaloby, nicméně vyčíslení (byť orientační) peněžité částky požadované z titulu konkrétního nároku je nutno považovat za běžný a předvídatelný požadavek na kvalitu žaloby“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1636/18), a že „namítá-li dovolatel, že právní posouzení věci odvolacím soudem je v rozporu s §136 o. s. ř., přehlíží, že uvedené ustanovení se nijak netýká povinnosti žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně uvést, čeho se domáhá. Označené ustanovení se vztahuje až k posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku“ (již uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2112/2014).
18. Na výše uvedených (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelkami v projednávané věci.
19. Další v dovolání předložená otázka, zda smí být výklad zákona v neprospěch účastníka takový, že bude vyžadována vyšší úroveň specifikace obsahu žaloby, než jakou požaduje zákon, též nezakládá přípustnost dovolání. Pokud odvolací soud při svém odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014 (dovolatelky nesprávně k bodu 7 napadeného usnesení odkazovaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1076/2009) použil v odůvodnění svého rozhodnutí výraz „přesně“, čímž měl dle dovolatelek nezákonně rozšířit požadavky na formulaci žaloby, neodchýlil se nejen od zmíněného rozhodnutí, ale ani od nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3564/15 (N 107/81 SbNU 695), ve kterém byl tentýž výraz v uvedeném smyslu aprobován (bod 18 nálezu).
20. Dovolání je však v rozsahu zbývajících nároků (krom již výše označených za bagatelní a těch, které nebyly specifikovány konkrétní peněžní částkou) přípustné pro otázku individualizace v žalobě uplatněných (vyčíslených) nároků, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Dovolání je důvodné.
22. Podle §42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
23. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
24. Podle §79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
25. Podle §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
26. Jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem).
27. Dovolatelky v reakci na výzvu soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2019 doplnily žalobu podáním ze dne 14. 2. 2020. Z posledně uvedeného podání spolu s prvotním žalobním návrhem vyplývá, že žalobkyně specifikovaly jednotlivé nároky na náhradu škody dále uvedeným způsobem.
28. Nárok žalobkyně Z. K. ve výši 120 000 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E2 v bodě 4 jako náklad na vykoupení ideálního spoluvlastnického podílu na tam označené nemovitosti v tam označené exekuci vedené proti J. Š., který jej již dříve daroval manželu a otci žalobkyň L. N. (dále jen „poškozený“), přičemž uvedenou škodu žalobkyně považuje za následek usmrcení poškozeného.
29. Nárok J. N. ve výši 850 000 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E3 v bodě 1 a je představován hodnotou drogistického zboží obstaveného v tam označené exekuci vedené proti poškozenému na základě tam označeného exekučního titulu, vydaného až po smrti poškozeného. Další nárok téže žalobkyně ve výši 222 078 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E3 v bodě 3 a je představován žalobkyní zaplacenou částkou v tam označené exekuci vedené proti poškozenému. Nárok téže žalobkyně ve výši 300 000 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E3 v bodě 5 a je představován výlohami žalobkyně na právní pomoc mezi lety 2000 a 2006/2007 ze strany advokáta M. N., XY. Konečně nárok téže žalobkyně ve výši 70 000 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E3 v bodě 6 a je představován výlohami žalobkyně na právní pomoc mezi lety 2015 a 2017 ze strany advokátní kanceláře Vejmelka & Wünsch, s. r. o., Italská 27, Praha 2. Veškerou shora uvedenou škodu pak žalobkyně J. N. považuje za následek usmrcení poškozeného ve spojení s dlouholetým zatajením jeho smrti.
30. Nárok žalobkyň ve výši 557 025 Kč byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E3 v bodě 2 a je představován ztrátou z podnikání, kdy v důsledku v důsledku exekuce popsané pod bodem 1 části E3 žaloby a tam popsaného zásahu exekutora musel být ze dne na den uzavřen obchod s drogerií a už nikdy neobnovil činnost. Nadto žalobkyně neměly v roce 2003 oprávnění nakládat s majetkem domněle stále ještě žijícího poškozené a tak ani nemohly umenšovat vzniklé ztráty. Tuto škodu pak žalobkyně považují za následek usmrcení poškozeného ve spojení s dlouholetým zatajením jeho smrti. Konečně nárok žalobkyň ve výši 6 000 000 Kč proti J. Š. byl odůvodněn skutkovými okolnostmi uvedenými v části žaloby E2 v bodě 2 a je představován ztrátou hotovosti vypůjčenou poškozeným krátce před jeho vraždou od několika třetích osob a svěřenou v den vraždy J. Š., který ji zpronevěřil. Tuto škodu pak žalobkyně považují za následek usmrcení poškozeného.
31. Dovolací soud předně konstatuje, že nepředjímá v dané věci oprávněnost nároků či aktivní a pasivní legitimaci účastníků řízení u jednotlivých nároků. Toliko posuzoval přístup (právní posouzení) odvolacího soudu při hodnocení určitosti a srozumitelnosti žalobních tvrzení. V přezkoumávaném rozsahu však dovolací soud nespatřil neurčitost a nesrozumitelnost žaloby na takové úrovni, že by jednotlivé nároky nebylo možno nezaměnitelným způsobem identifikovat ve smyslu, že by je bylo možno zaměnit s jiným skutkem, a naopak že bylo na místě žalobu jako neurčitou či nesrozumitelnou postupem podle §43 o. s. ř. odmítnout, zvláště pokud podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mají žalobkyně, neobsahovala-li všechna potřebná tvrzení žaloba, možnost uvést potřebná tvrzení v průběhu řízení (srov. též postup soudu podle §118a o. s. ř.).
32. Dovolací soud uzavírá, že pokud odvolací soud nereflektoval doplnění žaloby (dovolací soud pro přehlednost věci dotčené nároky výše vyjmenoval a stručně specifikoval), ve kterém žalobkyně identifikovaly svoje nároky vyčíslením určitou částkou a odkazem na část žaloby se skutkovým tvrzením, věc minimálně neúplně, ale tím pádem i nesprávně právně posoudil, byť lze přisvědčit odvolacímu soudu, že žalobní tvrzení z hlediska struktury textu a jeho koncepce byla místy skutečně obtížně srozumitelná.
33. Protože je právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné a dosavadní výsledky řízení neumožňují dovolacímu soudu o věci rozhodnout, dovolací soud napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí, a to včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
34. V dalším řízení soud prvního stupně znovu posoudí určitost a srozumitelnost žalobních tvrzení ve vztahu ke konkrétním částkou vyčísleným nárokům, současně se zohledněním §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž vyjde ze shora uvedených právních závěrů dovolacího soudu.
35. Soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
36. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu