ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.548.2021.1
sp. zn. 30 Nd 548/2021-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně AB 4 B.V., zahraniční osoby registrované pod č. 34186049, se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova 136/9, proti žalovanému P. M. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Františkem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Černíkova 2986/14, o zaplacení částky 80 001,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 106/2018, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 106/2018 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) je projednávána žaloba, kterou se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení výše uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 11. 3. 2014 s právním předchůdcem žalobkyně.
Podáním ze dne 25. 8. 2021 navrhl žalovaný přikázání projednávané věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že „v obvodu předmětného soudu se nachází sídlo jeho právního zástupce. Z internetových stránek právního zástupce žalobkyně vyplývá, že záležitosti týkající se společnosti AB 4 B.V. se projednávají v pobočce právního zástupce žalobkyně v Brně. Přikázáním věci Městskému soudu v Brně by došlo k zamezení navyšování nákladů soudního řízení o cestovné právě těchto právních zástupců.
Žalobkyně se přes výzvu soudu prvního stupně k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřila.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové důvody však Nejvyšší soud v poměrech právě projednávané věci neshledal.
Žalobkyně zahájila řízení před Okresním soudem Praha-východ, který ve věci nařídil postupně již šest ústních jednání, ke všem se žalovaný nebo jeho zástupce tzv. na poslední chvíli omluvil. Obecně platí, že situace, kdy některý účastník či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště (sídla) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015). Za situace, kdy se žalobkyně k návrhu žalovaného nevyjádřila (aniž by byla výzva spojena s doložkou podle §101 odst. 4 o. s. ř. o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se míti za to, že s učiněným návrhem souhlasí), nelze vycházet z předpokladu, že s delegací věci souhlasí.
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 11. 2021
JUDr. David Vláčil
předseda senátu