ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.305.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 305/2021-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce I. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Holkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Česká 754/25, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 26/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2020, č. j. 57 Co 10/2020-225, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2020, č. j. 57 Co 10/2020-225, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2019, č. j. 16 C 26/2016-217, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 16 C 26/2016-217, zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), odvolací řízení (výrok I) a současně rozhodl o náhradě jeho nákladů (výrok II).
2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce poté, co nebylo vyhověno jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, nezaplatil soudní poplatek za odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 16 C 26/2016-160, a to ve lhůtě 15 dnů stanovené mu v usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2019, č. j. 16 C 26/2016-214 (výzva k úhradě soudního poplatku), jež mu bylo doručeno dne 9. 11. 2019.
3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení (výrok I) a ve výroku o nákladech odvolacího řízení je změnil tak, že „výrok o nákladech řízení se zůstavuje rozhodnutí konečnému“ (výrok II).
4. Odvolací soud uzavřel, že žalobce byl jako odvolatel povinen zaplatit soudní poplatek za odvolání, což však neučinil nejen současně s podáním odvolání, ale ani v patnáctidenní lhůtě, která mu byla za tím účelem stanovena ve výzvě, kterou žalobce od soudu prvního stupně obdržel. Byly tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Změnu nákladového výroku odvolací soud odůvodnil poukazem na skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně byl napaden rovněž odvoláním žalované, o němž bude ještě rozhodnuto.
5. Soudy obou stupňů takto rozhodly v řízení, jehož předmětem je žalobcův požadavek na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím v řízeních vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 233/2008, sp. zn. 41 Cm 120/2007 a sp. zn. 41 Cm 214/2006 a v řízeních vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 149/2006 a sp. zn. 28 C 147/2013.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, ve kterém namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i od nálezů Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, a dále v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Tyto otázky žalobce formuloval následovně: a) zda vybírání soudního poplatku za odvolání podané žalobcem v daném typu sporů neodporuje právu na spravedlivý proces a neporušuje zásadu rovnosti účastníků řízení v případě, kdy je žalovaná od poplatkové povinnosti osvobozena, b) zda lze vybírat soudní poplatek z odvolání v daném typu sporů, pokud řízení bylo zahájeno před účinností zákona č. 296/2017 Sb., c) zda výběr poplatků za odvolání v těchto sporech není v rozporu s vůlí či záměrem zákonodárce, d) zda lze při posuzování příjmových a majetkových poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků vycházet z výše jeho nájmu či dluhů vzniklých v minulosti, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12, a e) zda lze považovat „jednání odvolacího soudu za srozumitelné a jednoznačné, jsou-li stejné právní věci přidělována různá čísla jednací“. Od ustálené rozhodovací praxe se soudy odchýlily i při rozhodování o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků, když poměry žalobce vyhodnotily nesprávně a „v neprospěch jedné ze stran sporu“.
7. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a za splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zároveň toto dovolání obsahuje všechny náležitosti vyžadované zákonem. Nejvyšší soud se proto dále zabýval jeho přípustností.
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
11. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolání není přípustné pro řešení otázky časové působnosti novely zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb., neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého již bylo v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo, pokud odvolací soud vycházel z toho, že poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného až poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se obecně řídí již novou právní úpravou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018). Dovolací soud přitom neshledal důvod se od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit.
13. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázek týkajících se rozhodování odvolacího soudu ve věci žalobcovy žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Tato otázka není v rozhodnutí, které je dovoláním napadeno, vůbec řešena, neboť jeho podstatou je výhradně posouzení podmínek upravených v §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, za nichž je namístě odvolací řízení zastavit.
14. Stejně tak otázka přidělování spisových značek jednotlivým odvolacím řízením, která byla v rámci tohoto řízení u Krajského soudu v Ostravě dosud vedena, přípustnost dovolání nezakládá, neboť se nejedná o otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí záviselo.
15. Dovolání je však přípustné pro posouzení otázky legálnosti vyměřeného soudního poplatku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od již ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je důvodné.
17. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
18. Podle §11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.
19. Nejvyšší soud zpočátku přijal závěr, podle kterého se za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018). Poté však Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb. se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu). K témuž závěru se Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezech ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 177/19, nebo ze dne 14. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 510/19.
20. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Uplatní se tak tzv. precedenční závaznost, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 47/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005).
21. Podle výše citovaného závazného právního názoru Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud následně změnil svou rozhodovací praxi a přijal závěr, že osvobození od soudních poplatků podle §11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění do 29. 9. 2017, dopadá i na odvolání podaná po uvedeném datu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1508/2019, ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4356/2018, ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2129/2019, ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1761/2019, ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2629/2018, nebo ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 400/2020).
22. Lze tedy uzavřít, že žalobce byl v souvislosti s odvoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně, vzhledem k povaze uplatněného nároku, ze zákona od soudního poplatku osvobozen. Nezaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně proto nemohlo být právně relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení a právní posouzení odvolacího soudu tak není správné.
23. Za situace, kdy dovolání bylo shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. zabýval též tím, zda jsou zde zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však žalobce netvrdil a Nejvyšší soud je z obsahu spisu rovněž nezjistil.
V. Závěr
24. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
25. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř., ve spojení s §226 o. s. ř., vázány právním názorem dovolacího soudu, jenž byl v tomto usnesení vysloven.
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu