ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.301.2021.1
sp. zn. 32 Cdo 301/2021-926
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně NEST.HB spol. s r. o. , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Žižkova 65, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 25929011, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti žalovanému Společenství vlastníků bytů č. p. 603-5 Ledeč nad Sázavou , se sídlem v Ledči nad Sázavou, Jaroslava Haška 604, PSČ 584 01, identifikační číslo osoby 25967690, zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, o zaplacení částky 363 614 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 58/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2020, č. j. 47 Co 103/2020-900, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 196,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek ze dne 10. 12. 2019, č. j. 8 C 58/2011-861, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodě uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 234 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), žalobu co do částky 129 426 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok pod bodem II) a ve výrocích pod body III až V rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež má za přípustné pro řešení „otázky hmotného práva, a to v posouzení účinků odstoupení od smlouvy o dílo pro neodstranění drobných vad za situace, kdy dílo bylo již zcela dokončeno“; dovolatelka má za to, že za uvedené situace „nelze zcela vyjít z rozhodovací praxe soudů odkazujících se na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010“.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozsah, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, sice dovolatelka oproti požadavku stanovenému v §241a odst. 2 o. s. ř. výslovně neuvádí, v závěru dovolání však navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno v celém rozsahu, lze tedy usoudit, že rozsudek odvolacího soudu napadá ve všech jeho výrocích.
V tom rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v té části výroku o věci samé, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku pod bodem I, není dovolání přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§243c odst. 3 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní legitimace) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, a usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2829/2020, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). Rozhodnutím, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno, dovolatelce být újma na právech způsobena nemohla.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v této části odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř.
Co se týče dovolání v tom rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v té části výroku o věci samé, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II, dovolatelka se vyjadřuje k přípustnosti dovolání způsobem, z něhož není zcela zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje, tj. zda má být otázka „účinků odstoupení od smlouvy o dílo pro neodstranění drobných vad za situace, kdy dílo bylo již zcela dokončeno“, otázkou v rozhodovací praxi dosud neřešenou, či zda má Nejvyšší soud tuto otázku posoudit jinak, než jak je vyřešena v jeho rozsudku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010. Z obsahu související dovolací argumentace však lze usoudit, že jde o v pořadí druhou z uvedených variant.
Nejvyšší soud tudíž nevyhodnotil dovolání jako vadné, nicméně posoudil je jako nepřípustné. Neshledává totiž důvody, ani v argumentaci dovolatelky, proč by se měl od své ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky důsledků odstoupení od smlouvy o dílo pro vady odchýlit. Názor, podle něhož z ustanovení §351 odst. 1, věty první, odst. 2, věty první, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vyplývá, že i v oblasti obchodních závazkových vztahů se odstoupení týká též těch závazků, které byly v době účinnosti odstoupení již splněny, Nejvyšší soud nevyslovil jen v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, nýbrž již v usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 7502, a přihlásil se k němu též v rozsudcích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2833/2011, ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4027/2014, a ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3234/2014.
Dovolatelka svou argumentaci zakládá na tvrzení, že objednatel odstoupil od smlouvy o dílo až po provedení celého díla, a to pro neodstranění drobných vad, opomíjí však přitom zákonnou úpravu (§554 odst. 1 obch. zák.), podle níž zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným (sic!) ukončením a předáním předmětu díla, a ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle jejíchž závěrů předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícím jeho užívání) nemohlo dojít současně ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo (srov. např. rozsudek ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006), resp. převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jeden okamžik; pokud má provedené dílo vady (nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když jej objednatel převezme (rozsudek ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3458/2016).
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání i v této části odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu