ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.8.2021.1
sp. zn. 30 Nd 8/2021-414
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce J. Ř., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za kterou jedná Úřad za zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 6 600 906,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 81/2020, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 81/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 81/2020 se žalobce domáhá o zaplacení 6 600 906,60 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy.
Podáním ze dne 17. 12. 2020 navrhl přikázání projednávané věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Návrh odůvodnil tím, že v době, kdy podával žalobu Okresnímu soudu ve Zlíně, neznal stanovisko žalované, která jeho nároky neuznává, a bude proto třeba k jejich prokázání provést značné dokazování. Přitom není reálné navrhované svědky (ze zahraničí) „dostat do Zlína“. Před Obvodním soudem pro Prahu 2 bude věc projednána rychleji a hospodárněji, mnohé náklady na svědky odpadnou a také žalovaná má své sídlo v obvodu působnosti tohoto soudu, a její práva tak nedojdou žádné újmy.
Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové důvody však Nejvyšší soud v této věci neshledal.
Žalobce zahájil řízení před Okresním soudem ve Zlíně, zvoleném podle §87 písm. b) o. s. ř., ačkoli mohl zahájit řízení před obecným soudem žalované podle dle §85 odst. 5 o. s. ř. Bez ohledu na stanovisko žalované žalobci již v době zahájení řízení muselo být známo bydliště navrhovaných svědků, a mohl na základě svého uvážení podat žalobu právě u soudu, k němuž přikázání věci navrhuje. Volbou Okresního soudu ve Zlíně se tento soud stal místně příslušným a není účelem institutu delegace vhodné umožnit žalobci provedenou volbu přehodnotit.
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště (sídla) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015). Ostatně nic nebrání tomu, aby žalobcem navržení svědci byli v projednávané věci vyslechnuti prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o. s. ř.)
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu