ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.195.2021.1
sp. zn. 30 Nd 195/2021-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce T. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Houškou, advokátem se sídlem v Blovicích, Masarykovo náměstí 98, proti žalovanému P. U. E. , narozenému XY, bytem XY, v České republice hlášen na adrese XY, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
I. K projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Praha-západ.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu bylo dne 27. 4. 2021 doručeno podání žalobce (datované téhož dne) označené jako žaloba o zaplacení částky 176 764 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobce o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Z předložených listin vyplývá, že žalobce v postavení pronajímatele a žalovaný v postavení nájemce uzavřeli dne 13. 11. 2015 nájemní smlouvu (ve znění dodatku k nájemní smlouvě), kterou žalobce přenechal žalovanému do užívání (nájmu) rodinný dům č. p. XY, situovaný na pozemku parc. č. XY, v obci a katastrálním území XY, který je zapsán na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „rodinný dům“).
Žalovaný podle obsahu žaloby užíval rodinný dům od 20. 11. 2015 do 1. 5. 2020, předmětem podané žaloby je zaplacení dlužného nájemného a nedoplatku za plnění poskytovaná spolu s nájmem v částkách 75 000 Kč za měsíc prosinec roku 2019 a březen roku 2020, a to spolu s nedoplatkem za plnění spojená s užíváním rodinného domu ve výši 26 764 Kč.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobce zdůvodnil tím, že sám není schopen dovodit místní příslušnost některého ze soudů České republiky, který by se jím podanou žalobou žalobce zabývat. Podle jeho přesvědčení místní příslušnost soudu není možné určit podle §87 písm. a) o. s. ř. (tedy podle místa stálého pracoviště žalovaného), neboť žalobce sice ví, kdo je zaměstnavatelem žalovaného, nemá však informace o tom, kde je stálé pracoviště žalovaného. Místní příslušnost soudu není podle mínění žalobce možné určit ani podle §88 písm. b) o. s. ř. (to je podle místa vzniku újmy), neboť „nárok uplatňovaný žalobcem se přímo netýká rodinného domu, resp. řízení se netýká práva k němu“.
Nejvyšší soud po seznámení se s obsahem spisu dospěl k následujícím závěrům:
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky věc rozhodnout.
Podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ platí, že bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Nejvyšší soud k uvedenému doplňuje, že uvedené nařízení je přímo aplikovatelné a v rozsahu své věcné působnosti má přednost před vnitrostátní úpravou.
Pod uvedený čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis přitom spadají i řízení, jejichž předmětem je existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi ).
Protože se rodinný dům, který měl žalovaný podle uzavřené nájemní smlouvy užívat, a za jehož užívání je požadováno prostřednictvím podané žaloby dohodnuté plnění, nachází na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání žaloby v této věci. Nařízení Brusel I bis však pro ten případ stanoví toliko mezinárodní příslušnost členského státu, na jehož území se nachází nemovitá věc, neupravuje však otázku příslušnosti místní.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
Žalovaný je fyzickou osobou s bydlištěm (dle žaloby) v Rumunsku a ze spisu nevyplývá, zda a na jakém místě se případně nyní zdržuje na území České republiky, nicméně z evidence Agendového informačního systému cizinců je zřejmé, že ke dni zahájení řízení (srov. §11 odst. 1 o. s. ř.) byl hlášen k pobytu na adrese XY.
V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně příslušným je podle §85 odst. 1 o. s. ř. obecný soud žalovaného. Nejvyšší soud vycházel z evidovaného údaje bydliště žalovaného, které se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu Praha-západ. Soud, jemuž se tak věc postupuje, je přitom oprávněn za podmínek uvedených v §105 odst. 1 o. s. ř. znovu posoudit svou místní příslušnost (srov. §104a odst. 6, část věty za středníkem o. s. ř.). S ohledem na řečené tak nelze dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo možné zjistit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017).
Nejvyšší soud dále uvádí, že na výše uvedenou žalobu o zaplacení dlužného nájmu je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §104a odst. 4 o. s. ř., bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno.
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle §104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle §104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Praha-západ, v jehož obvodu byl žalovaný ke dni zahájení řízení evidenčně hlášen k pobytu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu