ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2165.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2165/2021-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. R. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 Nc 3406/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2021, č. j. 27 Co 343/2020-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy za trvalé fyzické a psychické újmy.
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. 17 Nc 3406/2019-23, odmítl podání žalobce doručené Okresnímu soudu v Pardubicích dne 22. 11. 2019 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobce, že soudy chybně odmítly jeho podání ze dne 22. 11. 2019, včetně jeho doplnění v průběhu odvolacího řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť postup odvolacího soudu, který potvrdil odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalobce ani doplněním ze dne 22. 11. 2020 neodstranil vady žaloby spočívající v neurčitosti a nesrozumitelnosti vylíčení skutkových tvrzení, z nichž není ani zřejmé, jak souvisí s nárokem žalobce na zaplacení částek 500 000 000 Kč a 12 500 000 000 Kč, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, ze které vyplývá, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení tehdy, neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5091/2008, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, nebo ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1194/2020). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka, že domníval-li se odvolací soud, že i přes doplnění podání ze strany žalobce trpí žaloba vadami, měl věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem upozornění na potřebu dalšího doplnění žaloby, neboť odvolací soud postupoval v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže k doplnění podání učiněnému až v rámci odvolacího řízení přihlédl, avšak po jeho zhodnocení dospěl k závěru, že vady podání (k jejichž odstranění byl žalobce vyzván soudem prvního stupně) nebyly odstraněny, a právě z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1700/2013, ve spojení s usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 980/2019).
Ve vztahu k namítaným vadám řízení, které podle žalobce vedly k nesprávnému odmítnutí jeho podání, nejsou v dovolání individuálně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, pročež dovolání v tomto rozsahu nesplňuje náležitosti předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 410/20).
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu