ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.80.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 80/2021-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Z. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem, se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 500 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově, pod sp. zn. 9 C 201/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2020, č. j. 57 Co 67/2020-98, takto:
I. Dovolací řízení o dovolání žalobkyně ze dne 28. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 25. 11. 2020, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně ze dne 7. 12. 2020 se odmítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozhodl o odvolání obou účastnic řízení proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 13. 11. 2019, č. j. 9 C 201/2018-56, tak, že tento rozsudek, jímž byla vyslovena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 97 315 Kč (výrok I), zatímco co do zbývající částky 402 685 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II), a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), byl ve vyhovujícím výroku co do částky 67 158 Kč, jakož i v zamítavém výroku potvrzen, přičemž ve vyhovujícím výroku ohledně částky 30 157 Kč byl změněn tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II napadeného rozsudku). Odvolání žalobkyně v části, která směřovala proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, bylo zároveň odmítnuto (výrok I napadeného rozsudku), a dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV napadeného rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním ze dne 28. 8. 2020, které nebylo sepsáno advokátem a soudu prvního stupně bylo doručeno dne 4. 9. 2020. Poté, co soud prvního stupně svým usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 9 C 201/2018-124, jež nabylo právní moci dne 17. 11. 2020, vyhověl návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatku, jakož i její žádosti o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení, žalobkyně prostřednictvím ustanoveného zástupce své dovolání dne 25. 11. 2020 doplnila. Dne 7. 12. 2020 v 10:41 hodin však bylo soudu prvního stupně doručeno podání, jímž právní zástupce žalobkyně soudu sdělil, že na její výslovnou žádost „ … bere zpět dovolání ze dne 25. 11. 2020 doručené soudu do datové schránky dne 25. 11. 2020 a žádá, aby k tomuto nebylo přihlíženo s ohledem na skutečnost, že v řízení bude bezprostředně po tomto zpětvzetí podáno dovolání nové, obsahově odlišné“. V souladu s citovaným obsahem tohoto procesního úkonu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“) tedy žalobkyně docílila zpětvzetí podaného dovolání, a to s účinky k okamžiku, kdy tento úkon soudu došel. Pouze do tohoto okamžiku mohla žalobkyně zpětvzetí odvolat, což se však nestalo.
V procesním právu platí pro procesní úkony zásada „co se stalo, nelze odestát“. Tedy jinými slovy, učiněné procesní úkony nelze v zásadě vzít zpět, tedy odstranit jejich nastalé procesní účinky na trvání a obsah procesněprávního vztahu, pokud to právní úprava výslovně nepřipouští (jako je tomu např. u zpětvzetí žaloby, zpětvzetí odvolání apod.). Není přitom rozhodný ani případný omyl v procesním úkonu. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od právního úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev vůle případně vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu. Procesní úkon, jehož povaha to umožňuje, může být odvolán ( §41a odst. 4 o. s. ř.), tedy mohou být odklizeny jeho (ještě nenastalé) procesní účinky, pokud takové odvolání dojde soudu nejpozději současně s odvolávaným procesním úkonem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002, dále usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 750/2002, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011).
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. řízení o předmětném dovolání pro jeho zpětvzetí zastavil.
Po uvedeném zpětvzetí dovolání bylo soudu prvního stupně dne 7. 12. 2020 v 10:47 hodin doručeno další podání žalobkyně, jež bylo označeno opět jako dovolání proti výše zmíněnému rozsudku odvolacího soudu.
Podle §240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).
Podle §208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.
Podle §218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle §208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
Podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. platí ustanovení §218 písm. b), §218a, §224 odst. 1 a 2 a §225 pro řízení u dovolacího soudu obdobně.
V daném případě byl napadený rozsudek odvolacího soudu doručen dovolatelce dne 8. 7. 2020. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání jí tudíž uplynula v úterý 8. 9. 2020. Žalobkyně v době podání původního dovolání nesplňovala podmínku povinného zastoupení advokátem stanovenou v §241 o. s. ř., přičemž současně před uplynutím zmíněné lhůty důvodně požádala soud, aby jí právního zástupce pro dovolací řízení ustanovil. Od právní moci usnesení, kterým bylo o této její žádosti rozhodnuto (tj. ode dne 17. 11. 2020), jí tak sice v souladu s §241b odst. 3 větou druhou o. s. ř. běžela nová dvouměsíční lhůta, nikoliv však již pro podání nového dovolání, nýbrž výhradně pro doplnění dovolání, které již bylo dříve podáno.
Vzhledem k tomu, že do dne podání opětovného dovolání žalobkyně ze dne 7. 12. 2020 již tedy zákonná lhůta upravená v §240 odst. 1 o. s. ř. uplynula, Nejvyšší soud proto uvedené dovolání odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 3. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu