ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2748.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2748/2021-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 9 502 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 54/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j 23 Co 243/2021-51, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se neúplným podáním, které by mělo být podle jeho obsahu žalobou, domáhá zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 9 502 000 Kč, která mu měla být způsobena náležitě dosud nespecifikovaným nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2021, č. j. 14 C 54/2020-45, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním. Dle dovolatele soudy nesprávně vyřešily otázku, dovolacím soudem dosud neřešenou, zda je soud prvního stupně oprávněn provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce a takto zvolenému soudu věc postoupit. Dovolatel uvedl, že soudy pochybily, když nepřihlédly k žalobcově námitce podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 2. Právo volby místní příslušnosti přitom dle žalobce přísluší pouze jemu, nikoliv soudům. Dožadoval se proto, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu s tím, že po jeho právní moci „bude věc zaslána Obvodnímu soudu pro Prahu 9“ in eventum, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Na otázce, zda je soud prvního stupně oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, a proto daná otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že žalobce podal žalobu u místně nepříslušného soudu, přičemž daný závěr žalobce nenapadá. Odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu na výběr danému ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř., nýbrž vycházel z toho, že uvedený soud je obecným soudem žalovaného státu, když v jeho obvodu sídlí organizační složka státu příslušná za něj v řízení jednat [srov. §85 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů; srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4661/2018]. Soud, jehož se žalobce dovolal, rovněž nebyl soudem žalobci na výběr daným, neboť pro závěr, zda žalobou je uplatněno právo na náhradu škody u soudu, jehož místní příslušnost je dána na výběr žalobci ve smyslu ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., jsou rozhodující žalobní tvrzení. Právo uplatněné žalobou vyplývá z jednoznačně a zřetelně identifikovaných skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014), v dané věci z neúplného návrhu žádné takové skutečnosti dovodit jednoznačně nelze. Ani v uvedeném rozsahu se proto odvolací soud závěrům ustálené judikatury dovolacího soudu nikterak nevzepřel, a přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. zpochybněním nastolené otázky nemohla být rovněž založena.
Pochybnosti žalobce o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, nemohou být co do určení obecné místní příslušnosti vůbec zohledněny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018). Otázka případné podjatosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, kterému bude věc přidělena k vyřízení, může být řešena až ve chvíli, kdy se před daným soudem povede řízení, nikoli v rámci zde žalobcem podaného dovolání.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2021
JUDr. David Vláčil
předseda senátu