ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2440.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2440/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Ústavnímu soudu , se sídlem v Brně, Joštova 8, o zaplacení 2 608 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 236/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 6. 11. 2019, č. j. 54 Co 329/2019-81, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 52 C 236/2016-73, zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2018, č. j. 44 Co 442/2018-48 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Měl za to, že pokud byl žalobce řádně poučen o nutnosti zastoupení a byl opakovaně vyzván k odstranění tohoto nedostatku v soudem odpovídající lhůtě a o jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení bylo pravomocně rozhodnuto negativně, byly v souhrnu splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Podáním dovolání ze dne 10. 12. 2019 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 2440/2020-112, přičemž lhůta žalobci uplynula marně dnem 18. 2. 2021, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků doručené dne 10. 2. 2021, neboť o takové žádosti žalobce bylo v průběhu řízení již rozhodováno, kdy její důvodnost byla jako předběžná otázka řešena i dovolacím soudem (srov. č. l. 16, 22 a 36), opakovaně pak byly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků posuzovány i v rámci rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení (vždy s negativním výsledkem), přičemž žalobce v nové žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti, které by přiznání osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly.
Nejvyšší soud nepřihlížel k neurčitě formulované námitce podjatosti. Z obsahu spisu vyplývá a z jiné úřední činnosti je Nejvyššímu soudu k osobě žalobce známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba opět kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Nejvyšší soud proto k takto uplatněné, a navíc neurčité námitce podjatosti nepřihlížel. Žalobce byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř.) zcela bezúspěšně vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2609/2019, 30 Cdo 3181/2019 a mnohých dalších].
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu