ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3283.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3283/2020-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 695 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 174/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 39 Co 354/2019-131, takto:
I. Dovolací řízení, týkající se části výroku I odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno odmítnutí žaloby o zaplacení 500 000 Kč, se zastavuje .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení souhrnné částky 695 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla vzniknout následkem nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřených délkách mnoha soudních řízení a též zásahem do osobnostních práv žalobce.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 26 C 174/2015-123, odmítl žalobu o zaplacení 500 000 Kč (výrok I), zastavil řízení o částku 30 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení 165 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV, odmítl odvolání žalobce proti výroku III (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Podáním dovolání ze dne 3. 1. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. K souvisejícím žádostem žalobce odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 39 Co 164/2020-153, usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2020, č. j. 26 C 174/2015-149, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, a ve vztahu k témuž řízení byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení právního zástupce.
O žalobcově námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Víta Bičáka bylo usnesením téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 32 Nd 95/2021-177, rozhodnuto tak, že tento soudce není vyloučen z projednávání této věci.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 3283/2020-167, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení, v rozsahu odvolacím soudem potvrzeného výroku I soudu prvního stupně, podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil (k opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků podané žalobcem po uplynutí dodatečné lhůty k jeho zaplacení Nejvyšší soud již nepřihlížel; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Pokud tedy odvolací soud svým usnesením zčásti odmítnul odvolání žalobce (co do výroku III soudu prvního stupně), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání směřující proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno zastavení řízení o částku 30 000 Kč, tak není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v této části bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Konečně podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za zbylé dovolání.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zčásti zastaveno a pro objektivní nepřípustnost ve smyslu §238 o. s. ř. dovolání ve zbylé části odmítnuto, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu