ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2484.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2484/2020-494
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně E. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované J. H. (dříve) notáře se sídlem XY , zastoupeného Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 642/15, o 741 604 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 112/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 54 Co 301/2019-433, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 197 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 17 C 112/2009-379, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2020, č. j. 17 C 112/2009-452, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 360 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 360 389 Kč ve výši 9,25 % p.a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2011 a dále od 1. 1. 2012 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že se zamítá žaloba o zaplacení částky 381 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 381 215 Kč ve výši 9,25 % p.a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2011 a dále od 1. 1. 2012 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), že je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 739 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), a že žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze rozhodl k odvolání žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 54 Co 301/2019-433, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobkyně nejprve domáhala náhrady škody ve výši 991 604 Kč s příslušenstvím po žalované a následně též po vedlejším účastníkovi, který byl v řízení dočasně v postavení druhého žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že vedlejší účastník se při uzavírání darovací smlouvy mezi žalobkyní a J. H., kterou vypracoval ve formě notářského zápisu, dopustil nesprávného úředního postupu, ze kterého vznikla žalobkyni škoda, za níž odpovídá stát podle §4 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I. napadla žalovaná včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Jak uvádí Ústavní soud např. ve stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, česká právní úprava kromě formulace právní otázky vyžaduje i vyjádření k judikatuře Nejvyššího soudu k předložené právní otázce, což nelze pokládat za požadavek přehnaně komplikovaný a složitý, neboť konzultace relevantní judikatury by měla být samozřejmostí. Odmítnutí dovolání pro vady není postupem přehnaně formalistickým pouze proto, že si možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a judikatury Nejvyššího soudu mohl Nejvyšší soud posoudit či dovodit sám.
Žalovaná k přípustnosti dovolání uvedla, že je dána podle §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, přičemž za nesprávně posouzenou pokládá otázku, zda vedlejší účastník, který byl notářem a který sepisoval darovací smlouvu, měl z titulu svého postavení ověřovat informace o skutečnosti, které mu předložili zájemci o poskytnutí právní pomoci, a otázku spoluzavinění poškozeného – žalobkyně na vzniku škody.
Dovolání zmiňuje dva případy přípustnosti dovolání a naznačuje dvě otázky, aniž by z obsahu dovolání bylo patrné, který případ přípustnosti se vztahuje ke které otázce, přičemž je vyloučeno, aby na jednu otázku dopadalo více důvodů přípustnosti současně. Jelikož dovolání nepoukazuje na žádné rozhodnutí či rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (krom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, který se podle žalobkyně neměl aplikovat na projednávanou věc), jedná se ze strany žalobkyně o pouhou polemiku s právními závěry, které učinily soudy nižších stupňů. Nelze uzavřít, že by vztah předkládaných právních otázek s judikaturou Nejvyššího soudu byl v dovolání vyjádřen, a dovolání je tudíž vadné.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení vzniklé v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (srov. §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 9 780 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 6, vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2 117 Kč [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu