ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1871.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1871/2021-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Maximem Melkonovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 4/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, č. j. 15 Co 204/2020-270, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 24. 10. 2020, č. j. 17 C 4/2017-211, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 589 282,32 Kč s příslušenstvím (výrok I), řízení co do částky 579 371,58 Kč zastavil (výrok II) a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody vzniklé mu nesprávným úředním postupem rejstříkového soudu při výmazu společnosti Sun Solar Energo s. r. o. z obchodního rejstříku (dále jen „posuzované řízení“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobcem předestřená otázka, zda je možné odmítnout nárok žalobce na náhradu škody nesprávným úředním postupem, pokud nesprávný úřední postup státního orgánu vyústil do vydání nezákonného rozhodnutí, které nebylo zrušeno, přičemž poškozený nebyl účastníkem předmětného řízení a nemohl zrušení takového rozhodnutí dosáhnout, a dále, zda v případě, že bylo vydáno rozhodnutí, které vůbec být vydáno nemělo, lze spatřovat nesprávný úřední postup v samotném vydání rozhodnutí (o výmazu společnosti), přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na dvou důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje pro zamítnutí žaloby. Za prvé uvedl, že pokud nesprávný úřední postup státního orgánu vyústil do vydání nezákonného rozhodnutí, které nebylo zrušeno, přičemž poškozený nebyl účastníkem předmětného řízení a nemohl zrušení takového rozhodnutí dosáhnout, resp. že bylo vydáno rozhodnutí, které vůbec být vydáno nemělo, lze spatřovat nesprávný úřední postup v samotném vydání rozhodnutí. Za druhé dovodil, že tvrzená škoda žalobci nevznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem orgánu státu, resp. S následně vydaným rozhodnutím.
Dovolatel v dovolání napadá toliko závěr o neexistenci nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí, nenapadá však závěr odvolacího soudu, že požadovaná škoda nebyla v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, resp. tvrzeně nezákonným rozhodnutím. Tento (druhý) závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod zamítnutí žaloby, není tudíž dovoláním napadán a nemůže ani být předmětem dovolacího přezkumu.
Založil-li ovšem odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost přezkoumávaného rozhodnutí vliv, pakliže obstojí důvod další. To platí i tehdy, nemohl-li být další důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. Jestliže tedy žalobce podaným dovoláním řádně a přípustně nenapadá současně všechny důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že nárok shledal nedůvodným, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2112/2017).
Zbylé námitky žalobce (že zda lze do konce ochranné lhůty uvedené v ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, provést výmaz společnosti z obchodního rejstříku, zda se žalobce mohl domáhat obnovení likvidace po výmazu společnosti, jejíž likvidace ze zákona skončila z důvodu sloučení a zda nepoužití tohoto postupu je důvodem k odmítnutí žalobcova nároku na náhradu škody) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu