ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.612.2020.1
sp. zn. 30 Nd 612/2020-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Z. Č., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janou Luštíkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, náměstí Svobody 450/2A, proti žalované DEVERELL CONSULTANTS LIMITED, se sídlem v Londýně N3 1 RL, Lawford House, Albert Palace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o určení společníka, takto:
I. K projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.
II. Věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla dne 21. 12. 2020 doručena žaloba o určení společníka a současně žádost žalobce o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce uvedl, že mezi společnostmi BH Securities a. s., IČ 60192941, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 848/6 (dále jen „BH Securities a. s.“), a GEKOL a. s., IČ 25932152, se sídlem v Kolíně, Kouřimská 68 (dále jen „GEKOL a. s.“), byla dne 17. 6. 2003 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“). Dle této smlouvy o úvěru se za podmínek tam stanovených společnost BH Securities a. s. zavázala poskytnout společnosti GEKOL a. s. úvěr ve výši 10 000 000 Kč s 14% ročním úrokem a společnost GEKOL a. s. se zavázala poskytnout k zajištění tohoto úvěru mimo jiné podle Dodatku 4 k této smlouvě o úvěru zajišťovací převod práva k obchodnímu podílu ve společnosti XY., XY, se sídlem XY (dále jen XY). Dne 14. 4. 2006 byla mezi žalobcem, coby v té době jediným společníkem společnosti XY, na straně jedné a společností BH Securities a. s. na straně druhé uzavřena smlouva označená jako smlouva o převodu obchodního podílu obchodní společnosti XY, ač dle žalobce bylo skutečným účelem této smlouvy, aby předmětný podíl na společnosti XY přešel do vlastnictví společnosti BH Securities a. s. na úhradu její pohledávky ze smlouvy o úvěru, která byla zajištěna zajišťovacím převodem k 100% podílu na společnosti XY, jestliže pohledávka nebude společností GEKOL s. r. o., případně žalobcem, řádně a včas uspokojena. V případě předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 14. 4. 2006 se podle žalobce jedná o nepřípustné obcházení zákazu sjednání propadné zástavy, proto by měla být smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 14. 4. 2006 absolutně neplatná. Společnost BH Securities a. s. dne 9. 3. 2007 uzavřela ohledně podílu na společnosti XY další smlouvu o převodu obchodního podílu, a to se společností Fidea Risk Management, s. r. o., IČ 27444244, se sídlem v Praze 1, Králodvorská 1081/16 (dále jen „Fidea Risk Management, s. r. o.). Ve smlouvě je uvedeno, že se jedná o zajišťovací převod práva. Dne 13. 6. 2007 společnost Fidea Risk Management, s. r. o., uzavřela smlouvu o převodu předmětného podílu na společnosti XY, a to nynější žalovanou. V této smlouvě Fidea Risk Management, s. r. o., coby převodce v rozporu se skutečností prohlašuje a zaručuje ve čl. 3.1 smlouvy o převodu podílu ze dne 13. 6. 2007, že na předmětný obchodní podíl se nevztahuje žádné zástavní právo, zatížení, dluhy ani ostatní práva třetích stran. Tyto smlouvy žalobce považuje rovněž za absolutně neplatné, jelikož byly uzavřeny v rozporu se základní zásadou, že nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má. Z tohoto důvodu požaduje, aby žalobce byl určen společníkem společnosti XY
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobce zdůvodnil tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 5 odst. 1, čl. 7 odst. 1 písm. a), čl. 7 odst. 6, čl. 24 odst. 3 a čl. 63 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž tímto místem má být Česká republika, neboť se dle žalobce jedná o typ sporu předvídaný ustanovením §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kterému nejvíce odpovídá spor definovaný v čl. 7 odst. 6 nařízení Brusel I bis.
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne, respektive aby ji projednal a rozhodl Městský soud v Praze.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. S ohledem na skutečnost, že soudem místně příslušným je podle §86 odst. 2 o. s. ř. soud, v jehož obvodu má žalovaná majetek, podmínky místní příslušnosti nechybějí a lze je zjistit. Žalovaná je sice právnickou osobou se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, nicméně z obsahu spisu, tvrzení žalobce i obchodního rejstříku vyplývá, že je momentálně jediným společníkem ve společnosti XY a obchodní podíl je třeba považovat za její majetek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3967/2007).
Nejvyšší soud dále uvádí, že na uvedenou žalobu o určení společníka je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.
Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle §104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze, v jehož obvodu se nachází majetek žalované, neboť právě Krajský soud v Praze je místně příslušným soudem dle §86 odst. 2 o. s. ř. a věcně příslušným soudem dle §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. (srov. usnesení Vrchního soudu ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. Ncp 334/2020).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu