ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2203.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2203/2021-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce H. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Čechem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 103/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2020, č. j. 14 Co 219/2020-168, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 4. 2020, č. j. 17 C 103/2018-157, odmítl odvolání žalobce ze dne 9. 4. 2020 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 C 103/2018-115 (výrok I), zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 14 Co 117/2019-81 (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a IV (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 C 103/2018-115, kterým bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v rozsahu 50 %, bylo podáno opožděně a soudní poplatek za dovolání, vyměřený usnesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 17 C 103/2018-153, nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání v rozsahu výroků II a III.
Usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 17 C 103/2018-239, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, o níž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 17 C 103/2018-291, tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává. Usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 5. 2021, č. j. 14 Co 148/2021-298. Po právní moci uvedených usnesení byla žalobci zaslána opětovná výzva k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, na kterou žalobce reagoval podáním, v němž uvedl, že podané dovolání nesměřuje do výroku o věci samé, proto je vymáhání poplatkové povinnosti nedůvodné.
Podáním dovolání ze dne 21. 9. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ústavní soud se právě v žalobcem citovaných nálezech opakovaně zabýval souladem novelizace zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a účinné od 30. 9. 2017, přičemž zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení téhož soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu